Jak je to s alkoholem v Norsku

Severské národy mají již historicky dán sklon k alkoholismu. V zemi, kde je živobytí těžké, přírodní podmínky chladné a drsné, k sousedům daleko a v zimě slunce téměř nevychází, je sklon k alkoholismu tak nějak naprogramovaný.

Ještě začátkem minulého století Norové pili srdnatě jako legendární vikingové, tedy většinou do bezvědomí.

Došlo to tak daleko, že v důsledku nezřízené pití byla spousta Norů závislých na alkoholu a alkoholismus představoval v celé zemi zásadní společenský problém, který bylo nutné řešit. A tím řešením byla prohibice, která v Norsku panuje, i když už v podstatně mírnější formě, prakticky dodnes.

Země je tak dodnes známá svou přísnou protialkoholní politikou. 

Norská prohibice

Již v 70. letech 19. století Norové položili základ restriktivní alkoholové politiky.

Důvodem bylo nezřízené pití a spousta Norů závislých na alkoholu. Alkoholismus v té době představoval zásadní problém, který se politici rozhodli řešit prohibicí. Tu v roce 1919 dokonce následně potvrdilo i referendum mezi obyvateli.

Alkoholismus byl celkem běžný jev. První zákaz prodeje alkoholu přišel s první světovou válkou. Před koncem roku 1916 byla vyhlášena prohibice, původně jen proto, aby vláda zajistila klidné a pokojné vánoční svátky. Jenže když chtěli rok na to zákaz zrušit, přišli do parlamentu policejní náčelníci z větších měst a žádali jeho zachování.

V roce 1919 dokonce vyhlásili kvůli zákazu výroby, prodeje a dovozu alkoholu a silného vína referendum. Norů přišlo volit 66% a většina byla pro.

Situace ale nebyla o mnoho lepší. Prohibice přinesla další problém, a sice pašování alkoholu, a nečekaně ovlivnila i norský export. Spousta okolních zemí totiž platila Norsku za čerstvé ryby alkoholem, nejčastěji vínem a lihovinami.

Když tedy Norsko zakázalo dovoz alkoholických nápojů, ztratily tyto země o norské ryby zájem. A tak zdejší vládě nezbylo nic jiného než prohibici v roce 1927 definitivně zrušit.

Obchodní válka vedla k pádům vlád

Prohibice přinesla rozmach pašeráků a černého trhu, vznikl z toho i mezinárodní problém.

Norsko exportovalo ve velkém ryby a dováželo, kromě jiného, víno. Především z Francie, Španělska a Portugalska. A tyto země rázem ztratily zájem o norské ryby, došlo na vyhlašování větších a větších cel a dokonce k uzavření portugalských přístavů pro norské lodě.

Na mezinárodním vyjednávání si vylámalo zuby postupně několik norských vlád, jejichž mandát musel skončit předčasně, až v roce 1926 došlo k dalšímu referendu. Norů se opět dostavilo 65% a výsledek byl velmi těsný. Jen 55% bylo pro zrušení zákazu alkoholu a 45% proti. Prohibice byla zrušena roku 1927.

Z uvolněných pravidel nicméně Norové netěžili dlouho. Přísná protialkoholní politika, která v zemi platí dodnes, umožňovala nákup slabšího alkoholu bez výraznějšího omezení.

Ale svobodný prodej alkoholu se do Norska přesto nevrátil. Norští politici jen vymysleli nová pravidla. Ovšem rovnou je potřeba zmínit, že valná většina Norů s nimi souhlasí.  Jejich dodržování je pro ně dokonce věcí cti a vyžadování těchto pravidel vyžadují i po turistech.

Prodej alkoholu v obchodech v Norsku

Běžné pivo si koupíte prakticky v kterémkoliv obchodě, ale jen do osmé hodiny večerní, později už ne. S vínem anebo tvrdým alkoholem je už ale problém, ty už v běžném obchodě nekoupíte vůbec.

Slabší alkohol, tedy pivo a cider si lze koupit v běžném obchodě. Musíte být plnoletí a stihnout nákup ve všední den do 20 hodin, v sobotu do 18 hodin. O svátku nebo v neděli vám pivo neprodají ani na benzinové čerpací stanici.

Při prodeji vás obsluha ještě upozorní, že si alkohol můžete vypít až doma, ne někde na veřejnosti nebo dokonce v parku na lavičce. Pití alkoholu na veřejnosti je v Norsku nepřijatelné.

Na alkohol v obchodě tu nesmí být nikdy sleva, ani nesmí být v akci, reklamy jsou zakázané. Většina pivovarů proto směřuje své marketingové kampaně na svá nealkoholická piva.

Státní monopol obchodů – Vinmonopolet

V běžném obchodě si tedy žádný silnější alkohol nekoupíte, to musíte jinam. Státní monopolní prodejna alkoholu funguje v Norsku již od roku 1922.

Veškeré alkoholické nápoje, které obsahují více než 4,7% alkoholu, se prodávají pouze ve státem zřízených obchodech jménem Vinmonopolet, které v Norsku fungují od roku 1922, mají jen velmi omezenou prodejní dobu a vlastní absolutní monopol na prodej silnějšího alkoholu.

Tyto obchody mají jen omezenou prodejní dobu a absolutní monopol na prodej silnějšího alkoholu.

