Korkový špunt, korek 1/2 – Druhy a použití korku
Korek lze ve světě alkoholu považovat za naprostou klasiku, symbol tradice, řemeslného umu a elegance. Podobně je to mu například u starých aut a jejich kovových chromovaných nárazníků. Ač dnes byly podobně jako kovové nárazníky nahradily z mnoha důvodů ty plastové, tak i korek je materiál, který již byl technologicky překonán. Nikdy nebyl úplně dokonalý, přesto však vždy pozoruhodný. A třeba takové šampaňské bez korku se ani nevyrábí. Tak tomu velí tradice.
Bílému vínu dobrý korkový špunt „prodlužuje život“ a červené „nechává dýchat“.
Korek je jedním z nejdůležitějších faktorů pro zdárné zrání i uchování vína.
Co je to korek
Dub korkový je stálezelený strom dorůstající výšky až 20 m, který se vyskytuje především na africkém kontinentu a v západní Evropě. Skutečnou korkovou velmoc představuje Portugalsko, jež zajišťuje 50 % světové produkce a má korkovými duby osázeno 720 000 ha půdy. Kůra stromu je velice silná a pevná, a přitom lehká a dobře stlačitelná. Sklízí se vždy jednou za devět let, přičemž se z dubu pouze „sundává“. Dřevina se tak nepoškodí a kůra opět doroste.
Korek je opravdu velmi starý
Korek je historicky prvním typem uzávěru vín, přesto doposud zůstal nepřekonán. Vděčí za to svým jedinečným vlastnostem – je nepropustný, stlačitelný a pružný. Vyráběn je z kůry korkového dubu Quercus suber. Původní kůra těchto stromů se pro účely výroby zátky nehodí, a proto je nejprve odstraněna pomocí speciální sekyrky. Poté se nechává znovu dorůst. Tato fáze může přitom v případě nejkvalitnějších korků klidně trvat až 30 let. Po oloupání se kůra 6 měsíců suší a následně sterilizuje ve vodní lázni.
Vedle teploty, vlhkosti či světelných podmínek hraje správně zvolená zátka při zrání vína prim. Je elementem, do kterého se investovat zkrátka vyplatí.
Ať si ve svém životě kupujete jakkoli starou láhev můžeme říci, že v 99% nebude nejstarší částí ani obsah, ani láhev samotná, ale korek, je-li tam použit. Cesta k výrobě korku vede mnoho desítek a někdy i s trochou nadsázky stovek let, byť korek samotný je podstatně mladší.
Druhy korkových uzávěrů
Určitě jste se setkali s různými typy korkového uzávěru, rozdíl mezi nimi je že poměrně zásadní.
- Celokorková zátka – je vyrobena z nejkvalitnější vnitřní vrstvy jednoho kusu korku. Finální výsek je vyčištěn a povrchově upraven. Ty nejlepší (a nejdražší) zátky jsou vyráběny ručně. Kvalitu korku určuje počet letokruhů, tzv. „hustota“. Používají se zejména pro kvalitní vína s archivačním potenciálem.
- Aglomerovaný korek – je vytvořen z odpadu, který vzniká při výrobě přírodního korku. Výseky odpadního korku jsou rozdrceny a smíchány s pojivem (tím může být pryskyřice, ale i syntetické lepidlo). Směs je lisována do válečku, který je následně rozkrájen na požadovanou délku výsledného korku. Lisovaný korek se hodí spíše pro stolní vína, neurčená k delšímu skladování.
- Kolmatovaný korek je z důvodu přílišné poréznosti ještě dále upraven: Póry jsou utěsněny korkovým prachem a lepidlem. Tím je zamezeno tomu, aby se korek rozdrolil při otevírání lahve. Paradoxně vzhled takové zátky působí elegantněji, než jak je tomu v případě 100% korkové zátky. Kolmatované korky se hodí pouze ke krátkodobému skladování vína. Je to proto, že může dojít k uvolňování korkového prachu do vína.
Korek nebo šroubovací uzávěr?
