Česká pivní stopa v UNESCO

Výrobci piva usilují o zápis české pivní kultury na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Český svaz pivovarů a sladoven už se záměrem uspěl v Jihočeském kraji.

Spotřeba piva v Česku roste navzdory zvyšujícím se cenám, víc ho ale lidé vypijí doma než v hospodách.

Nehmotné kulturní dědictví UNESCO a ČR

Česká republika má v současné době osm zápisů na seznamu nehmotně kulturního dědictví.

Jedná se o:

• Slovácký verbuňk – 2005
• Masopust – 2010
• Sokolnictví – 2010
• Jízda králů – 2011
• Loutkářství – 2016
• Modrotisk – 2018
• Foukané vánoční ozdoby – 2020
• Vorařství – 2022

A vypadá to, že se dočkáme dalšího, poněkud bizarního zápisu.

Česká pivní kultura

Česká pivní kultura usiluje o zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Jeho součástí by měl být nejen samotný nápoj, ale i kultura čepování či atmosféra české hospody. Součástí zápisu a tedy nehmotného kulturního dědictví by se také mělo stát legendární slovní spojení:

„jdeme na jedno“

Nutno podotknout, že již od roku 2016 je na tomto seznamu pivní kultura Belgie, která se vyznačuje až extrémním množstvím různých druhů piv – uvádí se více než 1.500.

Také sousední Německo nezůstává pozadu a svojí pivní kulturu se také snaží dostat do UNESCO.

Česká tradice hospodského setkání u piva

Český svazu pivovarů a sladoven na straně navrhovatele navrhuje zapsat na seznam jak výrobu piva, tak i hospodská setkání při jeho konzumaci.

Pivní kulturou v Česku není tedy jen samotné pivo, ale také hospodské setkávání u piva, způsob čepování, konzumace a obecně atmosféra české hospody.

Co se týká samotného slovního spojení „jdeme na jedno“ – součástí přihlášky má pak být popis významu tohoto slovního spojení a popis toho všeho, jak rozdílně může být chápán a co vše tedy může znamenat.

Charakteristická pro českou pivní kulturu je kolektivní konzumace piva, v rámci sousedství a také počátky výroby piva v českých zemích, komunitní způsob jeho výroby, počátky domácího vaření piva a vznik prvních měšťanských pivovarů.

V mnoha městech působily takzvané právovárečné domy, kde se pivo vařilo a často také pilo právě v rámci sousedství. Posléze se tato tradice přetavila v měšťanské pivovary a pohostinskou činnost.

Hospodu jako místo, kde se konzumuje pivo, podle něj mají i další země – Velká Británie, Irsko, Německo, Rakousko. Komunitní konzumaci piva, jaká je typická pro českou hospodu, však tak silnou nemají.

Důraz na komunitu nevymizel ani v tomto století. V minulosti pivovary pivo, které uvařily, prodaly pouze ve svém blízkém okolí. To už nyní, kdy je možné téměř jakoukoliv značku sehnat po celé republice, není, avšak důraz na lokálnost stále zůstává.

Konzumace piva v ČR je pro neznalého bizár

Snaha o zápis české pivní tradice na seznam nehmotného kulturního dědictví působí poněkud bizarně.

Češi konzumují dlouhodobě nejvíce piva na světě (přepočítáno na osobu a rok) a rozhodně se nedá říci, že by šlo o zdraví prospěšnou aktivitu.

Konzumace piva přispívá k nadváze a obezitě – asi ani nemá smysl zmiňovat, že zde také zaujímáme přední příčky světových žebříčků. Dále nadměrná konzumace piva vede také k rozvoji onkologických onemocnění trávicího traktu, především tlustého střeva, kde jsme opět vysoce nad celosvětovým průměrem.

Otázkou tedy je, zda by spíše nemělo být věnováno více energie do osvěty a snížení konzumace piva a méně energie pak na propagaci jeho konzumace a jakýsi pseudokulturní odkaz.

Už teď vypadáme před světem jako národ alkoholiků.

Co je to UNESCO

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je specializovaná agentura OSN zaměřená na podporu světového míru a bezpečnosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, vědě a kultuře.

Sídlí v Paříži. Organizace má 193 členských zemí a 11 přidružených členů.

Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA.

Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě.