Rudolf Jelínek – Příběh značky 2/2
Znárodnění společnosti v roce 1948
Jiří Jelínek neměl ale na pokračování v započatém díle moc času. Dne 28. dubna 1948 byl Jelínkův podnik znárodněn. Výroba byla začleněna do národního podniku Moravské lihovary a octárny Brno, později se stává součástí podniku Slovácké konzervárny. I pod hlavičkou národního podniku pokračuje výroba vysoce kvalitních destilátů určených zejména pro export. Udržení zahraničních obchodních vztahů bylo možné jen díky zachování značky, která měla doma i ve světě dobré jméno.
Znárodnění v roce 1948 vnímali dosavadní majitelé firem jako křivdu spáchanou státem, který jim odňal po generace budované hodnoty, často navíc spojené s utrpením za nacistické okupace. Ve Vizovicích tak zůstal jenom Jiří Jelínek. Po znárodnění Jiří Jelínek pracoval v úřednické funkci na Razově, ale už v květnu 1949 se s rodinou vystěhoval do Izraele. Zpátky už se nevrátil, později žil v Kanadě a USA, kde také zemřel.
Rozhodující pro úspěch národního podniku bylo udržení tradičního obchodního jména Rudolf Jelínek. Spolu s firmou byla znárodněna i její nehmotná práva, tedy obchodní jméno, ochranné známky, licence, patenty apod. Ale tato práva by nebylo možné užívat pro export, pokud by se státu nepodařilo získat od Jiřího Jelínka jeho souhlas.
Jiří Jelínek souhlas nejspíš udělil ještě před odjezdem ze země. Okolnosti souhlasu jsou nejasné, nevíme, zda stát Jiřímu Jelínkovi za transakci zaplatil, nebo zda souhlasem nepodmiňoval hladké vystěhování Jelínkovy rodiny do ciziny. Svou roli mohla sehrát i nezkušenost mladého Jiřího Jelínka.
Americký trh byl stále pro palírnu důležitý, ale seznam zemí, kam se z Vizovic vyváželo, se neustále rozrůstal. „V roce 1956 směřoval export už do 46 států, především těch, které byly tehdejším slovníkem označovány jako kapitalistické. Vedle USA byly důležitými odběrateli země západní Evropy: Spolková republika Německo, Velká Británie, Francie, Nizozemsko, ale i Island, Peru, Austrálie nebo například také Kolumbie.
Zájem o pálenku ze zahraničí byl vyšší, než se očekávalo, a proto bylo potřeba vybudovat novou továrnu. K pilířům výrobního programu stále patřily kvalitní destiláty slivovice, borovička, třešňovice a meruňkovice, značná část v košer verzích. Košer výroba zahrnovala také likéry a stolní bílé pesachové víno, v roce 1956 byla zahájena i výroba košer vodky. Destiláty se vyráběly podle původních Jelínkových i Singrových receptur. Jejich jména poté byla i na etiketách.
V roce 1955 byla na trh uvedená Vizovgnac brandy, pro kterou se později vžil lidový název „vizour“, tento destilát se vyráběl i v pozdějších letech.
Požadavek rozšiřování kapacity razovského komplexu byl stále naléhavější s dalším nárůstem exportních závazků. Oproti stavu z roku 1948 vzrostla hodnota exportu ve finančních objemech v roce 1958 13krát, a v roce 1968 dokonce 43krát. V objemu destilátů je srovnání také markantní: v roce 1948 se vyvezlo asi 40 tisíc litrů destilátů, v roce 1965 to bylo už 230 tisíc litrů.
Dodávky švestek tehdy podnik pokrýval většinou z domácích zdrojů, rychle se však zvyšoval podíl dovozu, zejména jugoslávského, maďarského a rumunského. Dovoz byl nezbytný i v případě bohaté domácí úrody. Závod se totiž při silné poptávce snažil vyrobit rezervní zásoby slivovice, které by mohly alespoň dva roky zrát.
