Matky jako utajené alkoholičky

Muže pod vlivem alkoholu vnímá okolí zpravidla jako pohodového borce. Zkuste si ale na jeho místě představit ženu. Vůči ženám je společnost mnohem přísnější. Proto ženy problém s alkoholem často tají a pomoc vyhledají zbytečně pozdě. Emancipace ale přichází i do světa závislostí na alkoholu.

Zatímco před lety připadala na 10 alkoholiků jedna alkoholička, podle posledních statistik už ženy muže dohánějí. K budoucím problémům s alkoholem má nakročeno 51 procent mužů a 44 procent žen a mezi jasnými alkoholiky už muži dominují jen 4 : 1. Do značné míry se ve vyrovnávání čísel odráží ženská emancipace. Ženy s muži srovnávají krok nejen v příležitostech a platech, ale i v rizikových vzorcích chování. A to platí nejen u alkoholu.

Zatímco dříve byly ženy za volantem opatrnější než muži, dnešní mladé řidičky řídí stejně nebezpečně jako jejich protějšky. Do vzrůstajícího počtu alkoholiček se promítají ještě další faktory. Třeba otevřenost dnešní společnosti. Více žen závislých na alkoholu registrujeme i proto, že ženské pití postupně přestává být stigmatem, více se o něm mluví a ví. A tak přestává být tak skryté jako v minulosti.

Pro společnost je ženské pití stále nepřijatelné

Utajování, schovávání, lhaní a výmluvy. To jsou typické rysy ženského pití. Navzdory výraznému společenskému uvolnění posledních desítek let totiž především u starší generace stále přetrvává představa ženy jako pečující matky a strážkyně rodinného krbu. A ta se s flaškou vína, alkoholovým odérem a kocovinou zásadně vylučuje.

Zatímco se muži navzájem poplácávají po ramenou, kolik toho za večer dali, opilá žena je pro ostatní odpudivá bytost. To je stále nejvýraznější rozdíl mezi mužským a ženským pitím. Co je u muže společensky tolerované, to je u ženy nepřijatelné.

Neblahým důsledkem je, že ženy svůj problém s alkoholem skrývají, nechtějí ho přiznat ani samy sobě. Odbornou pomoc proto vyhledají později a v pokročilejším stupni závislosti než muži.

Spouštěčem pití u žen bývá nespokojenost, samota a vztek. Ženy nechtějí přiznat sobě ani okolí takové selhání – závislost na alkoholu, navíc v době, kdy se ode nich očekávají pracovní výsledky a poté role skvělé manželky a matky.

Je pro ně dlouho naprosto nepřijatelné se tomu postavit čelem a přiznat si, že mají problém. Ženy cítí potřebu schovávat lahve a lhát o množství vypitého alkoholu. Plánují, kdy si skleničku alkoholu dají, aby to neprasklo. Pít začínají často na mateřské dovolené.

Moderní společnost klade na ženy a matky vysoké nároky

Ideál moderní mladé ženy a vysoké nároky s ním spojené – pěstěný vzhled, trendy oblečení, zářná kariéra, vysoký plat, dokonalá domácnost a vypiplané děti – vyvíjí na ženy tlak, který je těžké ustát. Nejčastějšími pacientkami v adiktologické ambulanci jsou tak buď mladé ženy na rodičovské dovolené, nebo naopak ženy v přechodu trpící syndromem opuštěného hnízda.

Není výjimkou, že starší ženy ve věku mezi 45 a 50 lety se po dvaceti až třiceti letech pití začnou léčit. Stává se, že alkoholičce tak dlouho pití prochází a nikdo si ničeho nevšiml. Ženy dokáží své pití důmyslně skrývat. Navíc ženy o sebe přece jen více dbají než muži, chodí cvičit, malují se, takže na nich alkoholismus nemusí být tolik vidět.

Mnoho žen dokáže během léčky závislosti normálně pracovat. Nikdo z kolegů neví o tom, že do sebe ty výkonné ženy okamžitě po návratu z práce obrátí dvě lahve vína nebo i tvrdý alkohol.

Sdílení, motivace, terapie a doléčení

O tom, jaké následky alkohol na zdraví a duši žen zanechá a jak bude probíhat léčba a následná abstinence, rozhoduje délka závislosti. Ženy na odvykačce většinou stráví 3–4 měsíce, ty mladší a kratší dobu závislé méně. Nebo jim pomůže i ambulantní léčba.

Genderové rozdíly se projevují i v léčebných postupech. Muži to chtějí urvat silou, vůlí, takže na ně platí nastavení režimu a určitých pravidel, třeba co se týče údržby a úklidu oddělení. Ale uklízet, něco zvelebovat, na to nejsou zvyklí, takže někteří to špatně snášejí. U žen se zase pracuje s jejich potřebou sdílet, vyprávět si, a tak budují vztahy v rámci skupinové terapie.

Sdílení bolestných zkušeností si jako posilující a léčivé velmi ženy pochvalují. Člověk pochopí, kde nastal problém, vidí, že v tom není sám, sdílí svoje pocity s lidmi ve stejné situaci, naslouchá podobným příběhům, pojmenuje si spouštěče. Komunita a kolektiv pomáhá a motivuje. Ženy vidí, že v tom nejsou samy. A že se to stává komukoli. Ženám z ulice stejně jako právničkám, ekonomkám, tlumočnicím a dalším profesím.

Po půl roce od propuštění ženy docházejí na doléčovací terapii a berou léky na potlačení chuti na alkohol. A také Antabus, který má působit preventivně. Kdyby si daly sklenku alkoholu, udělá se jim zle zvrací.

Spousta lidí se domnívá, že největší problém je závislost sama o sobě. Ale ta zdaleka nemusí být tím nejhorším, co alkohol člověku způsobí. Destruktivnější je například totální rozklad rodiny, ztráta zaměstnání a propad na dno společnosti nebo závažné onemocnění, třeba karcinom prsu. Relativně nové zjištění je, že alkohol se u žen významně podílí mj. na vzniku tohoto typu nádoru. A vůbec se alkohol na ženách podepisuje výrazněji než na mužích, a to kvůli biologickým rozdílům mezi pohlavími.

Ženy alkohol hůře odbourávají, mají menší játra i méně vody v těle. Proto se dříve opijí a alkohol na ně déle působí. Rychleji se u nich také rozjede vysoký krevní tlak, odvápnění kostí i cirhóza jater. Muži se k ní propijí po deseti dvaceti letech, ženám stačí polovina.