Vtipy o alkoholu 1/10 – Z hospod a barů

Publikováno: Autor:

Rus přijde v Americe do baru a poručí barmanovi: „Přines mi flašku whisky…“
Barman vykulí oči a povídá: „Ještě nikdo tady nevypil flašku whisky na ex. Vsadím se s tebou o 500$, že ani ty jí nevypiješ…“
Rus se otočí a odejde. Za 15 minut se vrátí a povídá barmanovi: „Tvoji sázku přijímám!“
Vezme flašku whisky a během chvilky jí do sebe kopne na ex.
Barman v šoku povídá: „Tak tohle jsem v životě ještě neviděl a nikdo by mi ani nevěřil, že je to možné!!!“
Rus na to: „Taky jsem si nebyl jistý, tak jsem si to šel nejdřív vyzkoušet do baru naproti…“

Přijde chlapík do baru a poručí si pět panáků, které do sebe hned nalije.
Takhle to jde druhý den, třetí den… až se ho barman zeptá: „Proč si ty panáky nedáte postupně?“
„Nás je totiž pět kamarádů a jsme zvyklí se takhle scházet. No a ti čtyři jsou daleko, tak piju za ně.“
Chlapík chodí do hospody dál až jednou si dá místo pěti panáků čtyři.
Barman zpozorní a ptá se: „Co se stalo? Umřel vám kámoš?“
„Ne, já jsem přestal pít.“

Do lokálu vejde kovboj, přijde k baru a povídá barmanovi:
„Deset litrů whiskey do lavoru, pro koně!“
– „A pro Vás pane?“
„Já se nic nedám, já řídím!“

Chlapík sedí v hospodě a pije pivo. Přijde za ním dívka a ptá se ho: „Proč tu tak sedíš sám a piješ?“
Chlapík se na ní podívá a řekne: „Protože jsem z toho nesmrtelný… jen se podívej“ a rozeběhne se a skočí z 8 patra. Práskne sebou o zem, opráší se a v klidu se vrátí do baru… „Vidíš? Nic se mi nestalo.“ Dívka si objedná pivo, vypije ho, vyskočí a zabije se. Barman jen kroutí hlavou a povídá: „Supermane, ty jsi taková svině, když se ožereš!!!“

Vyslýchá manželka manžela:
– Včera jsem tě viděla vycházet z vinárny!
– No pochop, přece tam nemohu sedět celý den!

Číšník: „Co budete pít? Pivo, vodku, rum, slivovici?“
Host: „Na pořadí tak moc nezáleží!“

„Mám si dát ještě jednu nebo si nemám dát ještě jednu?“
„Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí.“
„Pane vrchní, ještě jednu.“

Přijde chlap do hospody a objedná si dva rumy. Jeden hodí do sebe a druhej vylije do kapsy, to se párkrát opakuje, když tu náhle barman říká: „Není to škoda, lít vždycky ten druhý rum do té kapsy?“
A chlápek říká: „Víš co, hleď si svého a polib mi prdel.“
Z kapsy mu vykoukne malá připitá myška a říká:
„Jo a vyřiďte to také svojí kočce.“

Přijde chlapeček do hospody, sedne si ke stolu a říká
servírce: „Jednu desítku!“
„A kolik je ti, chlapečku?“
„Osum.“
„A to by ti nestačil džus?“
„No, stačil, ale chybí mi dvě koruny…“

Přijde muž do hospody a vidí mladou servírku, žádá ji o pivo.
Slečna odpoví: „Nemáme.“
Chce vodku.
Slečna odpoví: „Také nemáme.“
Muž se naštve a řekne: „A máte večer čas?“
Sličná servírka odpoví: „Ano.“
Muž na to: „Tak si večer sedněte a všechno objednejte!“

V restauraci volá host na číšníka:
„Pane číšník, pane číšník…“
„Ano pane, tak co to bude?“
„Pivo a dva rumy na účet volaného.“

