Cena versus kvalita českých piv
Pivo je v Česku stále nejkonzumovanějším alkoholickým nápojem. A právě díky jeho vysoké spotřebě zůstává české pivo jedním z nejlevnějších na světě.
Pivovarnictví má v naší zemi mnohasetletou tradici a naše piva patří mezi nejlepší. Hospodská kultura měla své nezastupitelné místo.
Česko je svou láskou k pivu známé. Jeho spotřeba sice v tuzemsku dlouhodobě klesá, stále si bez něj ovšem velká část lidí neumí představit běžnou kulturní či sportovní akci. I kvůli tomu je tolik sledovaná cena půllitru.
Cena piva je v Česku dlouhodobě diskutovaným tématem, které přitahuje pozornost nejen veřejnosti, ale i politiků. Pivo je vnímáno nejen jako oblíbený nápoj, ale také jako důležitá součást národní kultury a identity. Z tohoto důvodu se debaty o jeho ceně často přelévají do širší diskuze o ekonomických a společenských dopadech. Česko má dokonce svůj vlastní pivovar, Budějovický Budvar, který je stoprocentně vlastněný státem.
Ceny rostou téměř každý rok, málokdy dojde k nějakému poklesu a pokud, tak spíše jen kosmetickému. Podobně tomu tak bylo i u cen piv a skoro každý rok tak štamgasti v hospodách nadávali, jak se cena zvyšuje a že za chvíli přestanou chodit. Většinou zůstávalo jen u slov.
Průměrný Čech loni vypil 128 litrů piva. Dva z pěti vypitých půllitrů byly ve skleněné lahvi, které se tak většinově podílely na výstavu pivovarů. Vlivem stále oblíbenějších ovocných nealkoholických, ale i alkoholických radlerů neboli beer mixů roste poptávka po plechovkách. Třetina pak připadá na sudy a méně než desetinu Češi vypijí z plastových lahví.
Lidé se během Covidu naučili kupovat lahváče nebo se sousedé složili na sud a potají pořádali v garážích sousedská setkání. Když uzavírky skončily, návrat lidí do hospod byl velmi vlažný. Aby toho nebylo málo, ceny začaly stoupat, inflace nabírala na obrátkách a příjmy mnoha lidí se reálně propadly, zatímco ceny, a to nejen piva rostly. Čím dál více lidí si muselo velmi rozmýšlet, zda si pivo vůbec v hospodě koupí.
Česko patří k zemím s největší spotřebou alkoholu. Alkohol zde připraví o život kolem 7000 lidí ročně. Kvůli nemocem z alkoholu končí každý rok v nemocnicích na 14 000 osob. Roční dopady a národohospodářské ztráty tak činí téměř 60 miliard korun.
Cena piva v maloobchodě
- Cena lahvového půllitru u průmyslově vyráběných piv se pohybuje od 11 do 28 korun.
- Za plechovku dá zákazník od 18 do 38 korun.
- Za nejnižší ceny lze z větších českých pivovarů pořídit piva značky Braník. A to jak desítku, kterou lze v akci koupit i za osm korun a v průměru o tři koruny dráž, tak jedenáctistupňové pivo, jež stojí v lahvi průměrně 17 korun.
- Mezi nejlevnější pivovary patří i Svijany, Krušovice a Staropramen. Naopak nejdražší desítkou je aktuálně značka Radegast Plzeňského Prazdroje, která stojí v lahvi průměrně okolo 18 korun.
Kolik stojí basa piv
Ani ceny lahvového piva nezůstávají neměnné, za posledních deset let poskočila průměrná cena za půllitr světlého výčepního piva v lahvi o více než dvě koruny. Největší skok zažilo pivo začátkem loňského roku, kdy z 11,24 koruny prudce zdražilo na 13,33 koruny. Aktuálně lahvová piva opět trochu zlevňují, jedna lahev na cca 13 korun, tedy zhruba 260 korun za basu. Lahve na pivo jsou vratné a záloha činí tři koruny.
Kolik stojí sud piva
Sudy poslední dobou zaznamenaly mírný pokles na popularitě, jejich tržní podíl dokonce klesl pod jednu třetinu na 29 procent, což souvisí s pomalejším návratem zákazníků do hospod a restaurací.
