Rumstory 1/3 – Historie
Ať už ho nazýváme rum, ron, nebo rhum, nebo v Brazílii Cachaca, vždy se jedná o destilát na jehož počátku stojí cukrová třtina. Rumová historie je ve svých počátcích zahalena tajemstvím.
Někdo jí spojuje s koloniemi, piráty, bukanýry, otroky a Karibikem, ale možná je počátek úplně jinde. Pojďme se tedy společně podívat na teorii i fakta, která jsou s historií rumu spojeny.
Původ slova rum
Po původu tohoto názvu se pátrají po celém světě už opravdu dlouho a výsledkem je spousta teorií, z nichž se některé se i navzájem vyvracejí a při troše snahy se dají všechny obhájit. není však vyloučeny, že všechny jsou mylné a pravda je úplně někde jinde.
- Někteří tvrdí, že za původem slova rum stojí velmi staré a dnes už nepoužívaný anglický výraz rumbullion, který znamená zmatek, chaos nebo hluk. Přesně takové emoce totiž dokáže rum poměrně snadno probudit.
- Podle jiných jdou rumové kořeny k nizozemským námořníkům, kteří svůj rum popíjeli ze skleniček, kterým se říkalo roemer. Je tedy možné, že název skleničky se přenesl i na samotný obsah.
- Rum se vyrábí z cukrové třtiny. Zcela pochopitelný by tedy byl i název odvozený od latinského slova saccharum – cukr.
- Existuje také teorie, že rum je zkomoleninou francouzského slova arome, tedy aroma, vůně.
Kdy začalo pití rumu
Ani tady nemáme jasnou odpověď. S jistotou víme, že historie rumu se píše mnohem déle, než byste možná čekali, i když konkrétní letopočet můžeme jen hádat. Logické je, že rum se zrodil v místech, odkud pochází cukrová třtina. Velmi pravděpodobně se tedy jedná o jihovýchodní Asii, zdroje zmiňují Čínu, Indii nebo Indonésii.
V některých pramenech se dočteme, že první třtina se sklízela kolem roku 10 000 př.n.l. na ostrově Papua-Nová Guinea. Jenže na tomto ostrově najdeme jen planý druh Saccharum robustum, který dorůstá až 10 metrů, ale kvůli nedostatečnému obsahu sacharózy se pro výrobu cukru nehodí.
Už v prastarých indických textech v sanskrtu se dají dohledat zmínky o shidhu – nápoji vyráběném z cukrové třtiny. Ájurvédský lékař Vagbhata, který žil v 7. století před naším letopočtem, dokonce doporučoval pro zdraví popíjet alkoholické nápoje, jako rum, víno nebo medovina s mangovým džusem. Ze sanskrtu pochází i nejstarší písemná zmínka o konzumaci předchůdce rumu. V rukopisu zvaném Mānasollāsa (asi 1129 n.l.) se píše o fermentovaném třtinovém pivu zvaném asava.
Ovšem zde v těchto pramenech se uvádí jako způsob výroby kvašení, tedy fermentace. Dnešní rum je destilát. Tehdy ovšem destilaci ještě neznali a tak mohli nazývat rumem prakticky cokoliv.
Polská historička Maria Dembiňska v pramenech dohledala, že král Petr I. Kyperský přinesl v roce 1364 na kongres královských hodnostářů v Krakově darem rum. Je to logické, protože Kypr byl ve středověku významným producentem cukru, ale je také možné, že s rumem, jak ho známe dnes, měl tento nápoj pramálo společného. Každopádně je popisován jako vynikající a to zejména ve směsi s mandlovým mlékem. Ve 14. století najdeme také zmínku o velmi dobrém víně z cukru u cestovatele Marca Pola, který cukrovou lahůdku okusil na území dnešního Íránu.
Karibik a Jižní Amerika
První sazenice cukrové třtiny přivezl na Hispaniolu Kryštof Kolumbus při své cestě do západní Indie v roce 1493. Kolumbus se ve službách katolických králů Španělska plavil přes Atlantský oceán a objevil tu nový kontinent, později nazvaný Amerika. Jak už víme, ten vzbudil velký zájem a v následujících letech se evropské mocnosti přetahovaly o to, která z nich bude úspěšně kolonizovat země Jižní i Severní Ameriky.
