Příběh Ivo Rittiga

Ivo Rittig (nar. 1963) je pražský politický podnikatel, spojovaný s érou ODS, mnohokrát vyšetřovaný kvůli machinacím se stamilionovými veřejnými zakázkami, bývalý vekslák, usvědčený a pravomocně odsouzený zloděj, jenž oficiálně zbohatl na obchodech s módou, měl dle médií prostřednictvím rozsáhlé klientelistické sítě významným způsobem ovlivňovat českou celostátní i komunální politiku. S jeho jménem jsou zmiňovány mnohé korupční skandály, např. podezřelé zakázky pražského dopravního podniku a obchody s fotovoltaickými parky.

Ivo se řadí mezi typické selfmademany, kteří se dokázali vypracovat prakticky z ničeho přes drobné kšefty, vexl, šmelinu a rozkrádačky až k politickým konexím. Uměl se přisát ke státním a obecním zakázkám, kde získával provize.

Dnes je to miliardář, občan Monaka s desítkami až stovkami nemovitostí po celém světě, má vlastní tryskové letadlo, hotel a nepočítaně firem a obchodních společností.

Vzhledem k tomu, že osoba Ivo Rittiga je všeobecně známá minimálně z krimi zpráv, zaměříme se v tomto článku na jeho mladá léta a kriminální začátky.

Ivo má zvláštní přezdívky

  • Garážmistr – ve svých vilách na pražských Vinohradech má garáže se sportovními vozy propojeny prosklenou stěnou s obývacími prostory, kde přijímá návštěvy. Tyto si pak připadají, jako by byly v garáži. Mimo jiné zde popíjel vínko také s Janou Nečasovou – Nagyovou, když si k němu chodila pro instrukce pro premiéra Nečase.
  • Vepřová hlava – souvisí s jeho vzhledem – prasečíma očima a počtem brad.
  • Býčí šíje – opět asociace na jeho robusní postavu s výraznou nadváhou.

Vekslák a vedoucí prodejny

Po základní škole Ivo nastoupil na učiliště, kde se učil v oboru prodavač a lahůdkář. Na praxi docházel do lahůdkářství U Paukertů, což bylo považováno za prominentní místo. „A právě tam podle pamětníků Ivo poznal, že všichni kšeftují – od vedoucích samoobsluh, zelinářů či šéfů masny až po vysoké komunistické funkcionáře. Ivovi se to zalíbilo, přidal se a mohl šplhat nahoru.“ Po vyučení nastoupil v červnu 1981 jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha, pracoval v samoobsluze na rohu Štěpánské a Žitné na Praze 1. V prodejně se mu dařilo, během pouhých dvou let se stal vedoucím. „Říkalo se, že je nejmladším vedoucím pražských prodejen. Jeho kariérní postup byl neobvyklý. Těžko říct, kdo ho tlačil, vždyť ani nebyl členem komunistické strany,“ vzpomínal jeho tehdejší známý z potravinářské branže.

Ivo se tehdy choval jako „čistokrevný spekulant a velmi dobře se znal s tehdejší komunitou veksláků. Přes své známé měl v Tuzexu nakupovat alkohol a další zboží a pak ho podpultově s velkým ziskem prodávat ve svém obchodě. Pro své „dobré zákazníky“ byl schopen dodávat i luxusní a obtížně dostupné zboží jako ruský kaviár či vodku. Podle jeho bývalých kolegů si tehdy z pokladen v obchodě často bral peníze. Když se na jeho obchod chystala v září 1984 velká inventura, dostal echo dopředu a včas zakryl schodek asi 100 tisíc korun tak, že si půjčil peníze od známých a navozil na místo zboží z jiných provozoven. „Zároveň použil i lest: prázdné kartony od kávy a alkoholického likéru zvaného Myslivec vystlal papírem a dalšími předměty přesně do požadované váhy.“ Podobným způsobem „řešil“ i druhou velkou inventuru o osm měsíců později. Tehdy mu v kase chybělo dokonce tři čtvrtě milionu korun, což byly v roce 1985 velké peníze.

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví

Ivo od podzimu 1983 až do zatčení v červnu 1985 spolu se svým zástupcem postupně rozkrádali svěřenou prodejnu potravin, především si brali peníze z tržeb, což zejména Ivo dle své argumentace u soudu „bral jako normální věc“. „… Krácení tržeb se v jeho (Ivově) praxi stalo ve skutečnosti součástí jeho pracovního stylu,“ uvádí rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 8. června 1988. Celkové manko prodejny mělo činit 766 tisíc korun, což byla na tehdejší poměry obrovská částka. Nakonec byl Ivo potrestán devíti lety odnětí svobody poté, co byl jeho čin překvalifikován z původního rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Z devíti let strávil ve vězení polovinu, zejména proto, že ještě před pravomocným rozsudkem strávil tři roky ve vazbě. Začátkem roku 1990 se dostal na svobodu po Havlově amnestii.

Současnost

Od doby svého pobytu ve výkonu trestu v 90kách Ivo nechutně zbohatl a také ztloustl. Nejen že dál žral, ale také začal i mlaskat. Přestože je policií podezříván ze závažné hospodářské trestné činnosti, bylo mu několikrát sděleno obvinění, byl nepravomocně odsouzen, tak v jeho případě se justici prostě nedaří a odvolacím senátem byl vždy všech obvinění zproštěn. Svojí úlohu na tom měla i jeho vrozená podezíravost, kdy se mu dařilo objevovat odposlechy instalované policií v jeho hotelu, kde probíhala jednání s obchodními partnery. Nutno dodat, že lidé v jeho okolí takové štěstí neměli a například jeho bývalý advokát už si nepodmíněný trest odpykává.

Uvidíme, zda mu štěstěna vydrží, protože v jeho věku a s jeho miliardami by pobyt ve výkonu trestu byl hodně nepříjemný. A Ivo má konec konců do konce života peněz více než dost a tak už riskovat vůbec nemusí.

Tipuji, že to bude spíš infarkt než justice, co Iva dostane.