Hip flask, česky placatka na alkohol 1/2
Hip flask – v Česku známá zejména jako placatka, je něco, co má doma téměř každý a to hned v několika exemplářích. Už jen proto, že to byl svého času oblíbený firemní dárek.
Dárek, který vypadla zajímavě, v dárkových sadách byl doplněn i o kalíšky a příliš mnoho nestál. Drtivá většina těchto placatek je čínské produkce.
Co je to placatka
Je to nádoba speciálně navržená pro uložení porce tvrdého alkoholu, která se nosí v kapse. I když je symbolem určité společenské vrstvy, má rozhodně svůj vymezený čas a místo. Placatka se vyvíjela od primitivního zvířecího měchýře v době kamenné až po dnešní elegantní nádobu z nerezové oceli.
Postupem času se placatka nebo čutora vyvinula z osobního nosiče nápojů, téměř výhradně na přepravu a konzumaci lihovin. Dnes patří do základní výbavy určitých společenských vrstev na cestách.
Tekutiny se na cestách vždy hodí
V průběhu historie došlo k několika důležitým změnám v oblasti přepravy tekutin. Před moderní dobou byl alkohol užitečný pro své konzervační a sterilizační vlastnosti, když bylo obtížné sehnat čistou pitnou vodu.
Pití alkoholických nápojů, jako je pivo a víno kvašené z místních plodin, bylo především praktickým zdravotním opatřením. Člověk s sebou potřeboval nosit důvěryhodné tekutiny, a proto si téměř každá kultura vyvinula vlastní formu placatky.
Historie placatek
Lidé potřebovali mít u sebe nádobu na nápoje odnepaměti – na Kalahari v jižní Africe před 60 000 lety: jako čutory používali skořápky pštrosích vajec. Hliněné nádoby se vyvinuly kolem roku 2000 př. n. l. a nakonec byly nahrazeny modernějšími materiály, jako je sklo a kov.
Přibližně od roku 500 n. l. až do středověku vznikaly po tisícovkách poutnické baňky pro křesťanské poutníky, kteří si z posvátného místa odnášeli domů vodu nebo olej. Moderní baňka – elegantní láhev na nápoje – možná vznikla s příchodem kapesních hodinek.
Představa snadného a praktického nošení se rozvinula v 18. století v Anglii, ale šla různými cestami: pozemková šlechta si osvojila kapesní hodinky a dělníci začali na boku nosit placatku.
Není přesně známo, kdy se tak stalo, ale přibližně v této době začíná baňka nabývat moderního tvaru se zaobleným obdélníkovým tělem, které je zakřiveno tak, aby odpovídalo obrysům těla. Díky tomuto tvaru je v kapse méně viditelná než tvar se čtvercovými hranami.
Prohibice v USA a placatka v kapse
Prohibice radikálně změnila pití alkoholu v Americe. Pokud jste se chtěli napít, bylo nejlepší ho skrýt. Přibližně v této době si hodinky a placatka vyměnily místo: náramkové hodinky se staly běžnou záležitostí (ve 30. letech 20. století předčily kapesní hodinky) a placatka si našla cestu do sbírky doplňků městského gentlemana kolem roku 1920, kdy získala své jméno. Slovo „hipster“ se používalo pro označení lidí, kteří nosili hip flasky v době prohibice.
Pokud jste nosili placatku, přezdívalo se vám lahvičkový darebák či gentleman z Kentucky. Nosily je také dámy zastrčené v podvazcích nebo muži v holínkách – odtud slovo „bootlegger“.Některé státy, jako například Indiana, zakázaly prodej kyčelních placatek a koktejlových šejkrů. Důvodem byla pravděpodobně skutečnost, že za prvních šest měsíců prohibice se prodalo více baněk než za celé předchozí desetiletí.
V polovině 20. století byli nejvýznamnějšími uživateli placatek vojáci, kteří z nutnosti nosili čutory. Během druhé světové války se jim spolu s dalšími slangovými výrazy říkalo kapesní pistole; naopak piloti RAF označovali své služební revolvery jako hip flask. Dnes, ve světě, v němž jsou k dispozici všechny možné specializované nádoby na nápoje, se placatka používá především k přenášení soukromých zásob tvrdého alkoholu.
Další podobnost mezi hodinkami a placatkami spočívá v možnosti gravírování obou iniciálami, erby nebo erbovními znaky, přípitky, upomínkovými předměty atd. Jako takové jsou zajímavým dárkem například pro svědka nebo svědkyni.
Z čeho se placatky vyrábějí
- sklo
- cín
- stříbro
- nerezová ocel
Vyráběly se z různých materiálů, nejčastěji však z cínu, skla, stříbra a nerezové oceli. Prvním materiálem používaným na výrobu placatek bylo sklo, jehož výhodou byl neutrální účinek na chutě nebo vůně, nevýhodou však křehkost a hmotnost.
Pak přišel cín – kovová slitina vyrobená z cínu a směsi mědi, antimonu, vizmutu, stříbra a olova, která je dnes v nápojovém nádobí zakázaná. Cín se začal používat jako materiál pro kuchyňské nádobí v době bronzové. Je to krásný materiál, s nímž se dobře pracuje, ale který může negativně měnit chutě lihovin, pokud nemá neutrální podšívku. Je měkčí než většina materiálů, ale používáním může získat pěknou patinu.
Používalo se také stříbro a dnes jsou tyto baňky ceněným sběratelským artiklem. Některé mají odnímatelnou spodní část, která slouží jako pohárek na pití – velmi praktické v situacích, kdy není vhodné pít přímo z placatky.
Nerezová ocel s dobrou kombinací hygienických vlastností, ceny a odolnosti proti deformaci je však nejoblíbenějším materiálem pro placatky. Mnohé se dodávají s uzávěrem, malým ramenem (nazývaným také bajonetový uzávěr) připevněným k hornímu víčku, aby se zabránilo jeho ztrátě. Některé jsou částečně nebo zcela potaženy kůží nebo materiálem, který ji připomíná a který lze sejmout kvůli čištění.
Když už jsme u toho, baňku můžete – vlastně byste měli – zvenku i zevnitř čistit prostředkem na mytí nádobí, ale ne mýdlem: to zanechává zbytky, které mění alkohol. Dobře ji opláchněte a nechte vyschnout na vzduchu. Některé baňky jsou dodávány s malou nálevkou ze stejného materiálu, která pomáhá baňku naplnit, aniž by se destilát rozlil. Lze je také zakoupit samostatně.
Všechny díly