Přijde chlap do baru a řekne barmanovi:
„Jedno suchý Martini.“
Když ho dostane, vytáhne z něj olivu a kopne ho do sebe. Pak si řekne o další, zase vytáhne olivu a kopne ho do sebe. Takhle jich vypije patnáct a dívá se na hromádku oliv vedle sebe na ubrousku a říká:
„Barmane, je to deset deka?“
„Myslím, že ano, pane,“ odpovídá barman, „proč se ptáte?“
„Ale, manželka mě poslala pro deset deka oliv.“

Sedí chlápek v hospodě a nemůže si vzpomenout:
„Jak to říkala moje stará? Vypij dvě piva a přijď v deset? Nebo vypij jich deset a přijď ve dvě?“

Chlápek se vrací po půlnoci domů, táhne z něj, v břiše mu šplouchá. Překoná šťastně práh u vchodu a tam už na něj čeká žena a spustí, kde že to sakra byl místo večeře. V perfektním novém baru! říká manžel. Zlatý Bar se to jmenuje, a mají tam všechno zlaté! Nesmysl, žádné takové místo není, ty ožralo! Jasně, že je! Mají zlaté vchodové dveře, zlaté podlahy, dokonce i mušle na záchodě mají zlaté! Nato se chlap dovalí do ložnice a usne. Ženě to nedá a druhý den hledá v telefonním seznamu, a opravdu, na druhém konci města je Zlatý Bar. Tak tam zavolá: To je Zlatý Bar? Ano, madam, přejete si? Máte zlaté dveře?! Ano, samozřejmě máme! Máte zlaté podlahy?! Jistě, madam! A co zlaté mušle?! Chvíli je na druhém konci ticho, a pak žena slyší barmana, jak na kohosi volá: Hej, Tome, mám pocit, že mám stopu na toho chlapa, co ti včera načůral do saxofonu!

Sedím jako vždy v mém denním lokálu u baru.
Náhle přijde dovnitř ta nejkrásnější žena, kterou jsem do té doby
spatřil.
Přemýšlím, jak bych ji mohl oslovit, nakonec jí nechám od vrchního
přinést tu nejdražší láhev šampaňského, kterou lokál nabízí.
S poznámkou na lístečku, že bych ji rád s ní společně vypil.
Přečte lísteček, usměje se na mně a nechá mně od vrchního přinést
lísteček zpátky.
Na něm stojí psáno:
Vážený pane, abych s Vámi tuto láhev společně vypila, musí ve vaší
garáži stát Mercedes, na Vašem bankovním kontě musí být jeden milion
US-dolarů, ve vašich kalhotách se musí nacházet 17 cm a vilka na
Kanárských ostrovech by také nebyla závadou.
Přečtu s úsměvem její poznámku a píši zpátky:
Vážená paní, v mé garáži se nachází jeden Porsche, jeden Ferrari a
jeden Mercedes. Na mých 8 bankovních kontech se nachází na každém
po 2 milionech US-dolarů, jednu vilku mám na Bali, další v Římě, jednu
na Floridě a jednu ještě v Rakousku
Ale N I K D Y ! ! ! v životě, ani pro tu nejkrásnější ženu světa, bych si
nenechal uřezat 6 cm …
…pošlete jednoduše láhev zpátky !

Chlápek slíbil ženě, že už nikdy nebude pít. Jenže samozřejmě zašel do hospody pokecat a nakonec se pěkně opil. Když se zvedal, udělalo se mu špatně a kompletně se poblil. Hospodský mu radí: Hele, strč si do kapsy u košile stovku a řekni ženě, že tě poblil nějakej opilec a dal ti teda stovku na vyčistění té košile. Chlápek přišel domů a žena našla v kapse stovky dvě, tak se ptala i na tu druhou a chlápek říká: Jo, von mi taky nasral do kalhot.