V odborných kruzích se vedou vášnivé debaty ohledně vhodnosti použití šroubovacího uzávěru. Vína se šroubovacím uzávěrem jsou obecně vnímána jako ta levnější, méně kvalitní. Nemusí to tak ale nutně být. Tyto uzávěry mají schopnost zachovat svěžest vína, což oceníte zejména v případě mladých vín. Zašroubované víno je vhodné skladovat maximálně 10 let (některé zdroje ale uvádějí i 20), a to i ve svislé poloze.
Naopak v případě archivních vín je vhodné spolehnout se na korek. Díky němu může víno v lahvi dýchat a pomalu, dlouhodobě zrát. Lahev s archivním vínem je doporučeno mít vždy uloženou ve vodorovné poloze, aby byl korek stále namočený.
Korek může víno i znehodnotit
Víno může být znehodnoceno přítomností chemické sloučeniny s názvem 2, 4, 6 trichloroanisol (TCA) – lidově se to nazývá korkovitost. Do vína se sice nejčastěji dostane kvůli narušené spodní straně korku, někdy ale může být na vině čistě nevhodné skladování zátky (například na dřevěných paletách). Intenzita napadení vína TCA bývá různá. Odlišná je vůči TCA i citlivost konzumentů.
Vadu často odhalíte už po vytažení korku z lahve. Správně byste měli cítit lehké aroma vína (nebo nic), pokud k němu přičichnete. Pakliže cítíte korkovinu, je to špatně. V některých případech však nemusíte vadu odhalit čichem, ale až při ochutnání vína. Víno bude mdlé nebo bude cítit zatuchlinou – neuspokojivý chuťový prožitek vás jednoduše nenechá na pochybách.
Korek a jeho náhrada
Přestože se stále častěji setkáváme s pokusy nahradit přírodní korek něčím novým, pořád tu má tento materiál své nezastupitelné místo. Jako konkurence si zatím nejlépe vedou šroubovací uzávěry, které byly sice patentovány už 10. srpna 1889 Danem Rylandsem z Barnsley, trvalo však ještě mnoho let, než došlo k úspěšnému použití na lahvi s vínem. Teprve koncem 50. let minulého století byl ve francouzské továrničce La Bouchage Mechanique vyvinut šroubovací uzávěr Stelvin. Pod hlavičkou, v místech kontaktu uzávěru s vínem, nepokrývala tento typ uzávěru dosud obvyklá vrstvička korku krytá papírem, nýbrž cínová vrstva pokrytá inertní umělohmotnou vrstvou. V 60. a 70. letech minulého století uskutečnili francouzští enologové několik úspěšných laboratorních testů nového uzávěru. Nicméně ke komerčnímu využití se Francouzi nedokázali odhodlat. A tak dnešní úspěšné tažení šroubovacích uzávěrů světem odstartovali Švýcaři a následná expanze do většiny světových aerolinií.
Pokud dnes tedy držíme láhev opatřenou korkem, měli bychom mít na paměti, že strom, který tento výrobek umožnil, s lidstvem prožil všechny vědecké revoluce, možná i více, protože i na ten úplně nejobyčejnější korek se čeká, ještě jednou, minimálně 50 let.
Korek je fascinující materiál
Stromy, pohlcují kysličník uhličitý. Jenže korkový dub je skutečným supermanem, zvláště je-li jeho kůra sklizena. Jen v Portugalsku spotřebuje tolik kysličníku, co vyprodukuje 9,5 milionu automobilů. Jeho háje jsou domovem pro více jak 200 druhů živočichů a jeho kořenový systém brání rozšiřování pouští. Korková kůra má na 1 cm3 až 40 miliónů vzduchových buněk, tj. 60% objemu tvoří vzduch. Korek je antivibrační, akustický, antistatický, antialergický, velice tichý a neskutečně pružný materiál, čehož se využívá např. u raketoplánů na špici, protože když prochází atmosférou, odolá korek velmi vysokým teplotám, je i vzadu u raketových trysek, kde je při startu vysoký žár. Testuje se na Marsu, jeho využití je však velmi široké a můžeme jej najít mj. i v mostních dilatacích, surfových prknech, na fasádách domů atd.. Korkových zátek se ročně vyrobí 4,5 miliardy.
Všechny díly
