Tonik, tonic – Složení a historie

Tonik případně anglicky tonic asi většina z nás zná jako jednu ze surovin v koktejlu GT, tedy ginu s tonikem, která mu dodává charakteristickou hořkost.

Tonik není jen hořká limonáda na pití. Stejně tak nejde ani o pouhou složku, která skvěle doplní gin ve vašem koktejlu Gin & Tonic. Za touto hořkosladkou tekutinou se ukrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát.

Pojďme se ale blíže seznámit s tímto podivuhodným nealkoholickým nápojem, který už jen svojí zajímavostí, určitě upoutá vaši pozornost.

Na začátku byl lék chinin

Samotný název tonik pochází z anglického slova tonic, což znamená posilující, osvěžující, tonizující. Je to perlivý nealkoholický nápoj obsahující chinin, který nápoji dodává specifickou výrazně hořkou chuť.

Chinin byl přidáván do nápojů jako profylaktikum proti malárii v tropických oblastech Jižní Asie a Afriky, kde je tato nemoc endemická.

Míchaný nápoj gin s tonikem tak vznikl v Indii, která byla tehdy britskou kolonií, když si tamější britské obyvatelstvo zpříjemňovalo chuť tohoto hořkého léku právě ginem.

Původní tonik, podávaný jako lék, obsahoval pouze oxidem uhličitým sycenou vodu a velké množství chininu. Dnešní toniky však obsahují z lékařského hlediska jen zanedbatelné množství chininu, který je přítomen už jen pro samotné dochucení. Nápoj je tedy méně hořký a navíc je obvykle slazen, a to většinou obilným sirupem nebo cukrem.

Zde se přímo nabízí paralela s dalším nealkoholickým nápojem a sice Coca-Colou, která se také také dříve prodávala výhradně v lékárnách, jako povzbuzující nápoj a teprve později se celosvětově rozšířila jako populární limonáda. A stejně tak je tomu i s tonikem.

Někteří výrobci taktéž vyrábějí dietní tonik obsahující náhradní sladidla. V USA je podíl chininu v nápoji kontrolován úřadem FDA (Food and Drug Administration) a je limitován na hodnotu 83 ppm (zde mg na litr), což odpovídá 0,25 % – 0,50 % koncentrace užívané v původním lékařském toniku. Je tak zřejmé, že se celý nápoj, respektive jeho složení zcela změnilo. Z poměrně silného léku a velmi hořkého nápoje se prakticky stala limonáda se zajímavou chutí.

Tonik je často přimícháván do koktejlů, obzvláště těch s ginem nebo vodkou. Tonik s citronem nebo jeho příchutí je znám pod jménem „bitter lemon“. Tyto drinky jsou oblíbeny spíše v Evropě než v USA.

Tonik díky obsahu chininu světélkuje pod ultrafialovým zářením, což lze za speciálních podmínek zpozorovat i v přímém slunečním světle. Ovšem příznivci tohoto nápoje se se s tím spíše setkají v barech a nočních klubech, kde se používá zmíněné osvětlení.

Zajímavosti o toniku

• Tonik historicky vznikl tak, že se kůra ze stromu chinovníku smíchala s vodou a někdy také s cukrem. Tento způsob užití znali domorodí obyvatelé Jižní Ameriky, od nichž to okoukali španělští conquistadoři. Větší využití však chinin našel až v 19. století mezi britskými vojáky a úředníky v Indii.

• Dříve bylo množství chininu v toniku mnohonásobně vyšší. Dnes, po zjištění, že přemíra chininu není pro lidské tělo nejprospěšnější, najdete v jedné porci méně než 1 % chininu. Nejčastěji však tonik obsahuje pouze přírodní aromata a skutečný chinin využívá jen několik málo výrobců.

• Britským vojákům samotný tonik, což byl tehdy jen chinin rozmíchaný ve vodě, moc nechutnal. Rozhodli se ho proto vylepšit o gin a citrus. A položili tak počátky pro vznik jednoho z nejoblíbenějších míchaných nápojů, koktejl označovaný zkratkou GT.

• Na konci 18. století se rozšířila výroba sycených nápojů. Sodovku zprvu prodávali pouze lékárníci coby lék, ale Jacob Schweppe v bublinkové vodě viděl komerční potenciál. Aby mu lékárníci byli schopní konkurovat, začali svou sodu vylepšovat o různé byliny a koření. S ohledem na antimalarické účinky chininu není žádným překvapením, že se stal jedním z prvních dochucovadel sody.

• První komerčně vyráběný tonik si nechal v roce 1858 patentovat Erasmus Bond, majitel společnosti Pitt & Co.

• Tonik si můžete vyrobit i v domácích podmínkách Kůra chininu je běžně dostupná v komerčním prodeji, nejde o drahou nebo pouze průmyslovou surovinu. Můžete si z ní uvařit například tonikový sirup, který poté lze naředit sodou podle potřeby.

