Boj s alkoholismem v dějinách času

Téměř každý desátý Čech pije denně alkohol.

Rakouska-Uhersko a alkoholismus

O moc lepší to nebylo ani v minulosti, kdy dokonce český alkoholismus řešil i císař František Josef I., který náš národ vyzval k omezení opilství.

Morava – Ostravsko a Valaško

Alkoholismus v českých zemích se pravidelně řešil i v rakouském parlamentu a Český sněm se roku 1907 usnesl, že vláda musí proti českému alkoholismu bojovat. Třeba zpřísněním prodeje lihovin nebo zřízením osvětových spolků. Na jednu tisícovku Čechů prý připadali čtyři notoričtí alkoholici a pivo pil denně téměř každý. Nejhorší situace byla na Ostravsku, kam byl ze sídelního města Rakouska-Uherska v roce 1901 vyslán vídeňský lékař, aby o zdejším alkoholismu sepsal hlášení.

To, co v průmyslové metropoli monarchie viděl, jím otřáslo. Dělníci často brzy po výplatě propili celou svou mzdu a po zbytek měsíce jejich rodiny živořily. Doktor zjistil, že asi padesát procent ostravských horníků šlo ihned po noční směně do výčepu a byl-li zrovna výplatní den, do kořalny zamířili snad všichni. Zdejší pijani už byli natolik otrlí, že si mnoho z nich do každého půllitru s pivem nalilo hned dva velké panáky rumu.

Ani Moravě se kořaleční mor nevyhnul a alkohol se denně pil téměř v každé chalupě. Na vině byla kromě snadné dostupnosti i jeho nízká cena. V roce 1902 stál litr kořalky méně než jedno pivo. Muži si do práce běžně nosili bandasku s naředěnou pálenkou, ve které si k svačině máčeli chleba. Opilí však nebyli zdaleka jen páni domu, ale nadměrnému pití holdovaly také ženy, a dokonce i děti. Na Valašsku se kořalka podávala ihned po probuzení k snídani. Ve velké míse se s ní poléval chléb, který potom celá rodina společně nabírala lžícemi a jedla. Včetně dětí.

Děti se s alkoholem setkávaly již v prenatálním stavu, protože ženy během těhotenství hojně popíjely, jelikož se v tomto kraji věřilo, že dítě poté bude zdravé. Jak dnes víme, opak je pravdou a pití v období těhotenství může vést mimo jiné k předčasnému porodu dítěte, jeho obličejovým abnormalitám a často i k potratu. V mnoha valašských domácnostech se malé děti kořalkou také uspávaly a ty větší v ní dostávaly namočený chléb, což měl být podle jejich rodičů zdravý a výživný pokrm.

První republika a alkoholismus

První republika nepřinesla v zálibě Čechů v alkoholu žádné zlepšení. Za první republiky se alkohol konzumoval stejně jako dnes. A také se proti němu bojovalo. Co lidé tehdy nejčastěji popíjeli a jak se proti alkoholismu bojovalo?

Morava – Valašsko a Karvinsko

Při jednom ze zasedání Národního shromáždění československého v roce 1919 byl ministru financí předložen dotaz, co v zemi hodlá udělat s alkoholismem, kterým je zamořeno hlavně Karvinsko. Téměř každý obchodník se prý díky štědrému způsobu přidělování lihu státem zabývá výrobou kořalek, které však kvůli touze po výdělku bývají špatné kvality a jejich cena a dostupnost vede k demoralizaci obyvatelstva a má špatný vliv na pracovní zdatnost dělníků. Podle dobového průzkumu ze třicátých let dvacátého století téměř 70 procent dětí na Valašsku už někdy ochutnalo alkohol a jedno procento školáků dokonce pilo pravidelně.

Období po první světové válce kromě jiného znamenalo i sociální změny a morální rozklad tehdejší společnosti. K jedné z těchto změn patřila i vyšší konzumace alkoholu, která postihla zejména rodiny nezaměstnaných a chudších obyvatel.

„V mnohých opozdilejších a chudších krajinách i širší vrstvy obyvatelstva požívají pálenky, ba jsou i místa, o nichž bylo vyšetřeno, že s dospělými často i děti pojídají lžícemi z mísy místo polévky pálenku, do níž byl nalámá chléb,“ stojí psáno v Petici za zákaz kořalky z 20. let. A skutečně – i dětem byl tehdy v některých domácnostech mnohdy podáván alkohol, nejčastěji pak pivo, jakožto výživný nápoj.

A opět to Ostravsko

V prvorepublikovém období nám patřilo osmé místo v celkové spotřebě alkoholu na obyvatele na světě, v konzumaci pálenky pak dokonce místo šesté. Nejkritičtější situace panovala v méně rozvinutých dělnických regionech – kupříkladu na Ostravsku dokázaly některé rodiny za nákup alkoholu utratit i polovinu mzdy. Značné množství kořalky pocházelo z domácích pálenic, proto se objevovalo velké množství otrav alkoholem s různými následky.

Zajímavé je, že mezi pražskými dělníky pijáctví tolik rozšířeno nebylo, zřejmě proto, že uměli lépe hospodařit s časem a strach z uživení rodiny neřešili alkoholem. Značnou pomocí byly i protialkoholní kampaně a abstinentní spolky.

Abstinentní svaz se za první republiky hřál na politickém výsluní. Mezi jeho příznivce patřili i prezidenti Tomáš Gariggue Masaryk a Edvard Beneš. Organizace měla za cíl pomoci lidem, kteří si na alkoholu vytvořili závislost – vydávala propagační letáky a pořádala osvětové přednášky spojené s promítáním fotografií ukazujících následky nadměrného pití. Poukazovala také na morální i tělesný úpadek a značný úbytek rodinného rozpočtu.

Zákony, spolky a svazy

Alespoň nějaké plody úsilí spolku se projevily v roce 1922, kdy vyšel zákon zakazující prodej alkoholu osobám mladším šestnácti let. Osoby starší osmnácti let si pak mohly zakoupit pivo a víno, prodej tvrdého alkoholu byl povolen až nad touto hranicí. Ačkoliv byl boj s alkoholismem poměrně intenzivní, výsledky moc zářné nebyly.

A zatímco tisk a svaz proti pití bojovaly, výrobci lihovin se zastrašit nenechali, a dokonce založili Společnost proti výstřednímu abstinentismu. Meziválečný rozmach abstinenčního svazu ukončil únor 1948. O dva roky později došlo ke sloučení Československého abstinenčního svazu a Československého Červeného kříže. Český abstinentní svaz tak zanikl.

Závěr

Češi se i dnes pravidelně umísťují na předních příčkách ve spotřebě alkoholu.

Muži nejčastěji pijí pivo a lihoviny a ženy dávají zpravidla přednost vínu.

Průměrný Čech za rok vypije asi deset litrů čistého alkoholu a v souvislosti s konzumací alkoholu ročně zemře přibližně sedm tisíc lidí. Opilství také stojí za zvýšenou kriminalitou. Téměř patnáct procent veškeré trestné činnosti v České republice je způsobeno pod vlivem alkoholu.