Pivo v sudu ale nekupují pouze restaurační zařízení, často si ho pořizují také lidé na nejrůznější oslavy nebo sešlosti. Ceny se liší v závislosti na síle piva, velikosti sudu a jednotlivých pivovarech. Obecně ale platí, že se cena za jedno pivo pohybuje na podobné úrovni jako lahev. Cenu ale může zvednout nákup nebo zapůjčení výčepního příslušenství.
Kolik stojí plzeňské pivo
Dlouhodobě sledovaným indikátorem cen piva je klasická plzeň, tedy ležák Pilsner Urquell. Půllitr lahvové plzně v obchodech stojí většinou mezi 30 a 35 korunami, řetězce na něj ale často mají různé akce. Plechovky jsou o něco dražší, půllitr se obvykle pohybuje mezi 35 až 40 korunami.
Přestože jde o naše české pivo, vyráběné u nás, je v naší zemi výrazně, někde dokonce i dvojnásobně, dražší než v sousedních zemích. Tento nesoulad nedokáží vysvětlit ani různí odborníci, ekonomové, analytici. Někteří odborníci se snaží vysvětlit, jak je to pro naše obchodníky těžké, že každá pozice v regále stojí peníze a že český trh je příliš malý, s nízkou obrátkou, a tak jsou ceny zkrátka vyšší.
Vysvětlení je ale velmi jednoduché – jde pouze o marketing a vnímání hodnoty značky spotřebitelem. U nás je to prémiové pivo, to nejlepší co máme a tak si za něj mohou výrobce i obchodníci říci o více peněz, kdežto v německém supermarketu je to jen jedno z mnoha dobrých piv, a pokud ho zde chceme prodávat na objem, je nutné to podpořit příznivou cenou, mnohdy v přepočtu 16 Kč.
Náklady na výrobu piva jsou prakticky stejné
Vyšší cena u piva ale nemusí znamenat jeho vyšší kvalitu, určuje ji totiž hlavně velikost výroby a marketing.
Odpověď na to, proč jsou některá piva levnější či dražší, vězí podle expertů hlavně v obchodním marketingu. Jinými slovy, peníze vynaložené na to, aby byla značka vidět, se promítají v konečné ceně.
Největší pivovary vesměs disponují obdobnými technologiemi, mají obdobný výrobní postup, takže rozdíl v cenách pak spočívá v tom, jak se dokážou prezentovat. Určitě neplatí korelace, že dražší pivo znamená lepší pivo.
Překvapivě nejmenší vliv na celkové náklady na pivo mají vstupní suroviny.
Velký průmyslový pivovar je schopen se vejít s náklady za chmel a ječmen na půllitr piva do nějakých 70 haléřů, maximálně do koruny. To znamená, že rozdíl v nákladech na deseti a dvanáctistupňové pivo je minimální. Na vstupních surovinách činí maximálně dvacet haléřů, ale spíše ještě méně.
Pivovar je si vědom toho, že za dvanáctku si může říci o několik korun vyšší cenu, což se také na trhu prakticky děje. Nutno také podotknout, že mezi pivem desítkou a pivem dvanáctkou je o 32 haléřů vyšší spotřební daň. Hlavním důvodem toho, že výsledná cena desítky a dvanáctky je rozdílná, je tedy zejména vnímání hodnoty piva spotřebitelem.
Spotřební daň z půllitru desítky je 1,60 Kč, z půllitru dvanáctky pak 1,92 Kč. Nicméně z pohledu spotřebitele je tento rozdíl nicotný v porovnání s tím, jak rozdílné jsou pak konečné ceny pro něj. Pokud totiž porovnáme nejlevnější desítku a nejdražší dvanáctku v lahvi, dostaneme se na rozdíl téměř sedmnácti korun.
Nejdražšími ležáky jsou u nás Pilsner Urquell, Budvar a Bernard. Za tím hledejme ale pouze a jen marketing. Nejlepším ležákem byl paradoxně opakovaně při slepé degustaci odborníky hodnocen ležák pivovaru Březňák, který lze koupit v plechovce průměrně za cenu okolo 17 korun. Patří tak mezi nejlevnější z kategorie ležáků.
