Historie koktejlů 1/4 – Počátky
Koktejl je nápoj vzniklý smícháním několika různých, většinou alkoholických, nápojových surovin, který je doplněn o nealkoholickou složku, zpravidla ovocnou, nejčastěji to bývá citrus.
Historie koktejlů v datech
- 1732 – Zemřel plukovník britské armády Francis Negus. Vytvořil slavný Port Wine Negus, horký míšený nápoj oblíbený u návštěvníků dostihů.
- 21. srpna 1740 – admirál Vernon nařídil ředit námořníkům příděly rumu vodou a přidávat cukr a citrus pro lepší pitelnost.
- 1787 – V publikaci „American Museum“, je první zmínka o nápoji julep, kterým lze dobře začít den.
- 13. května 1806 – Americký časopis „Balance and Columbian Repository“ definuje slovo koktejl. „Koktejl je stimulovaný likér, složený z různých druhů alkoholu, cukru, vody a bitterů.“
- 1862 – Profesor Jerry Thomas vydal první barmanskou knížku.
- Počátek 19. století – Výraz cocktail byl již velmi dobře znám.
- 1917 – Madam Wals ze St. Louis pořádá domácí párty při které podává hostů koktejly.
- 1920-1933 – Došlo k americké prohibici. V této době došlo také k rozvoji barmanských soutěží a k zakládání odborných organizací.
- 1929 – Již více než 120 druhů míchaných nápojů je považováno za klasické koktejly.
- 1935 – Krátce po skončení prohibice vyšlo ve Spojených státech první vydání „Mr. Boston Official Bartender´s Guide“. Což je dnes dosti známá legendární červená kapesní příručka v červených tvrdých deskách obsahující cca 1000 receptur koktejlů určená zejména pro barmany.
Vznik koktejlů
Míchání nápojů má své kořeny již ve starověku. Mísila se vína s různými přísadami, míchaly se šťávy plodů, do nichž se přidávalo koření. Přesný vznik míchaných nápojů z lihovin nelze tak jednoznačně určit. Můžete se opírat o pravděpodobně více hodnověrné písemně doložené podklady nebo si můžete vyslechnout mnoho legend a teorií, které nejsou ničím podložené.
K největšímu rozmachu v míchání nápojů došlo paradoxně v období prohibice, která začala po schválení tzv. osmnáctého dodatku americkým Kongresem, 16. ledna v roce 1919. Tento ústavní dodatek zakazoval v USA s celostátní účinností výrobu, prodej i dopravu opojných nápojů. Američané však zákaz nerespektovali a černý trh s alkoholem jenom vzkvétal a tím pádem se velmi rychle množily i receptury koktejlů.
Paradoxem je, že ke koktejlovému boomu tak přispěl zákaz (prohibice). To je historický důkaz skutečnosti, že zakázané ovoce chutná nejlépe.
První koktejl v historii – kdo by si to pamatoval
Možná prvním, kdo oficiálně nechal namíchat alkoholický nápoj, byl britský admirál Veron, kterému lodní posádky neřekly jinak než Veron Old Grog (Veron starý kořala). Rozhodl, že na lodích královského veličenstva se bude námořníkům ředit pravidelný denní příděl rumu vodou jedna ku dvěma. Aby byl koktejl pitelnější, přidávali do něj námořníkům třtinový cukr a citrónovou šťávu.
Historické prameny dokonce zaznamenaly toto důležité datum. Nařízení Old Groga vstoupilo v platnost 21. srpna 1740. Vznikl tak první míchaný nápoj známý jako grog. Zatímco u nás se podává horký, v tropických krajinách dostanete grog pěkně vychlazený s kostkami ledu ve sklenici. Britští námořníci na lodích Jejího Veličenstva jsou však od roku 1970 bez něj. Tehdy byl denní příděl rumu zrušen, údajně kvůli bezpečnosti práce.
První písemná zmínka o koktejlu v časopise
První písemná zmínka o míchání koktejlů pochází již z 13. května 1806 v americkém časopise The Balance. Koktejl by měl být podle prvního receptu „posilující nápoj složený z lihovin různého druhu, cukru, vody a bitterů, jež se lidově nazývá sling“. Původně existoval pouze jeden koktejl a receptura se shodovala s dnešním koktejlem Old Fashioned, který se skládá z lihoviny, bitters, cukru a vody.
Později začali barmani využívat další ingredience a vznikla nepřeberná škála koktejlů. Jako koktejl dnes bývá nazýván jakýkoliv míchaný alkoholický i nealkoholický nápoj.
První koktejlová párty?
Za zakladatelku tradice se obecně považuje madam Walsh ze St. Louis, před kterou tu ovšem byla jistá madam Dana. Ta na konci 19. století uspořádala podzimní setkání nad mísou eggnogu. Madam Walsh pak v březnu 1917 na její počest pozvala do svého sídla 50 hostů na hodinu pití a veselí a nazvala ji Cocktail party.
Při této příležitosti podávala drinky jako Bronx, Sazerac nebo Gin Fizz. Šlo o nový a zajímavý koncept. A protože madam Walsh byla hybnou silou místního společenského života, zmínka o této události se dostala i do lokálních novin. Cocktail parties se v té době týkaly zejména vyšší třídy společnosti.
Proč vlastně koktejly vznikly
Koktejly jsou v dnešní době běžnou nabídkou v barech, ale tak tomu vždy nebylo.
V polovině 18. století byl výběr lihovin v barech v Severní Americe téměř výhradně omezen na místní whisky. Bylo to ovšem velmi silné a drsné pití, které nikomu příliš nechutnalo. obilí pro výrobu whisky bylo často nekvalitní a plesnivé, výrobní postup velmi volný až variabilní a destilace nekvalitní. Výsledkem tak nebyla kvalitní konzistentní whisky jakou známe dnes, ale bolehlav s menší či větší příměsí metanolu. který šel pozřít jen se sebezapřením.
Lidé se snažili chuť nápoje vylepšit a tak se nejčastěji whisky sladila medem nebo cukrem a ředila vodou, aby měla alespoň trochu přijatelnou chuť.
Z této receptury byl později vytvořen koktejl „Old Fashioned“ – který je dodnes považován za naprostou koktejlovou klasiku a praotce všech koktejlů.
Rozkvět koktejlů však přišel až s obdobím prohibice v Americe (1920-1933). Ta byla obdobím zkoušení a míchání destilátů s jinými přísadami a lze ji považovat za jakýsi předvoj zlaté koktejlové éry.
Ale o tom až příště.
Všechny díly
