Konec hospod v Česku 1/3 – Tradiční hospody ustupují
České a moravské hospody mizí. Tradiční česká hospodská kultura v posledních letech dostala jednu ránu za druhou. Generace štamgastů vymírá…
Ovšem nejde o nic tragického, tak jako se mění naše společnost, její sociální složení, tak se mění i doba a tomu je potřeba se přizpůsobit. Lidské potřeby se prostě v čase vyvíjejí a mění. Nemá cenu s tím bojovat, mnohem snazší je se přizpůsobit se. Nelze tak reálně očekávat, že když si někdo dnes otevře pivnici, nahrne se mu tam obrovské množství štamgastů, kteří dají za večer deset až dvanáct kousků a ještě je budou prokládat panáky tuzemáku.
Tradiční česká hospodská kultura
Nejprve je potřeba si definovat co to ta tradiční česká hospodská kultura vlastně je.
A je potřeba dodat, že tento pojem se v průběhu času značně mění. A liší se podle města i vesnice, podle regionů i podle toho, jak je hostinský šikovný a jak umí kšeft.
Hospoda jako univerzita dělnické třídy
Toto se vžilo hlavně za minulého režimu, kdy do hospod v naší tehdejší beztřídní společnosti chodily všechny sociální vrstvy obyvatelstva. A v rámci hospodského tlachání úplně o všem se vždy našel někdo studovaný, kdo dokázal přispět věcně do diskuse i s několika promile alkoholu v žíle a stále se orientoval, o čem je vlastně řeč.
Tohle už je relikt minulosti. A naše společnost už není rozhodně beztřídní. Kdo si dokáže vydělat peníze, nemusí dnes sedět v české hospodě, ale v jakékoliv hospodě prakticky po celém světě a kdo si peníze vydělat nedokáže, ten si dnes ani tu návštěvu hospody dovolit nemůže.
Hospoda jako místo setkávání disidentů
V hospodách se také scházeli disidenti a domlouvali se jak zatočí s bolševikem, zpravidla u vedlejšího stolu seděla v přestrojení v montérkách a s montážními brašnami s nářadím partička agentů Stb, kteří disidenty monitorovali a někde úplně v rohu se ještě našel nějaký konfident, který byl jinak zcela nenápadný a který později o všem referoval svému řídícímu důstojníkovi.
Dovolujeme si říci, že tento druh hospod již zcela ztratil sví opodstatnění. Máme demokracii, Stb již neexistuje a v současné době je možné dělat mnoho zajímavějších věcí, než sedět v hospodě, klopit do sebe jeden škopek za druhým prokládaný vodkou a nadávat na režim. Nehledě na to, že nadávat na režim je dnes mnohem účinnější na sociálních sítích a v internetových diskusích, ale kvůli tomu člověk nemusí chodit do hospody. Může být doma, pohodlně se usadit v křesle a mezi údery do klávesnice do sebe klopit lahváče ze supermarketu koupené v akci.
Nádražní hospoda
Tento fenomén má své zvláštnosti zejména ve velmi pestrém složení hostů, kteří se většinou navzájem vůbec neznali, protože je tam svedla pouze náhoda, kdy se nacházeli ve stejný čas na stejném místě. Nádražní hospody byly již od dob století páry vždy ušmudlané, špinavé a zamaštěné. Většina z nich byly klasické čtyřky, ale našly se mezi nimi i světlé výjimky.
Kdo chodil do nádražní hospody?
- Především cestující, kteří čekají na vlak a ti pocházejí ze všech sociálních vrstev společnosti.
- Cestující, kterým už vlak ujel.
- Místní obyvatelé, pokud není v okolí jiná hospoda se štamgasty.
- Železničáři po práci na pivo.
- Kriminální živly.
- Bezdomovci.
Vesnická hospoda
Hospoda byla na české a moravské vesnici místem, kde se setkávali lidé a popíjeli jak dělníci, zemědělci, ale i inženýři a učitelé. Stačí se podívat na nějaký film Bohumila Hrabala, který se snažil tuhle specifickou vlastnost umělecky zachytit.
Ale důvodů, proč tradiční vesnické hospody zavírají, je více. Je to především zákaz kouření v interiéru hospody a samozřejmě i konec hracích automatů. K tomu přidejme stále dražší pivo. Což mimochodem při letošním zdražení točeného piva je silný argument pro to, proč si koupit lahvové pivo a popíjet někde v garáži.
Hostinec prakticky fungoval jako sociální síť. Reálná. Lidé z vesnice či městské čtvrti, kteří se běžně znali, minimálně od vidění se tam setkávali u piva a limonády, klábosili, diskutovali, nadávali, dohazovali si práci. Když chalupář potřeboval najít kopáče, zedníka, instalatéra… stačilo zajít do vesnické hospody a poptat se. Tady se navazovaly i obchodní vztahy.
