Valentýnská tradice

I když si spousta z nás může myslet, že svátek svatého Valentýna je v našich zeměpisných polohách blbost, stejně jako např. děda Mráz, Santa Claus, Den sv. Patrika, Den díkůvzdání a další podobné nesmysly

Reálně je to zejména příležitost pro obchodníky, jak prodat své zboží a to zejména ležáky a kýče, kterých se jinak nemohou po celý rok zbavit.

Očekává se, že partneři se budou navzájem obdarovávat, minimálně předstírat zamilovanost a květiny jsou téměř povinnost. Pojďte se podívat, jak tradice tohoto svátku vlastně vznikla.

Historie svatého Valentýna

Den svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn) se slaví v anglosaských a dalších zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.

V 18. století si dva angličtí autoři, Alban Butler a Francis Douce, během výzkumu legend o křesťanských světcích povšimli, že pro zjištění identity svatého Valentýna není dostatek důkazů. Navrhli, že Den svatého Valentýna je pravděpodobně odvozen od pohanského svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě.

V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. 

Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Lupercalia podle této teorie splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.

Současní akademici věnující se tomuto tématu ale s tímto vysvětlením nesouhlasí. Proti jsou například profesor Jack B. Oruch z Kansanské univerzity, Henry Ansgar Kelly z Kalifornské univerzity v Los Angeles, nebo docent Michael Matthew Kayler působící na české Masarykově univerzitě. Mnoho současných legend o Svatém Valentýnovi vzniklo ve 14. století v Anglii, když Geoffrey Chaucer a kruh jeho blízkých poprvé začali asociovat 14. únor s romantickou láskou.

Samotná postava svatého Valentýna

Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých.

V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců. Podle prvé legendy sv. Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence podle křesťanského ritu. Byl tedy kněz v Římě nebo biskup v jihoitalské Interamně (dnešní Terni).

V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman.

Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými třemi žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. 

Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. 

Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273.

Valentýnské zvyky

K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí – a to zejména pod tlakem obchodníků a restauratérů.

Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentýnských přáníček – vyznání lásky (tzv. valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí.

Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.

Závěr

Tento zvyk lze považovat za mimořádně hloupý a jen v evropských městech se jedná o desítky tun materiálu, který musí pracovníci městských technických služeb odřezávat, protože nejenže hyzdí centra měst, ale také zatěžuje konstrukce mostů.

Pokud jste tedy opravdu tak zamilovaní, že si nemůžete pomoci a potřebujete to tímto způsobem vyjádřit, kupte si ten největší zámek co seženete a zamkněte si ho kolem krku. Zaručuji vám, že si toho všimne každý, včetně pracovníků bezpečnostních kontrol na letištích.