Amišové 2/3 – Jak žijí
Amišové přišli z Evropy, původ mají mezi novokřtěnci
Počátky amišů jsou spojené s náboženským schisma a skupinou švýcarsko-alsaských novokřtěnců vedených Jakobem Ammannem. Jeho následovníci se následně stali známí jako amišové.
Ordnung
Co je pro katolíka Desatero, to je pro amiše Ordnung. Je to jakýsi návod na život pro amiše. V životě amišů je zásadním a přelomovým obdobím křest. A život amiše se dá rozdělit na období, kdy ještě není pokřtěn a na život po křtu.
Křtem se amišové zavazují k tomu, že celý svůj život prožijí podle pravidel své církve. Ty jsou shrnuta v takzvaném Ordnungu. Ten se může lehce lišit mezi jednotlivými komunitami.
Hlavním cílem Ordnungu je zajistit, že amišové budou žít podle biblického výkladu božího slova. Od každého jedince se očekává, že povede jednoduchý život oddaný Bohu, rodině a své komunitě. Důraz na rodinu a komunitu se odráží i v duchovním životě amišů.
Život amišů
Život v řadách církve začíná pro její členy mezi 16 a 25 lety křtem. Tomu předchází takzvané období rumspringa. Období dospívání před křtem jedince, během kterého se teenageři mohou rozhodnout, zda se nechají pokřtít, nebo zda amišskou komunitu opustí. Během této doby řada je řada amišských komunit shovívavější k nevhodnému chování jedinců – viz níže
Muž živí rodinu, žena je mu významem podřízena a stará se o děti. Těm ovšem podle amišů nadměrné vzdělání škodí a po patnáctém roce mají školu zakázánu.
Ženaté amiše rozpoznáte díky jejich typickému plnovousu, který si začínají pěstovat od svatby. Kníry ovšem zavrhují – byly totiž běžnou součástí vizáže vojáků minulých staletí a symbolem násilí. Dámy i pánové preferují módu 19. století, u žen nechybí pokrývka hlavy.
Ordnung amišům mimo jiné nakazuje používání jednoduchého oblečení na základě výkladu bible. To tak musí mít jednoduchý střih a nenápadné barvy. Většina amišských svršků například postrádá knoflíky. Ty jim zakazují tradice a obava, že by zdobené knoflíky mohly svádět k okázalosti.
Jejich komunity jsou rozdělené mezi distrikty, jejichž velikost se určuje podle počtu rodin nikoli křtěných jednotlivců. Rodiny se střídají v pořádání nedělních bohoslužeb, které se konají jednou za dva týdny.
Rumspringa
V 16 letech jsou povinně posíláni do světa „na zkušenou“. Moderní svět se všemi jeho lákadly si mohou „vyzkoušet“ na různě dlouhou dobu. Teprve ve čtyřiadvaceti letech jsou pokřtěni a definitivně přijati do komunity. V civilizovaném světě ale mohou zůstat. V případě, že se tak rozhodnou, musí počítat s tím, že s nimi rodina přeruší veškeré kontakty a už nikdy se s ní nebudou moci vídat.
Devadesát procent amišů se vrací. Odpůrci této sekty to přisuzují právě jejich strachu ze ztráty rodiny a těžké přizpůsobivosti v džungli moderní civilizace. Mladí však pokračují v tradici předků a zakládají rodiny – jen se členy komunity. Manželství je pro ně posvátné a rozdělit je může pouze smrt. A to doslova. Rozvody, ani nevěra tady neexistují.
O tom, že někteří během svého výletu na určitou dobu podlehli volnému stylu života, raději moc nemluví a zůstávají dál věrni své výchově.
Přesto, že jim jejich víra používání většiny moderních technologií zakazuje, část amišů se k nim dostane. Mezi mladými amiši, kteří zatím nejsou pokřtění, jsou například během jejich období Rumspringa populární chytré telefony a sociální sítě.
Amišové a moderní technologie
Z amišské pobožnosti vychází i jejich odpor k novým technologiím. Tvrdou práci totiž považují za božskou vlastnost. Odmítají tak především technologie, které práci zjednodušují, čímž by amišům mohly dát příliš mnoho volného času.
Obezitu neznají – však také pracují dlouhé hodiny na polích, bez traktorů, jen za pomoci koní a vlastních rukou. U počítače nesedí: pojítkem se světem je pro ně jediný telefon ve vesnici.
Některé technologie jsou mezi amiši rozšířenější, než by se mohlo zdát. V Severní Americe se amišové dělí mezi osm hlavních větví, které se mimo jiné liší i mírou technologických vymožeností, které mohou používat. Tři čtvrtiny amišů například mohou používat motorové pily a 6 procent z nich dokonce mohou používat traktory k obdělávání polí.
Manželky musí být oddané
Od prostých uprchlíků z civilizace, kteří se stěhují do ekovesnic, se amišové liší přísnou vírou v Boha. Za to nejdůležitější považují rodinu založenou na monogamním a patriarchálním uspořádání. Ženě vládne muž a muži Ježíš Kristus. Manželka musí být muži zcela oddaná, je mu oporou a následuje ho. Rovna mu ale není. Stará se o rodinu, dům a děti, které také musí v domácnosti pomáhat. Rozvody u amišů neexistují. Rodinu může rozvést jen Bůh. Průměrná rodina má 5 – 7 dětí.
Mnoho času ženám zabere šití a ruční práce jako například výroba quiltů, tradičních prošívaných pokrývek. Muži se zase většinou věnují zemědělství a řemeslu. Najdou se však mezi nimi i podnikatelé. Ti navzdory negativnímu postoji k technice mohou používat auto s řidičem a mobilní telefon – ty jsou pochopitelně oficiálně majetkem řidiče. Nejliberálnější amišové začali dokonce využívat traktory nebo stroje poháněné solární energií. Ti radikální ale půdu stále obdělávají pouze za pomoci dobytka a motyky.
Pod jednou střechou žijí až tři generace a v jejich domech rozhodně nenajdete žádnou okázalost. Stěny jejich příbytků bývají holé a zařízení tvoří jen pár kusů ručně vyrobeného nábytku.
„Naším vzorem je Ježíš. I on žil skromně,“ hlásají otevřeně amišové.
Nepřijatelné jsou pro ně také hromosvody. Ty prý stojí mezi člověkem a bohem. Má-li blesk do něčího domu či stodoly udeřit, pak je to čistě vůle boží, které se nelze příčit.
„Vše, co se stane, je boží záměr a bůh ví, proč to dělá,“ říkají amišové.
Všechny díly
