Prohibice v USA 5/5 – Konec

Začátek konce prohibice

Za začátkem konce prohibice stály zejména dvě události. Masakr na den sv. Valentýna a pak Velká hospodářská krize, která na USA tvrdě dopadla.

Masakr na sv. Valentýna znamenal skutečně první zlomový moment, který otřásl stoupenci prohibice, mezi jejíž čelní představitele patřily ženské spolky nebo bohatí průmyslníci v čele s Johnem D. Rockefellerem (ten dokonce v červnu 1932 veřejně vystoupil v deníku The New York Times na podporu zrušení prohibice). Začaly mezi nimi čím dál hlasitěji znít protiprohibiční hesla, která jako jedna z prvních hlásala Pauline Sabin, která založila Ženskou organizaci proti prohibici. Měla podporu až milionu lidí a tento dříve neuznávaný postoj se stával i mezi bohatými Američany čím dál serióznějším.

Jen necelý měsíc po masakru usedl do prezidentského křesla Herbert Hoover, který apeloval na reformu trestního práva, což se projevilo až desetinásobným zvýšením trestů (i pro ty, co o zločinu věděli a nenahlásili jej).  Vlna násilí však stále neutichala.

Dalším tvrdým zásahem se stal 29. říjen 1929. Černé úterý, kdy padla newyorská burza a akciový trh se tak dostal na dno, znamenal tvrdý direkt prohibici, což se projevilo až s menším časovým odstupem. Velká hospodářská krize, chudoba a nezaměstnanost byly totiž každodenními společníky. Prezident Hoover se stal opovrhovanou postavou nenacházející z této situace východisko. Prázdné kapsy byly nazývány Hooverovými vlajkami, chudinské čtvrti byly mezi obyčejnými lidmi známé jako Hooverville a život chudých byl v roce 1930 horší než v roce 1920. A zatímco gangsteři ustanovili v Atlantic City národní zločinecký syndikát a masakr z Chicaga zůstal nevyřešen, vládní finance i finance Američanů byly téměř vyčerpány, což společně s pokrytectvím vládních činitelů (např. aféra Man in the Green Hat, kdy George L. Cassiday dodával alkohol kongresmanům přímo do Kapitolu) jen přispívalo k celkové nespokojenosti ve společnosti.

Franklin Delano Roosevelt

Zcela zásadní postavou při zrušení prohibice byl Franklin Delano Roosevelt. I když on sám byl v otázce prohibice zdrženlivý a jeho manželka byla příznivcem prohibice, v jejím zrušení viděl chytrý politický tah a navíc možný „nový“ zdroj pro státní správu. Po usednutí do prezidentského úřadu 4. března 1933 navrhl Kongresu mimořádná opatření. Jeho program Nový úděl (New Deal) měl oživit upadající ekonomiku a to i za pomoci daní z alkoholu. Jedním z těchto opatření tak bylo zrušení prohibice, které demokraté začali mocně podporovat. Jen pár dní po jeho inauguraci byl přijat zákon (The Cullen-Harrison Act) legalizující prodej piva a vína a 5. prosince 1933 došlo k ratifikaci 21. dodatku, kterým byl zrušen 18. dodatek, čímž byla zrušena samotná prohibice. Dodnes se jedná o jediný zrušený dodatek Ústavy Spojených států amerických. Ačkoliv i poté zůstaly některé státy „suché“, do roku 1966 se ke zrušení prohibice přiklonily i ty zbývající. Mezi poslední opozdilce patřilo Mississippi.

„Nechť však zůstane v paměti všech, kdo myslí, že vědí, jak zakázat zlo a nastolit všeobecné dobro, neboť jak praví klasikové: Je právem každého člověka vybrat si svou cestu do pekel. Anebo elegantněji: Co jiného je ctnost, nežli svobodná volba toho, co je dobré?“

Následky zrušení prohibice

Ironií bylo, že po prohibici bylo mnohem těžší pít než během ní. Došlo totiž k omezování otevírací doby, bylo uváděno v platnost mnoho předpisů, čímž federální vláda zasahovala do života běžných lidí. Prohibice jako taková připravila půdu pro budoucí drogové války a zcela bez pochyby ovlivnila podobu a směřování Spojených států amerických ve 20. století. Ušlechtilý experiment se stal absolutním selháním.

Prohibice nejen že neúměrně zaměstnávala americkou policii, připravila lidi o práci, kriminalizovala i dosud bezúhonné občany, paradoxně navýšila počet alkoholiků, ale také USA působila ohromné ztráty na daních a clech. To si země bolestně uvědomila zejména při Velké hospodářské krizi.

Všechny díly