Opilecké Legendy – Karel Augusta

Mezi herci a umělci vůbec je obrovské množství alkoholiků, prakticky se dá říci, že je to každý druhý. Souvisí to s jejich profesí, nestálou pracovní dobou a potřebou hledání inspirace pro své role na dně láhve.

Karel Augusta tuto inspiraci čerpal velmi často po hospodách a alkohol byl jeho prokletím. A nakonec i zkázou.

O Karlovi Augustovi by se dalo říci, že to byl opravdový mistr malých rolí. A z toho mála prostoru, který u režiséři ve svých filmech poskytli dokázal vytěžit maximum. Patřil ke komediálním hercům a filmové diváky dokázal vždy dokonale pobavit a působit lidově a věrohodně. Malé role ho zkrátka definovaly a proslavily. Nejslavnější role Karla Augusty zná snad každý. Ročně se objevil i ve dvaceti filmech, ale ve většině šlo o role malé, ještě menší a někdy dokonce bezvýznamné. Přesto dokázal každé z nich vtisknout velkou dávku nefalšované člověčiny. 

O Karlu Augustovi se říkalo, že vše v životě dělal naplno. Hrál ve spoustě filmů i seriálů, každý počin okořenil jedinečným talentem. I ty nejmenší postavy dokázal proměnit v takové, kterých si diváci zaručeně všimnou. Typický hlas a gestikulace, typický výraz tváře. Role vážné i komediální, ve všech exceloval. Někdy si celý film ukradl pro sebe, stačilo, že se tam třeba jen mihl.

Byl to nesmírně talentovaný český herec prožil tolik, že by to vydalo snad na deset životů. Když zrovna nehrál, tak střídal zaměstnání. Některá velice netypická. Celý život bojoval s alkoholem, až na něj prakticky dojel.

Jeho život by se dal charakterizovat jako příběh smutného klauna.

Život Karla Augusty

(1935 – 1998)

Narodil se v Praze a s rodiči žil v Nuslích. Spoustu času ale trávil u babičky blízko Všetat na Mělnicku, kde měla hospodářství. Otec byl strojvedoucím a chtěl, aby jeho syn studoval. Karel nastoupil na obchodní akademii, ale ani trochu ho to nebavilo. Nerozuměl účetnictví a prý celý život nedokázal pochopit, co je to podvojné účetnictví. Školu ale překvapivě dokončil a naučil se perfektně těsnopis i psaní na stroji. Dokonce vyhrál soutěž v psaní na stroji, díky čemuž dostal nabídku pracovat v kanceláři prezidenta republiky jako stenograf.

Ovšem Karel se rozhodně nechtěl stát stenografem, už od malička toužil po jiné profesi. Herecké. Nicméně měl velký strach podat si přihlášku na AMU, ovšem šel tam aspoň doprovodit kamaráda. No a místo kamaráda přijali Karla. Byl mimořádně umělecky nadaný, vedle herectví studoval hru na klavír, flétnu, saxofon, kytaru a hoboj. Tyhle vlohy zdědil po svém otci, který prý uměl zahrát na jakýkoli hudební nástroj.

Po škole hrál chvíli v Uherském Hradišti, pak si odsloužil dva roky na vojně v Písku, později hrál nějaký čas v Jihlavě. Moc ho to ale lákalo k operetě, a tak nakonec získal místo v brněnském kabaretu Studio 10. S kabaretem pak projezdil celou republiku a také dostal nabídku jít do Cirkusu Aeros, aby v něm dělal klauna a konferenciéra. Šlo mu to skvěle a naučil se spoustu nových věcí, které později využil. Naučil se základy gymnastiky, chodit po provaze a taky žonglovat.

Později se dostal do Brna do varieté Rozmarýn, tam si ho všiml režisér Evžen Sokolovský. Díky němu přešel do Brna do divadla Večerní Brno, po osmi letech přešel do Státního divadla. Odtud zamířil do Rokoka, později do Divadla Na zábradlí.

To už byla doba, kdy začal Augusta holdovat alkoholu. Dokonce kvůli pití dostal vyhazov z Divadla ABC. Kvůli tomu ale nakonec Augusta vyzkoušel i jiné profese, naučil se vařit, udělal si dokonce kuchařské zkoušky. Tohle umění později bravurně předvedl v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo v roli kuchaře, který se jmenoval Muraško, ve filmu Holka na zabití.