Po celém Norsku je prodejen jen asi 330 a nakoupit si tu můžete jen omezené množství alkoholu. Od devadesátých let jsou prodejny Vinmonopolet samoobslužné, dříve tu byl výlučně pultový prodej. Obvykle jeden jediný prodavač obsluhovat a vést ještě veškerou nutnou administrativu nestíhal a tvořily se legendární fronty, o kterých norští pamětníci vyprávějí s nadšeným zápalem.

Kontrola konzumace alkoholu každého občana

V Norsku alkohol navíc mohou legálně konzumovat pouze Norové starší 22 let. Prodejci to aktivně a často kontrolují. Nákup alkoholu ve zmíněných prodejnách Vinmonopolet je tak podmíněn prokázáním totožnosti zákazníka.

Důvodem je zde nejen věk zákazníka, ale také kontrola toho, kolik alkoholu si kupuje a kolik alkoholu během určitého období vypije. Veškeré informace o spotřebě alkoholu konkrétního zákazníka se totiž eviduje na speciální seznam, na základě kterého vám pověřené orgány mohou domů poslat policii.

Bezpečnostní složky se mohou u vás doma objevit i tehdy, když si vaši sousedé budou stěžovat na velký hluk, který se týká oslavování a pití alkoholu. A důvodem k návštěvě policie je třeba i to, že má některý ze sousedů, či policie podezření na to, že s alkoholem načerno obchodujete.

Pokud navíc navštěvujete prodejny Vinmonopolet častěji, můžete obdržet pozvánku na protialkoholní rehabilitační sezení, jehož absolvování je v Norsku pro všechny povinné.

Není to jen výsada úředníků, obavu o vás můžou mít i vnímaví sousedé nebo jiní spoluobčané. Pokud vás příliš často uvidí s pivem, nebo dokonce vínem či něčím tvrdším, jste v jejich očích buď překupník nebo ohrožený jedinec. A musí se vám pomoci, koneckonců je pro vaše dobro.

Ceny alkoholu v Norsku

Požívat alkoholické nápoje se vám v Norsku poměrně dost prodraží.

Od konzumace alkoholu mají Nory a také do Norska přijíždějící turisty odradit i ceny alkoholu, které jsou i s ohledem na norské mzdy poměrně vysoké.

Například třetinka piva vás v baru vyjde v přepočtu na necelé dvě stovky.

V obchodech pak pivo v plechovce a to hovoříme o běžném výčepním pivu, stojí okolo 60 až 80 korun. Láhev průměrného vína vyjde na více než dvě stě korun a láhev 40% destilátu i na více než tisíc korun.

V restauraci nebo v baru vám sice nalijí, ale nikdy si nesmíte objednat víc než jeden drink na osobu najednou. Pokud vlastníte restauraci, musíte mít licenci na prodej alkoholu, jinou licenci musíte mít, i pokud vlastníte třeba ubytovací zařízení nebo komerční loď a hosté by u vás chtěli konzumovat alkohol vlastní.

Celní předpisy při cestě do Norska

Pokud do Norska cestujete, ať už autem či letadlem, platí pro vás následující pravidla:

Můžete si bezcelně přivézt

• 1 litr lihovin
• 1,5 litru vína
• 2 litry piva

Kvóta lihovin může být vyměněna za 1,5 litru vína nebo piva, zatímco kvótu na víno lze vyměnit za stejné množství piva. Kvóta vína nebo piva nesmí být vyměněna za alkoholické nápoje s vyšším obsahem alkoholu.

Nutno dodat, že tradiční a oblíbené české výjezdy rybářů do Norska v autech doslova naplněných plechovkami s pivem jsou pro Nory naprosto nestravitelný problém. Čeští rybáři tak porušují veškerá pravidla po konzumaci alkoholu na moři a ohrožují sebe i ostatní, a ještě vystavují nebezpečí úředních tahanic všechny zúčastněné okolo.

Když má Nor chuť na alkohol, jde do přístavu

V každém větším přístavu většinou existují speciální zážitkové lodě, na které se lze v pátek nebo v sobotu nalodit, a jakmile s pasažéry odplují do mezinárodních vod, už se na ně přísné norské zákony o alkoholu nevztahují. Pít lze co hrdlo ráčí.

Za alkoholem lze vyrazit na nákupy do okolních zemí, kde je alkohol levnější.

To se týká především do Dánska a Švédska. Existují i zájezdy přezdívané harrytur, kdy nákupní střediska nabízejí bezplatnou jízdu autobusy pro alkohol.

Závěr

Norsko alkoholu vyhlásilo boj před více než sto lety.

Koupit se dá jen někdy a někde a navíc je drahý i v poměru k poměrně vysokým platům v Norsku. Většina Norů chápe, proč tomu tak je a tak s touto částečnou prohibicí, kterou si sami odhlasovali v referendu souhlasí.

Alkohol byl pro Nory v minulosti jen zdrojem problémů. Kvůli prohibici padlo několik vlád, málem přišli o veškerý vývoz ryb, ale vytrvali.

A dodnes dělají vše proto, aby lidem, turisty nevyjímaje, konzumaci alkoholu všemi způsoby znepříjemnili. Na své pravidla jsou hrdí a vyžadují jejich dodržování i po turistech.