Dnes, více než 33 let po Sametové revoluci to pro některé z vás bude pravděpodobně novinka, ale dříve bylo pravidlem, že stejný výrobek stál v různých obchodech úplně stejnou cenu. V maloobchodě to zpravidla nebyl větší problém a stejná cena byla svým způsobem i opodstatněná (i když mnohdy vůbec nereflektovala reálnou hodnotu dané komodity).

Ovšem to co platilo u zboží nešlo realizovat u služeb. Pivo nemohlo stát stejně například v nádražní hospodě, vinárně, lázeňské kavárně, nebo snad v interhotelu.

Proto vznikly takzvané cenové skupiny, podle kterých šlo snadno poznat cenovou hladinu daného podniku a tak se mohl každý lehce orientovat v tom, kolik ho zhruba bude návštěva daného podniku stát a zda tak upřednostní dražší či levnější podnik.

Pokud používáte na svých cestách například TripAdvisor, cenová hladina daného podniku je zde vyjádřena také – ikonkami se symbolem amerického dolaru (zpravidla 1-3). Tyto ikonky vám sice napoví jakou cenovou úroveň můžete od podniku očekávat, ale konečnou útratu se z nich nedozvíte. Kdežto podle cenových skupin šla útrata stanovit poměrně snadno.

Cenová skupina

Cenová skupina byla v socialistickém Československu nástrojem klasifikace pohostinských zařízení a nastavení příslušné cenové regulace podle úrovně jejich kvality. Přestože oficiálně byla tato kategorizace v 90. letech 20. století zrušena, v lidové mluvě se zachovala zejména v označení „čtyřka“ pro lidové hospody či „pajzly“ nevalné kvality.

• První cenová skupina

Restaurace a bary v mezinárodních hotelech, varieté, kde probíhal program.

• Druhá cenová skupina

Luxusnější kavárny a vinárny a kvalitnější vyhlášené restaurace.

• Třetí cenová skupina

Většinou motely a motoresty a pak také sídlištní pivnice a restaurace.

• Čtvrtá cenová skupina

Zde se vařily maximálně polévky, jednalo se zpravidla o věčně zakouřené dělnické hospody, kde se běžně chodilo na pivo v montérkách a během šichty. Nebylo výjimkou, že se dopolední svačinka protáhla až do zavíračky. Mnohdy se jednalo také o nádražní restaurace a venkovské hospody.

Historie

Zavedení cenových skupin bezprostředně předcházelo znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení zákonem č. 124/1948 Sb. Znárodňování probíhalo postupně až do roku 1952.

Rozdělení veškerých hostinských podniků do čtyř cenových skupin zavedl výměr č.j. 40.028-II/6-1948 z 11. června 1948. Do I. cenové skupiny patřily původně podniky lidového rázu – nejvyšší skupinou pak byla IV. cenová skupina, označující luxusní podniky, zejména restaurace ve velkých hotelech (tzv. mezinárodních hotelech). Později bylo toto římské číslování obráceno: luxusní restaurace byly přečíslovány na I. cenovou skupinu, lidové hospody na IV. cenovou skupinu.

V závislosti na cenové skupině byly striktně normovány ceny, gramáž jídel i způsob jejich přípravy.

Ve IV. cenové skupině se vařily pouze polévky, III. cenová skupina nabízela jednoduchá hotová jídla – zejména guláše, vepřovou se zelím a játra, přičemž jídlo již se podávalo s ubrouskem (většinou papírovým) a pánské záchody byly vybaveny pisoáry. Většina hospod byla zařazena do IV. nebo III. cenové skupiny. II. a I. cenová skupina byly vyhrazeny kvalitnějším restauracím.

Až do 70. let se již ve II. cenové skupině jídlo servírovalo na stříbrných podnosech. Do konce 60. let byly v hospodách také odděleny druhy piva: v některých se točilo pouze desetistupňové, v některých pouze dvanáctistupňové, nikdy ne dohromady.

Koncem 60. let došlo k uvolnění striktních cenových skupin, ke zvýšení cenových rozdílů mezi skupinami a zároveň snížení regulace cen. Kategorizaci pohostinských zařízení pak upravila oborová norma ON 73 5413, účinná od 1. ledna 1976, která pivnice a hostince definovala jako odbytová střediska s funkcí společenskou a zábavní. 

Hostince byly zařazeny do IV. cenové skupiny a zřizovány „jako součást základního občanského vybavení“ i v menších obcích. O stupeň výše stály pivnice, které spadaly do IV., III. a výjimečně i do II. cenové skupiny. Zřizovány byly „zejména v centrech měst, výjimečně i v rámci obvodové občanské vybavenosti“.

Cenovým skupinám postupně zůstal spíše jen orientační charakter, až byly na počátku 90. let s nástupem soukromého podnikání definitivně zrušeny. „Doporučením upravujícím základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení“, zpracovaným na základě jednání Rady cestovního ruchu dne 12. července 1994, byly cenové skupiny restaurací a pohostinských zařízení zcela zrušeny. Zůstalo však dělení podniků na „hostince“ a „pivnice“ (obojí jako zařízení „specializovaná převážně na podávání piva a jídel vhodně doplňujících jeho konzumaci“) a „výčepy“, které se zaměřují na prodej piva a ostatních nápojů převážně „přes ulici“.

Závěr

I když dnes už je kategorizace gastronomických zařízení dávnou minulostí, pojem „čtyřka“ prostě zlidověl.

Čtyřka je tak pro střední a starší generaci dodnes symbolizuje pajzl nevalné kvality, kde příliš neutratíte, ale také nemůžete očekávat extra kvalitní služby a servis.

Mnozí naopak tyto hospody cíleně vyhledávají jako lidové univerzity, kde každý mohl u piva glosovat vše, co ho právě napadlo a sdělovat lidová hospodská moudra. Čtyřky jsou také populární pro jejich „value for money“.

Za minulého režimu pak byly čtyřky často vyhledávány disidenty, kteří v nich plánovali jak zatočit s bolševikem a také agenty Státní bezpečnosti, kteří v nich právě disidenty monitorovali.