Střídal divadla, přes léto pracoval třeba i na salaši, udělal si potápěčské zkoušky, uklízel, griloval ve stánku kuřata, dělal skladníka, byl to prostě mistr devatera řemesel. Miloval společnost, protože nesnášel samotu a ticho. Snad i proto chodil tak rád do hospod. Oženil se a se svou manželkou měl dva syny. Bohužel i alkohol byl stále jeho věrnou družkou.

Co osud nechtěl: do cesty mu přišla baletka, kvůli které totálně ztratil hlavu. Zamiloval se tak moc, že se snažil omládnout, na čas přestal pít a šel i do léčebny. Ovšem marně. Nemohl se totiž rozhodnout, zda má zůstat se svou právoplatnou ženou, nebo jít za hlasem svého srdce. Nejedl, takže sice zhubl o třicet kilogramů, místo jídla ale jen pil. Jeho organismus dostával zabrat.

Přestože byl své ženě nevěrný, ona ho nedokázala vyhodit. I nadále měl svůj pokoj v jejich domácnosti, a své poslední hodiny života strávil právě tam. Ještě stihl své ženě říct, že ji má rád, a pak si šel lehnout. Už se ale neprobudil, zemřel na selhání ledvin vlivem dlouhodobé konzumace alkoholu. Bylo mu pouhých dvaašedesát let.

Ve své upřímné knižní zpovědi netajil ani svoje problémy s alkoholem, které měl v závěru kariéry.

„Já věřím v ďáblíka. Řekne mi: Karlíčku, pojď na jedno pivo. Já chvilku váhám, ale poslechnu. Jenže je tam nějaká parta, piv si dám deset a ďábel mě už zase má. Protože on, stejně jako pojišťovák, si musí vést účty. Musí Belzebubovi předložit inventuru. Že pracoval odpovědně.“

Opilecké incidenty Karla Augusty

• Karel Augusta si dokonce několikrát vysloužit zákaz hraní – opilý v hospodě nahlas vykřikoval, že Husák je vůl. A někdo z přítomných ho udal. Skončil na policii, kde mu řekli, že si může vybrat. Buď půjde jako politický vězeň sedět na Bory, nebo ho načas uklidí do blázince. Vybral si to druhé a pracoval na Kateřinkách – v areálu léčebny v Kateřinské ulici v márnici, kde vozil mrtvoly z oddělení a upravoval je.

• Občas se mu prostě stávalo, že někde něco v opilosti plácl, někdo ho pohotově udal a on opět dostal zákaz hraní, někdy na šest měsíců někdy třeba i na rok. On sám dokázal tyto přestávky vždy využít a věnovat se jiným profesím. Když nesměl hrát, vyučil se třeba kuchařem. A to za pomoci šéfkuchaře Růžičky v restauraci Královka na Proseku. Když získal výuční list, vlastnoručně připravil hostinu, kam pozval přátele včetně kolegyně Heleny Růžičkové. Poté si i několik kuchařů zahrál. A když krájel cibuli, tak opravdu rychle a zručně, což je zachyceno třeba ve filmu Holka na zabití.

• Během natáčení filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) se téměř každý den po natáčení společně se slovenským hercem Juliem Satinským opíjeli v barech a často se stávalo, že byli tak opilí, že nebyli druhý den schopni pokračovat v natáčení.

• Během natáčení filmu Vítr v kapse(1982) opět po večerech po natáčení opíjel s Karlem Valou. Režisér filmu k tomu uvedl, že toto natáčení bylo velmi problematické, popíjení probíhalo až do rána a tak se stávalo, že některé dny nenatočili vůbec nic.

• Ve filmu Kamarád do deště a jeho pozdějším pokračování ztvárnil nezapomenutelnou roli hlavního záporáka a padoucha Kadlece. V plánu bylo ještě další pokračování – ještě třetí díl, jenže podle slov režiséra Jaroslava Soukupa: „Už to nešlo. Už v druhém díle měl obrovské problémy s alkoholem a osobním životem. Byl to geniální herec, ale když jsme spolu točili naposledy, bylo to už poměrně složité. Když se nenapil, nepředvedl takový výkon, na jaký jsme u něj byli zvyklí. Bez dostatečné výživy nepodával stoprocentní výkon. Když už to vypadalo, že ten den nic nenatočí, poslal jsem ho do šatny, aby se napil.“