Ožralej děda v hospodě se rozhodne, že už má dost, že už půjde domů. Ale když se chce postavit, spadne zpátky do židle. „Sakra, že bych byl tak ožralej? Tak si dám kafe.“ Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtýho už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se radši domů doplazí. Plazí se ke dveřím, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí. Ráno ho budí žena: „Tys byl včera zas pěkně sťatej, co?“ „Jaks to poznala? Vždyt jsem byl tak potichu…“ „Ale, ráno tady byla hostinská, že sis v hospodě zapomněl svůj invalidní vozejk!“

Pod obraz ztřískaný mužíček vysvětluje manželce: „Něco na mě lezlo a hospodský mi naordinoval slivovici. To je lék na všechno.

„S Frantou vícekrát na pivo nejdu. Od jeho řečí mi úplně třeští hlava.”
„A co povídal?”
„Pořád opakoval jen jedno: ‚Pane vrchní, další pivo a rum prosím!’”

Prázdná ulice. Jen před vchodem do hostince stojí malý Fiat. Z hostince vychází nejistým krokem muž. Dva kroky dopředu… krok dozadu, dva dopředu… Padá na předek stojícího auta. Těžce vstává. Dva kroky dozadu… dva dopředu… Padá na zadní část auta. Znovu vstává, několik kroků dozadu, rozbíhá se… Celým tělem padá na boční stranu stojícího auta. Nechápavě se rozhlíží a pak se vrací do hostince. Rozráží dveře a křičí do výčepu: „Chlapi, vůbec nechoďte domů. Tam je takovej provoz, že se naprosto nedá přejít na druhou stranu…”

„To už přestává všechno! Ve tři hodiny ráno se necháš dovést číšníkem domů!”
„Když on dřív neměl čas.”

Rosťa si poroučí: „Pane vrchní – ještě jednoho Napoleona! Ať je doma Waterloo.”

Pan Novák k vrchnímu: „Pane vrchní, žena mě má za blbce, tak mi nalejte dvojitý koňak.”
„Tak to vám rovnou naleju trojitý, protože se s ní ztotožňuju.”

Ve výčepu se setkají dva přátelé.
„Co tady děláš? Vždyť ti lékař zakázal pít pivo.”
„To je pravda, ale on nedávno zemřel.”

„Pane vrchní, to pivo, co roznášíte, cmrndáte po podlaze.”
„To se v tom množství ztratí.”
„No jo, ale kdo v tom má ležet?”

Vrchní: „Pane Novák, jenom proto, že pijete pořád ležáky, se mi tu nemusíte povalovat po zemi.”

Dva ve vodě: „Pomoc, něco mě táhne ke dnu!”
„Vidíš a mě to zase táhne do hospody.”

„Pane výčepní,” volá štamgast, „dejte mi jedno velké pivo a k tomu ještě jedno malé!”
„Dobře,” odvětí hostinský, „ale to nechápu, proč k tomu velkému chcete ještě malé?”
„Tím malým si to velké doleju na správnou míru.”

Píše manžel z hospody: „Zlato, dávám si poslední pivo a za 20 minut jsem doma. Pokud nebudu, přečti si začátek zprávy znovu.”

Karel se ráno probudí a kocovina jak prase. Když to trošku rozdýchá, ptá se kámoše: „Hej, Davide, byl jsem s tebou včera v baru?”
„A já jsem tam byl?” zajímá se kamarád.

Povídá štamgast kamarádům: „Hoši, vsaďte se, že vypiju litr piva na ex.”
Tak se vsadili. On povídá: „Na Marušku!” a začne pomalu pít.

Sedí dva u baru a jeden říká: „Když mi koupíš panáka borovičky, ukážu ti mluvící hodiny.”
Tak ji vypije a říká: „No, když mi koupíš ještě jednoho panáka, tak ti je vážně ukážu.”
Tak mu koupí ještě, on ji vypije. A tak jde k němu domů. Vytáhne zpod postele kladivo a začne mlátit do zdi. Ozve se: „To, ty svině ožralá, mlátíš o půl třetí ráno do zdi?!”