Při výrobě desítek a nízkostupňového piva, pivovary často šetří i tím, že pivo uvaří silnější a pak ho zředí vodou. Vaření na vyšší stupňovitost čili metoda HGB výrazně snižuje náklady. Používají ji takřka všechny velké pivovary.
Uvaří výrazně silnější mladinu, třeba o stupňovitosti 18. Ta se nechá vykvasit a těsně před stočením se zředí odplyněnou vodou třeba na devítku. Pivovar tím ušetří hlavně na energiích, avšak vliv na kvalitu není zrovna pozitivní. Legislativa navíc už od roku 2018 pivovarům neukládá povinnost značit piva dle stupňovitosti.
Skleněná láhev versus plechovka piva
Cenový rozdíl mezi stejným pivem ve vratné lahvi a plechovce může být až osm korun. Vyvstává tedy otázka, proč a které je lepší koupit.
Dražší plechovkové pivo je odrazem jeho rostoucí spotřeby v tuzemsku, ale i recyklačním potenciálem obalů. V Česku se vytřídí jen zhruba čtvrtina hliníkových obalů. Recyklovaného hliníku je u nás tedy nedostatek a musí se dovážet ze zahraničí, což zvyšuje náklady, které se promítají do maloobchodní ceny piva.
Když ale pomineme ekonomický aspekt, plechovkové pivo je z hlediska vlivu na chuť lepší volbou. Nepropouští totiž světlo. Přesto je většina prémiových piv prodávána v zelené lahvi.
Světlo je obecně nepřítel piva. Zelené lahve jsou z hlediska skladování ještě horší než hnědé, propouštějí totiž mnohem více světla. Lze si to ověřit i v domácích podmínkách, pokud si koupíte dva ležáky, jeden dáte na pár dní za okno na sluníčko a druhý do ledničky a poté porovnejte jejich chuť.
Cena piva v hospodách
V posledních letech dochází k výrazným změnám v chování českých pijáků piva. Spotřeba piva v hospodách a restauracích klesá. Ještě před 15 lety se více než polovina (51 procent) českého piva vypila právě v hospodách a restauracích. Nyní Češi pijí pivo převážně doma. Pokud však do hospody zamíří, nadále holdují tradičním ležákům se stupňovitostí 11–12, které se na prodejích podílí z více než 57 procent.
Točené pivo se letos v lednu dočkalo změny sazby DPH, a to z deseti na 21 procent. A na změny v sazbě přirozeně zareagovaly podniky. Průměrné navýšení ceny čepovaného piva na trhu tak činí 2,80 koruny na půllitr. Meziročně se tak cena točeného piva zvedla.
Průměrná cena čepovaného půllitru 12° piva v českých restauracích vyšplhala na 60 korun, což je o cca 5,50 Kč více než před rokem. Nejvíce zaplatíte za pivo v Praze, kde průměrná cena jednoho točeného půllitru dosáhla 71 korun – loni to bylo ještě 65,6 koruny.
Naopak v malých městech si za půllitr 12° piva průměrně řeknou o 57 koruny, což znamená, že v porovnání s Prahou je zde cena nižší o zhruba 25 procent. Zajímavým překvapením je Ostrava, kde jsou ceny dokonce nižší než v malých městech – za půllitr tam zaplatíte průměrně 56,70 koruny, oproti loňským 49,90 koruny.
Historie piva v Čechách
Pivo se v našich končinách vařilo s velkou pravděpodobností už před rokem 1000 n.l., ale průkazný písemný doklad o vaření máme až z roku 1088. I děti na základní škole se v dějepisu učí o právu várečném, které umožňovalo lidem žijícím v městě, které tímto právem disponovalo, vařit pivo. Oprávnění vařit pivo bylo v drtivé většině navázáno na konkrétní dům, nikoliv na člověka.
Netrvalo tedy dlouho a lidé se začali sdružovat a vytvářet tzv. měšťanské pivovary. První takový pivovar začal fungovat již v roce 1200 a další velmi brzy následovaly. O století později si pivovarníci vytvořili svůj vlastní cech sladovníků. Pivo se stalo důležitým a výnosným artiklem. Natolik, že se začalo i vyvážet.