První zaznamenaná destilace proběhla v Karibiku v 17. století a vděčíme za ni otrokům na třtinových plantážích. Při práci se třtinou zjistili, že melasa může fermentovat a tím vzniká alkohol. Destilací a čištěním směsi vznikl nápoj podobný dnešnímu rumu. Podle dochovaných záznamů z Barbadosu přišel první rum z ostrova Nevis a říkalo se mu Kill Devil. Vzhledem k jeho koncentraci a skutečnosti, že destilace rozhodně nebyla dokonalá a obsahovala spoustu zdraví škodlivých příměsí se tomuto pojmenování nelze divit.
Jiné zdroje jako původ současného rumu uvádějí ostrov Barbados. Místní obyvatelé nápojem z kvašené a destilované melasy údajně upláceli piráty, aby nedrancovali tamní vesnice a neunášeli jejich ženy. Podle dalších historiků se rum na Barbados dostal spolu s cukrovou třtinou z Brazílie, konkrétně od Richarda Ligona. Ten přišel na Barbados s vybavením, otroky a know-how v oblasti destilace.
Výroba rumu zažívala doslova boom a za méně než 10 let se z cukrových baronů na Barbadosu stali jedni z nejbohatších na světě a vývoz cukru a rumu nebývale vzkvétal. Sláva třtinového destilátu se rozšířila i v Severní Americe a roku 1664 se na Staten Islandu otevřely brány prvního rumového lihovaru v britských koloniích takzvané Nové Anglie. Netrvalo dlouho a i tady se z výroby rumu stal velmi výnosný byznys. Rum se dokonce používal jako měna při nákupu otroků nebo při obchodování s Evropou.
Popularita rumu rostla nebývalou rychlostí, také díky tomu, že vycházel výrazně levněji, než francouzská brandy. Jak poptávka stoupala, obchodníci z Nové Anglie pochopili, že jednodušší a levnější bude importovat z Karibiku melasu a destilovat ji až ve Státech. Zanedlouho se tu zrodilo více než 100 lihovarů a z oblasti se stala rumová velmoc.
Americká nezávislost
Zásoby melasy z britských kolonií nebyly nekonečné. A protože Francie zakázala výrobu rumu na svých karibských ostrovech, aby nekonkuroval brandy, začali Britové nakupovat melasu i odtud. Následovalo uvalení masivní daně na melasu z francouzské strany. A protože rum tvořil 80 % vývozu a zavedení takové daně by znamenalo vyřazení mnoha palíren z provozu, i tato skutečnost přispěla k boji za nezávislost Spojených států. Jak sám John Adams (druhý prezident USA) napsal v jednom z dopisů svému příteli: „Nevím, proč bychom se měli stydět za to, že melasa byla základní složkou americké nezávislosti. Velké události se zrodily i z mnohem menších příčin.“
I po revoluci zůstal rum úzce spjatý s politikou. Političtí kandidáti se snažili naklonit výsledek voleb svou velkorysostí. Návštěvníkům shromáždění nalévali rum a aby dokázali svou nezávislost a věrnost republikánské myšlence, popíjeli společně s voliči. Situace s výrobou rumu se ale pořádně zkomplikovala. Válka totiž narušila kontakty s ostrovy a s tím i dodávky melasy.
Dochází k osidlování Ameriky. Země vítá nové osadníky, kteří si přijíždějí splnit svůj americký sen zejména z Irska a Skotska. Míří hlavně do středu kontinentu. Nemají zkušenost s destilací třtiny, ale zato už se něco napálili obilí. A v Americe se obilí a zrnu opravdu daří. To znamená jediné – přichází éra whisky a dalších obilných lihovin, které americký rum postupně vytlačují na okraj zájmu.
Přestože i dnes se ve Spojených státech najdou hrdé rumové palírny, jako je třeba Richland, zůstává rum doménou Karibiku a Střední Ameriky, kde třtina prosperuje a výroba tak není závislá na importu. Kdyby se věci udály jinak, třeba by Amerika pila něco úplně jiného, ale tím se nemá smysl zabývat.
Všechny díly