Číšník podezíravě k hostu, který by měl mít již dost: „Nejste, pane, náhodou řidič?”
„Ne, pokrývač.”
„Tak to vám mohu ještě nalít.”

Dal bych si grog, ale doneste mi horký čaj, venku mám auto.”
„Klidně si dejte grog, viděl jsem oknem, jak vám auto ukradli.”

Vrátí se chlápek z hospody a manželka na něj spustí: „Ty vypadáš, kdo ti udělal ty modřiny?”
„Bylo jich na mě moc, ale já jim to oplatím. Jen počkej, Bechere, Napoleone, Jelcine, Gorbačove, Walkere…!”

„Abych měl tu správnou barvu, nemusím jezdit daleko k moři,” chlubí se kamarádům Olda. „Stačí zajít do baru…”

„Dáš mi tisícovku na džiny?” prosí manželku známý opilec.
„Říkáš na džíny? Tak když to nebude zase do baru… Tady máš.”
Muž jde do baru: „Za tisícovku giny!”

Muž u barového pultu říká: „Piju vždy jen tolik, abych svou ženu viděl vždy jen rozmazaně!”

„Pane vrchní, jeden rum!”
„Nejde to, před hospodou máte vůz.”
„A to si myslíte, že když mám nové auto, že mi na frťana nezbylo?”

„Podívejte se, pane Kalousek, na toho chlápka u vedlejšího stolu. Ten je jak sešit.”
„Proč sešit?”
„Je pěkně nalinkovanej.”

Host ve vinárně si objednal víno. Po ochutnání uznale přikývl a povídá: „Pane vrchní, přineste mi k tomu octu ještě dva špekáčky s chlebem a cibulí.”

Vesničan je na zájezdě ve velkém městě, a tak si zajde do vinárny. Dá si dvě deci vína, vyzunkne ho, položí na pult stokorunu a odejde. Přijde vrchní a kroutí hlavou: „Sice tu nechal dýško, ale nezaplatil!”

Teroristé, kteří minulý týden obsadili vinný sklípek na okraji Znojma, stále nejsou schopni formulovat své požadavky.

„Pane vrchní, byl jsem na protialkoholické výstavě a viděl jsem zažívací trakt notorického pijáka. Byl to tak strašný pohled, že mě víckrát na takovou výstavu nikdo nedostane…!”

Tak, co si dáte, panenko?”
„Panáka!”

Do hospody přijde gorila a objedná si pivo.
„Jedno pivo, to máme 100 korun,” praví barman.
Gorila zaplatí a napije se piva.
„Teda, moc goril k nám zrovna nechodí,” poznamená barman.
„A vy se divíte,” namítne gorila, „když chcete stovku za pivo?”

Přiběhne chlápek do hospody: „Honem, dejte mi dvě deci rumu! Stará mi peče dort na narozeniny a zapomněla ho koupit.”
„A máš na to něco?”
„Ne, na to zapomněla… tak mi ho dejte do sklenky, já ho vypiju hned tady!”

„Pánové, prosím vás, kde je tady nejbližší hospoda?”
„Hospoda? To musíte jít stále po pravé ruce…”
„Propána, to snad ne! Já už nemůžu jít ani po nohách!”

Proč číšníci většinou říkají: „Dáte si pivečko?”
Protože je vždycky menší, než má být.

Povídají si dva chlapy v hospodě: „Jak ten týden letí, co? Jeden nestačí ani vystřízlivět, a už je tu zase pátek.”

Kamarádi vyvlékli z baru svého zcela opilého kolegu. Postavili ho a on spadl. Znovu ho postavili a znovu spadl. Jde okolo pán radí jim: „Zkuste ho postavit obráceně, zatím ho stavíte na hlavu.”