Razovský závod zajišťoval v období 70. a 80. let okolo 85 procent veškerého exportu lihovin ze socialistického Československa. V závodě pracovalo okolo 250ti zaměstnanců. V roce 1984 zdevastoval budovu destilace výbuch a následný požár. Po rekonstrukci zůstaly v této budově už jen sklady.
Sametová revoluce v roce 1989
Po sametové revoluci se „Valašsko-slovácké pálenice a konservárny“ mění v samostatný státní podnik Rudolf Jelínek. Až pět let po revoluci se státní podnik privatizuje na akciovou společnost a vzniká Rudolf Jelínek, a. s. Pro společnost to bylo hektické a složité období – neustálené vlastnické vztahy vedly k úpadku firmy.
Koncem roku 1998 vstupuje do podniku nová skupina akcionářů v čele s Pavlem Dvořáčkem. Firmu nejen zachránili, ale i obrátili negativní ekonomický trend, což se projevilo v hospodářských výsledcích hned v dalším roce. Jako důležitý milník označuje společnost rok 2003. Nakupuje první pozemky a zakládá na nich švestkové sady. První sklizeň z nich proběhla v roce 2008 a dala vzniknout první limitované edici – Vizovické slivovici.
Společnost Rudolf Jelínek se stará o 181 hektarů sadů. Sady nejsou určeny jen jako zdroj surovin, ale také jako důležitý krajinotvorný prvek. Vždyť před sto lety rostlo ve Vizovicích více než 70 tisíc ovocných stromů, na počátku 21. století však už jen zlomek tohoto množství. Stromy mají také významný ekologický aspekt, který pomáhá zmírnit ztrátu povrchových i podzemních vod. Výsadba stromů tak pomáhá mírnit dopady současných klimatických změn.
Švestkové sady má firma stále především ve Vizovicích. Z místních sadů sklízí samostatně devět různých odrůd a vyrábí z nich jednodruhovou slivovici. Společnosti dodnes slouží i zrekonstruovaná historická budova bývalého závodu Razov.
Základem výroby slivovice je proces kvašení neboli fermentace. Kvašení je proces, při kterém jsou cukry přeměňovány kvasinkami na alkohol. Kvasinky vlastní enzymy, které tuto přeměnu cukrů na alkohol, oxid uhličitý a teplo zajistí. Pálenku ze zkvašeného ovoce vyrábí pomocí procesu destilace. Při zahřívání se oddělí alkohol od ostatních složek kvasu. Slivovice se zde pálí třikrát. protože díky tomu lze docílit lahodné chuti a příjemné vůně.
Další výrobní krok může být pojmenován několika způsoby: egalizace, zušlechťování, zrání či staření. – tento proces dává destilátům duši. V první fázi je destilát naředěn a poté uložen do nerezových tanků, kde alespoň rok zraje. Plnící stroj vizovické výrobny dokáže naplnit až 85 lahví za minutu. Firma dodnes plní některé destiláty ručně. „Jedná se především o výrobky, které vyrábí v menších, limitovaných edicích.
V roce 2010 společnost založila skupinu R. Jelínek Group kvůli dalším možnostem rozvoje a podpory mezinárodní činnosti. Společnost zastřešuje investice Rudolf Jelínek po celém světě. Dnes do skupiny patří společnosti působící v Chile, Bulharsku, USA nebo Rusku.
V roce 2020 společnost otevřela na Praze 1 Muzeum slivovice. “ jeho prostorách je unikátní formou, prostřednictvím virtuální reality možnost seznámit se s historií a výrobou ovocných destilátů na Valašsku. Muzeum láká návštěvníky na projekce, reálné exponáty a 5D show s virtuální realitou. Muzeum nabízí i možnost nealkoholické ochutnávky. Vstupné pak zahrnuje i ochutnávku slivovice.
Všechny díly