Hospoda byla reálnou sociální sítí, kde nebylo nouzi o pravidelné tancovačky, lidové zábavy se živou hudbou, nějaké ty vášnivé diskuse o fotbalu a hokeji, nadávky na politiku a poměry. Ale také místem, kde třeba mladík mohl zahlédnout mladou slečnu. A tohle vše dnes nahradil Facebook, Instagram a TikTok či další aplikace. Lidé přestali mít důvod se reálně setkávat.
A má gastronomie a pohostinství budoucnost?
Samozřejmě, že má. Jen je potřeba pozorně sledovat trendy a přizpůsobit se tomu, co dnes lidé chtějí. Lidé se stále potřebují setkávat, stravovat se, apod. jen vždy musí mít nějaký důvod, proč navštívit konkrétní podnik. Kdo je neslaný nemastný a ještě předražený, ten se prostě nechytne. Na druhou stranu mnoho lidí dnes nemá sebemenší problém utratit za občerstvení v podobě čokoládové tyčinky, sladké limonády a popcornu 500 korun při návštěvě multikina.
Výletní a zážitkové restaurace
Pokud to někdo uchopí za správný konec a nebude z toho jen předražený turistický podnik, je zde velká šance, že taková hospoda nejen přežije, ale bude slavit i úspěchy. Dnes se turisté i výletníci běžně dívají na recenze a očekávají nějaký ten zážitek, ovšem za rozumné ceny a nemají zpravidla problém si připlatit za kvalitu, třeba v podobě vlastního hospodského pivovaru, nebo tematických gastronomických akcí, které dokáží přitáhnout i turisty specializující se na gastro.
Kvalitně a profesionálně provozované podniky všech cenových kategorií
Může to být prakticky cokoliv, kde osvícený majitel či provozovatel chápe podstatu byznysu a dokáže si najít své místo na slunci a vyhovět potřebám zákazníků. Rozhodující je zde zejména správný poměr ceny a zážitku za zachování nejvyšší možné kvality.
- Sídlištní hospody s lokální klientelou.
- Stánky na těch správných místech – parky, pěší zóny, dětská hřiště, obchodní zóny, sportoviště, apod.
- Podniky nabízející kvalitní stravování pro zaměstnance z okolí – obědová menu.
- Bary s tou správnou atmosférou.
- Dobře vedené vesnické hospody, které dokáží přitáhnout klientelu i z okolí.
- Ad.
Lidé, kavárny a fastfoody
Možná jste si všimli, že i tradiční kavárny, které v posledních letech vznikaly, výrazně zdražily. A že moc lidí už ani nechce posedávat v kavárně a popíjet kávu s dortíkem. Opět tato tradice pomalu mizí. Tuto funkci totiž přebírají kavárny mezinárodních kavárenských řetězců, které dokáží prodat kávu i za jinak neuvěřitelné částky hodně přes sto korun. Ano, jde o byznys. Je lepší prodávat kávu k odnesu co nevětšímu počtu lidí a udržovat vnitřek kavárny co nejprázdnější. Neboť kdo by si podnikatelsky přál, aby musel mít personál, co obsluhuje, a ještě myje nádobí. A na straně druhé zákazníka, co bude dvě hodiny sedět u jednoho kafe.
A tím se dostáváme k pracovníkům v pohostinství. Na straně jedné zavírají hospody, restaurace i kavárny, na straně druhé chybí lidé, kteří by v nich pracovali. Tito lidé prostě odešli z oboru, ať se jedná o číšníky, servírky či kuchaře. V západní Evropě je tohle doménou lidí pracující na částečné úvazky a brigády. Zejména v Německu a Rakousku v pohostinství pracují zejména lidé ze zahraničí, z jiných zemí Evropské unie. Ale v posledních letech i lidé, kteří do Německa či Rakouska přišli jako migranti.
To, že trend se mění, můžeme ukázat na expanzi fastfoodových řetězců. Lidé budou pít a jíst stále, ale jen někde jinde. Tyto fastfoodové řetězce – ať už jde o kuřata, hovězí, ale i kávu či pizzu – míří do stále menších měst, kde ještě před lety by vůbec nebyly. Navíc, když tam míří jeden, hned v závěsu tam spěchá druhý.
Ovšem všimněme si dalšího trendu. Tyto restaurace obvykle nejsou v centru města. Naopak tam, kde byly, raději to zavřou a přemístí se na okraj k nějakému obchodnímu centru. Důležitou součástí je totiž služba Drive in, tedy ani si nesednout do budovy, ale nechat si jídlo odnést do auta a třeba na parkovišti si ho sníst.
Všechny díly