Jdou dva opilci z hospody, zlití jak prasata, a jeden prosí druhého: „Hoď mě domů.”
„No jo,” zarazí se druhý ožrala, „ale já nevím, jestli tak daleko dohodím…”

Rozčiluje se Pepík v hospodě: „Nemám rád narážky, že jsem notorik! Mnohem lepší mi připadá, když se o mně říká, že jsem mistr ve svém oboru.”

„Měl byste něco na pití?”
„Vodu.”
„A tvrdšího?”
„Led.”

Mnoho lidí pije, aby zapomněli. A na ty si dávají účtující číšníci největší pozor.

„Dal bych si kafe s rumem.”
„Kávu můžete dostat, ale rum nemáme.”
„Tak mi dejte čaj s rumem.”
„Čaj můžete taky dostat, ale rum nemáme.”
„Tak holt mi dejte samotnej rum!”

„Čím jste?”
„Pomáhám lidem trpícím závislostí na alkoholu.”
„Vy jste terapeut?”
„Ne, hostinský.”

Sejdou se Čech, Rus a Němec v hospodě a dají si soutěž, kdo má silnější alkohol.
Němec se napije rumu a povídá: „Vidím pět židlí!”
Rus se napije vodky a ptají se ho: „Tak, a kolik židlí vidíš ty?”
„Deset!”
Nakonec se napije Čech slivovice.
„A kolik vidíš židlí?”
„No, podle toho v který řadě myslíš!”

Mládeži do 18 let nenaléváme, mládež je šikovná, naleje si sama…

Velmi podnapilý občan se vypotácí z hospody. Potká ho starosta a domlouvá mu: „Jsi na špatné cestě, Nováku! Nestydíš se?”
„A proč já? Za špatnou cestu ať se stydí obec!”

„Tak co,” ptá se vrchní, „jak vám chutná naše víno Dunajská kapka?”
„No, dobré by bylo, kdyby tam těch kapek z Dunaje nebylo tak mnoho.”

Správné rozhodování: Mám si dát ještě jednu, nebo si nemám dát ještě jednu? Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí… Pane vrchní, ještě jednu.

Kdysi dávno byla v jedné hospodě na Valašsku napsána na stěně tato neuvěřitelná definice: „Čím víc piju, tím víc se mi třesou ruce, čím víc se mi třesou ruce, tím víc vylévám, čím víc vylévám, tím méně vypiju. To znamená, že čím víc piju, tím míň vypiju.”

Zaučuje šéf nového číšníka: „Tam u toho stolu sedí hluchoněmý, až ti ukáže jeden palec, doneseš mu pivo. Když ti ukáže dva prsty, doneseš mu prcka, jasný?”
Číšník se otáčí a nosí – pivo, prcka, pivo, prcka. Najednou si všimne, že chlap stojí na stole, pusu dokořán a kouká do stropu. Číšník běží za šéfem a zmateně se ptá, co to má znamenat. Šéf se podívá ke stolu, mávne rukou a říká: „Klid, to je dobrý. Ožral se a teď zpívá.”

Přijde kovboj do saloonu a poručí si: „Nějakej silnej chlast!”
Hospodský mu nalije.
„To je silnej chlast? Vždyť je to samá voda,” řekne kovboj a pití chrstne na zem.
Hospodský vezme 100% špiritus a nalije kovbojovi. Tomu se to zase nezdá dost silné a vyleje obsah na zem.
Hospodského to naštve a kovbojovi nalije kyselinu sírovou.
„No vidíte, to je konečně pití,” pochválí ho kovboj a odejde.
Za okamžik vběhne zpátky a zařve: „Co to bylo za chlast? Vyjdu ven, plivnu na koně a zbyly z něho jen podkovy!

Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”
A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”
Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”
Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”

Přijde patnáctiletý mladík do hospody a volá na výčepního: „Jedno velký pivo!”
Výčepní se ptá: „A bylo ti už osmnáct?”
A mladík odpoví: „Tak si dám malý…”

Všechny díly