České pivní trendy

Poslední dobou dochází k celosvětové pivní renesanci a tento trend se rozhodně nevyhýbá ani Česku.

Pojďme se podívat na aktuální české pivní trendy.

Minipivovary

V České republice v současné době působí cca 500 minipivovarů.

Přestože mají minipivovary na celkovém prodeji piva v Česku stále jen minimální podíl, zásadně změnily celý trh. Přinesly nové typy piva a ukázaly zákazníkům obrovský rozsah chutí tohoto nápoje a donutily tak velké pivovarské giganty, aby rozšířili portfolio a zvýšili kvalitu své pivní produkce.

A nutno podotknout, že velkým pivovarům ani nic jiného nezbývalo. Pokud by zaspaly, nezachytily by nárůst minipivovarů a příklon některých spotřebitelů k řemeslným pivům, což by se jim v budoucnu vymstilo, protože každý minipivovar, který má dostatečný odbyt na svá piva, může začít vařit ve velkém a konkurence je na světě.

Minipivovary mají celkově vyšší náklady na výrobu piva – nakupují mnohem dráž suroviny, protože velké pivovary mají úplně jinou vyjednávací sílu. Převažuje u nich také vysoký podíl ruční práce a tedy velký podíl nákladů na lidskou práci. Zároveň lze ale konstatovat, že většina z nich dobře prosperuje a dá se očekávat jejich další růst.

Některé z nich ale této situace zneužívají a prodávají své výrobky za nesmyslně vysoké ceny, ale dá se očekávat, že dojde k pročištění trhu.

Společenské změny

Nastupující generace pivních konzumentů už nechce pít celý večer jen klasické pivo. Dochází ke generační obměně, kdy starší generace pivních štamgastů vlastně ani nic jiného neznala.

Pila se desítka – dnes tedy výčepní pivo, pily se jedenáctky a dvanáctky – dnes tedy ležáky a také se dříve hodně pilo nízko stupňové pivo (sedmička, osmička).

Tato piva byla doménou dělnických profesí v náročném průmyslu a mnohdy se prodávala i v závodních kantýnách, kde byla konzumována již během dopoledne ke svačinové gulášové polévce. Tento trend prakticky skončil. Dnes jsou tato nízkoalkoholická piva téměř zcela nahrazena nealkoholickými pivy a reálně se ani nedají zakoupit.

Ovšem ze světa k nám dorazila rozmanitá pivní produkce, piva různých stylů a výrobních postupů, která si průběhu času své konzumenty našla. Některé z těchto pivních stylů byly na dlouhé desítky let zapomenuty a v rámci společenských změn dochází v zahraničí k jejich renesanci. To platí zejména pro rozmanitou německou pivní produkci, kde nic není nemožné a každé větší město tam má svůj nezaměnitelný pivní styl.

Příznivci piva chtějí dnes svůj nápoj střídat, chtějí si vychutnat tu pestrost všemožných pivních stylů a zároveň neopouštět tradiční ležák, jako léty osvědčenou českou klasiku.

Nastupující generace už nechtějí pít celý večer klasické europivo. Ne že by si ho občas nedaly, dají si ho na různých festivalech a podobně, ale když jdou občas s partou kamarádů do hospody, chtějí často ochutnat něco zajímavějšího.

Důležitým faktorem je také možnost cestování do zahraničí, čehož Češi využívají a v zahraničí poznávají jiné, pro ně neznámé pivní styly i trendy novinky.

Češi – to je národ ležáků

Spodně kvašená piva – ležáky patří u nás k nejlepším na světě.

Ostatní pivní styly tu nemají příliš dlouhou tradici a jsou pořád ještě tak trochu v plenkách. Ovšem minipivovary to svými výrobky už mění. Svrchně kvašené typy ale pořád vaří zejména malé pivovary, které jsou hlavními nositeli inovací. Velké pivovary je ale postupně pomalu dohánějí.

Svrchně kvašená piva jsou u nás do jisté míry módní záležitost a jsou především doménou malých pivovarů.

Ležáky u nás drží tržní podíl přes 90 procent, avšak spotřeba svrchně kvašených piv v Česku stále velmi mírně roste.

Souvisí to s novou generací pivních štamgastů, která už nejde na objem jak tomu bylo mnohdy dříve, ale je poučená a vyzná se v tom, co si objednává a co degustuje.

Česko zaujímá dlouhodobě první místo ve spotřebě piva na světě – je to kolem cca 136 litrů na osobu a rok. Ovšem i to je pokles – v minulosti to bylo i přes 161 litrů na osobu a rok.

Druhé Rakousko a třetí Německo (obojí se spotřebou kolem 100 litrů za osobu a rok) na nás výrazně ve spotřebě piva ztrácejí.

Spotřeba piva klesá kvůli změně životního stylu:

• Lidé více dbají na zdraví a tomu konzumace piva a už vůbec ne ve velkém nesvědčí
• Lidé rádi ochutnávají nové pivní styly a ty se obvykle nepijí na objem, ale spíše na chuť
• Zvýšila se cena europiva v hospodách a pivnicích
• Cena řemeslných piv je u nás mnohdy nesmyslně přepálená
• Vymírá generace štamgastů, co denně pila pivo hlavně na objem

Europivo a marketing velkých pivovarů

Zní to možná až hanlivě, ale tzv. europivo je to, co se nejvíce prodává.

Velké pivovary potřebují jet na objem, potřebují vyrábět každoročně miliony hektolitrů, pokud možno jedné univerzální značky piva, která bude bude chutnat všem a když ne úplně všem, tak alespoň většině – převažující majoritě konzumentů.

Chuť takového piva tak nemůže příliš vyčnívat, ani se příliš lišit od toho, co spotřebitelé, tedy široká masa, očekávají. Pivovarské koncerny si nemohou dovolit propad poptávky.

Souvisí s tím marketingové důvody – investice do značky. Propagace je nákladná záležitost a tak zde není žádný prostor na neuvážené experimenty. Nemalou roli hrají také výrobní a logistické náklady.

Svrchně kvašená piva a speciály jsou pro velké pivovary poměrně riziková záležitost. Naopak pro minipivovary je to požehnání. Mají tak možnost se odlišit od mainstreamu – tedy od europiva a hrají na notu řemeslných pivních speciálů, které velké pivovary vůbec nevaří.

Závěr

Ať už máte jednu, případně několik oblíbených značek piva, nebo pijete vše co teče, případně rádi vychutnáváte rozličné pivní styly a piva od malých pivovarů, mějte na paměti, že jde v první řadě o chuťový zážitek.

Doba kdy se pilo na objem a mnohdy ještě ze špinavých trubek je tak snad definitivně pryč.