Lukrativnost vaření piva neunikla ani tehdejší šlechtě, která také chtěla mít právo vařit pivo, čehož se dočkali ve druhé polovině 16. století. V průběhu dalších desítek let zažívalo vaření piva postupný rozmach, i když některá období byla natolik složitá a pro obyvatele českých zemí náročná, že i pivo bylo trochu upozaděno.
Obrovský rozkvět však pivovarnictví zažívalo v 19. století. V zemi bylo více jak 1 000 pivovarů a v roce 1842 byl v Plzni založen Měšťanský pivovar. Do tradičního řemesla začíná pomalu vstupovat mechanizace. Rozmach pivovarnictví a obliba piva však dostala v dalším, 20. století, těžkou ránu v podobě dvou světových válek. Zejména během druhé bylo mnoho pivovarů zavřeno, chmelnice zničeny a nastal celkový útlum.
Opětovnému rozvoji nepomohlo ani znárodnění podniků, které přišlo po konci 2. světové. Vznikl podnik Československé pivovary, n.p., který původní jednotlivé pivovary zastřešil. Postupně docházelo k reorganizacím a v době sametové revoluce se v naší zemi nacházelo kolem pouhých 80 pivovarů. Neuvěřitelný pokles ve srovnání s dřívějšími počty. Na druhou stranu, pivovary byly větší a schopné vyšší produkce, takže jistý pokles počtu jednotlivých podniků byl jen logický.
Po revoluci došlo k privatizacím jednotlivých podniků. Řadu z nich převzali i zahraniční vlastníci. Vstup nového kapitálu jistě nebyl špatný, ale těžko od cizinců, kteří za sebou nemají zdejší vývoj, očekávat, že budou mít pochopení pro naše zvyklosti a chutě. Snaha rušit některé pivovary a centralizovat se u našich občanů nesetkává s přílišným pochopením, o čemž svědčí vytrvalá obliba různých regionálních piv.
Kromě těchto regionálních piv má však tradici a velký význam Pilsner Urquell, lidově plzeň. Mimo jiné je to také první světlé pivo na světě, které je spodně kvašené. Pilsner Urquell je pivo, které sloužící jako vzor.
Piv je nepřeberné množství a jejich kvalita variuje od slabších piv nevýrazné chuti až po výtečná prvotřídní piva. Jedním takovým je Pilsner Urquell, plzeňské pivo, které se často používá pro různá srovnání. Je celosvětově známé, vyváží se ve velkém množství.
Jak už bylo výše napsáno, pivovar byl založen roku 1842. Do té doby v Plzni vařili jednotliví měšťané a chuť piva tak byla různá a nestabilní. Proto se rozhodli vytvořit jeden pivovar, kde by se výroba ustálila. Prvním sládkem byl tehdy Josef Groll.
Už o půl roku později otevírá Jakub Pinkas, původním povoláním krejčí, v Praze hostinec, v němž se podává právě „plzeň“. Jeho návštěvníky se brzy stanou i takové osobnosti české historie jako Dobrovský nebo Baťa.
V roce 1856 cestuje plzeňské pivo i na císařský dvůr do Vídně. Netrvá dlouho a měšťanský pivovar se stává oficiálním dodavatelem pro císařský dvůr. Někteří se snaží napodobit toto pivo a tak si pivovar nechává zaregistrovat značku „Pilsner Bier“.
Téměř raketový nástup plzně pokračoval i nadále. Už v roce 1973 proniká plzeň do Ameriky. Nejdříve do USA, ale následně i do Jižní Ameriky, Afriky a na Blízký Východ. Plzeň je typická svojí výrazně chmelovou chutí, která sice nemusí každému vyhovovat, ale je pro toto pivo typická. Ostatně, možná i proto si pivo zachovává neměnnost chuti po celá desetiletí. Analýza piva z roku 1897 ve Švýcarsku měla stejné parametry, jako měla analýza z nedávné doby.
Není tedy divu, že právě toto pivo se stává často prototypem typického českého piva vysoké kvality a využívá se pro různá srovnávání a poměřování.