• Tonik pod UV zářením opravdu fluoreskuje.

Druhy toniku

Rozeznáváme několik druhů toniků:

• Ten nejtypičtější se někdy označuje také jako Indian Tonic Water.

• Další variantou je jeho méně sladší verze, Skinny Tonic Water.

• Oblíbená se stala také citronová varianta pojmenovaná Bitter Lemon.

• V posledních letech se pak můžeme setkat s celou škálou ochucených toniků, které volí ovocné, zeleninové i bylinné tóny.

• V portfoliu výrobců najdete například kombinace Blood Orange & Elderflower (krvavý pomeranč a bezinka), Grapefruit & Rosemary (grep a rozmarýn) nebo Pomelo & Pink Pepper s pikantní chutí růžového pepře.

Možnosti jsou velmi široké a společně s mnoha druhy ginů existuje prakticky neomezené množství kombinací koktejlu GT, které se chuťově mohou velmi lišit a není výjimkou, že v londýnských barech nabízejí i desítky až stovky různých variací tohoto koktejlu.

• Více o koktejlu GT se dočtete zde – Gin s tonikem – koktejl GT – ALKOHOL DRINK.

Chinin a jeho získávání

Když se řekne chinin, mnozí z nás si ho automaticky vybaví ve spojitosti s tonikem. Nealkoholickým nápojem, který se používá do koktejlu Gin & Tonic. Znát ho můžete také v souvislosti s léčbou malárie a s léčitelstvím obecně. Hořká chuť v běžných tonicích ale dnes nemusí vůbec pocházet z chinovníku

Tato hořká ingredience sice pochází převážně ze stromu chinovník lékařský, který se vyskytuje v zemích jižní Ameriky – Bolívii, Ekvádoru či Peru. Ovšem v tonicích kořeny chinovníku moc nehledejte. Na to je poměrně drahý a vzácný.

Chinovník lékařský většinou roste v horách, v nadmořské výšce od 1600 do 2700 metrů. Jeho sběr je proto celkem náročný. I přesto, že chinovník krásně kvete, zásadní část představuje jeho kůra. Jen z ní lze totiž izolovat alkaloid chinin. Chinovníku lékařskému se mimo jiné říká také jezuitský či kardinálský strom, protože do Evropy se poprvé dostal díky jezuitským misionářům.

Samotná izolace chininu byla dlouholetou hádankou. V roce 1820 ji ale rozluštili francouzští vzdělanci Pierre Joseph Pelletier a Joseph Bienaimé Caventou. Ti dokázali izolovat čistý chinin od zbytku jiných látek obsažených v kůře stromů. Kromě něj se v nich vyskytuje třeba i cinchonin či chinidin. Do té doby se chinovníková kůra sušila, drtila a mísila s vínem, protože má skvělou vlastnost rozpouštět se v ethanolu.

Tonik bez chinovníku

Z velké části se jedná o rostliny z rodu Remijia.

Tento rod je tvořen zhruba čtyřiceti různými druhy keřů a stromů, které rostou převážně v Amazonii. Nejvíce jich najdete ve Venezuele a Brazílii. Skrytá síla těchto rostlin netkví jen v obsahu chininu, ale také v tom, že ke svému růstu skoro nic nepotřebují. Daří se jim skvěle v oblastech, kde půda nemá moc živin. Tudíž právě v Amazonii, kde to sice bujaře kvete, ale půda není moc výživná. Stejně jako v chinovníku najdete pak chinin v kůře. Další rostlinou, která také obsahuje chinin, je údajně vrba jíva, kterou na léčbu malárie doporučoval už Hippokrates.

Chinin jako lék

Chinin se proslavil primárně díky svým léčivým účinkům. Během světových válek pomohl vyléčit stovky lidí a ukázal světu, že má potenciál být lékem na malárii. Chinin ale neléčí jen malárii. Připisují se mu také příznivé účinky pro léčbu srdeční arytmie, nevolností, křečových žil či obyčejného nachlazení. Pomáhá s relaxací a podporuje obranyschopnost.

Pozor by si na něj však měly dát těhotné ženy a děti, protože pro ně může být chinin až příliš silný. Kromě toho, že se doporučuje ho užívat při zdravotních problémech, pomáhá i se vnější krásou. Je o něm známo, že skvěle stimuluje vlasové cibulky, a proto se přidává do kosmetických toniků na podporu růstu vlasů.

Nicméně chinin má i svoji stinnou stránku. Konzumovat se smí jen v omezené míře, protože jinak může způsobit mdloby, poruchy vidění, křeče a při předávkování i smrt. Při konzumaci koktejlů Gin & Tonic se však nemáte čeho bát. V dnešních tonicích se nachází minimální množství, jen něco mezi 28 do 79 mg/l. Smrtelnost přitom představuje pozření 8 až 10 gramů, tedy ekvivalent zhruba 80 porcí koktejlu.