Točené, nebo lahvové pivo v hospodě?

V Česku je odpověď zcela jednoznačná – jedině točené. Ale ve světě to není vždy pravidlem a v rozvojových zemích pak dokonce spíše výjimkou.

Poměr prodeje točeného piva vůči lahvovému na českém trhu je u cca 38/62. Jen pro srovnání, v sousední německé pivní velmoci je tento poměr 15/85, to znamená, že pouhých 15 piv ze sta se v Německu prodá jako točených. 85 piv ze sta se prodá jako láhve a plechovky.

Proč tomu tak je? Jde zejména o cenu, kdy v Německu je rozdíl mezi cenou točeného piva v hospodě a lahvového piva v supermarketu ještě mnohem vyšší než u nás. Nutno dodat, že tento trend s jistým zpožděním dorazí i k nám a tak lze očekávat další rozevírání nůžek a zvětšování cenového rozdílu. Tedy snižování podílu prodeje točeného piva ve prospěch toho baleného. Je to trend, se kterým se prakticky nedá vůbec nic dělat, kdo se mu zvládne přizpůsobit, ten přežije a kdo ne, ten bude muset zavřít hospodu.

Pojďme se na tuto problematiku podívat podrobněji.

Česká hospoda

Česká hospoda to je v pivním světě pojem, protože Češi patří k národům, které vypijí nejvíce piva na osobu a rok na světě. V hospodách se u nás prodává nejen pivo točené ze sudu, ale také točené pivo z tanku.

Ale není hospoda jako hospoda. Záleží na každém konkrétním podniku.

Existují vyhlášené hospody – pivnice, kde kdyby pivo stálo 200 Kč, stejně budou mít vyprodáno. Jedná se historické a velmi známé podniky, u kterých platí „must see“ a návštěvníci, kteří kromě štamgastů, tvoří z drtivé většiny zahraniční turisté tam chodí zejména za zážitkem a mnoho z nich jen proto, aby odškrtli další položku na dlouhém seznamu. K nejznámějším u nás patří například pivovar U Fleků.

Pak jsou zde další hospody, které těží zejména z toho, že jsou na vhodném frekventovaném místě, nabízejí tankové pivo a jsou v širokém okolí vyhlášené jako místo, kde vám vždy natočí pivo v nejvyšší kvalitě. Jejich štamgasti a pivaři to vědí a tak se do nich rádi stahují, i když tam pivo nepatří k nejlevnějším. Chtějí si tam vychutnat dokonalý degustační zážitek, bez zbytečných turistických atrakcí.

Tyto hospody i případné další zdražování piva přežijí, problém budou mít hospody na opačném spektru trhu. Jsou to hospody na malých vesnicích, kam jsou zvyklí chodit pouze místní obyvatelé a v létě pár turistů a chalupářů. Tyto vesnické hospody mají problémy už teď, mají velmi málo hostů a štamgasti, kteří zajišťovali největší výtoč jim postupně vymírají.

Vysoké provozní náklady způsobují, že tyto podniky jsou ve ztrátě, některé fungují jen v sezóně a mnoho hostinských si ještě musí vyslechnout, že na prodeji piva nehorázně vydělávají, když ho prodávají třeba za 50 Kč, protože v supermarketu to samé pivo stojí jen 15 korun a ještě že je pivo zvětralé. Za tuto cenu už si prostě dost lidí rozmyslí, jestli si do té hospody zajdou, nebo raději budou sedět doma.

Tato problematika je také spojena s množstvím obcí v ČR – máme jich cca 3x tolik, než velikostně srovnatelné Rakousko, proto i případná místní vesnická či lokální hospoda má u nás, už jen z tohoto důvodu v průměru cca jen třetinu zákazníků co ta rakouská. Je tak logické, že se hospoda v každé vesnici uživit nemůže v některých i menších obcích je jich stále ještě v provozu i několik.

Problematika točeného piva

Sudové pivo už po naražení průběžně ztrácí svojí kvalitu a nevydrží příliš dlouho. Celý sud by se měl vytočit nejpozději během pár dnů. Nehledě na nutnost, že nějaké to pivo by se také mělo odtočit každý den při otevření. Konec sudu by se hostovi do sklenice také neměl dostat. K tomu ještě všechny možné i nemožné náklady spojené s péčí o výčepní zařízení, sanitací a čištěním trubek, aby sudové chutnalo dobře. Není se tak čemu divit, že v poloprázdné hospodě to ekonomicky už teď nemůže vycházet. A prognóza do budoucnosti je ještě chmurnější.

Pivovary prodávají sudové pivo dráže, než kolik činí maloobchodní cena toho stejného piva lahvového. Někomu se to může zdát podivné, ale z ekonomického hlediska to dává smysl. Velký řetězec si prostě dokáže svou ekonomickou silou vyjednat lepší cenu, kdežto malá vesnická hospoda, co stěží prodá sud piva za týden nemá, v porovnání s řetězcem žádnou vyjednávací sílu a mnohdy se stane, že jí pivovar oznámí, že se mu ten sud zavážet ani nevyplatí a hospodský si tak pro něj musí dojíždět sám do pivovaru.

Lahvové pivo v hospodě

Pro mnoho štamgastů především šok, ale štamgasti vymírají, a nová pivní generace se jim v množství konzumace piva ani zdaleka nevyrovná.

Češi to je národ, co si pořád stěžuje. Stěžují si, že pivo v hospodě je drahé a když je pak hospoda pro nezájem hostů uzavřena, tak si zase stěžují, že se se nemají kde scházet.

Představte si, že by v malých venkovských hospodách měli jen lahvové pivo. Náklady jsou v tomto případě minimální. Hospodský jen umístí basy do sklepa či lednice, nepotřebuje výčepní zařízení, nemusí tak vůbec řešit tlačný plyn, sanitaci výčepu a další věci, které zisk z každého prodaného půllitru snižují. Přitom na lahvovém pivu je prakticky jediným nákladem voda na umytí sklenice, a to jen za předpokladu, že na ní host trvá. Hospodský také nemá žádné ztráty, protože lahvové pivo vydrží při konzistentní kvalitě kolem půl roku.

Má to výhody zejména v nižší ceně lahvového piva a zejména v šíři sortimentu, kdy místo jednoho čepovaného druhu piva, které zdaleka ne každému chutná, může hospoda nabízet třeba 50 různých značek piv z okolních pivovarů, včetně sortimentu z craft, nebo zahraničních pivovarů, pokud na místě existuje poptávka. Ve světě to není nic nového a lahvové pivo se v hospodách i barech běžně prodává.

Naopak, hospoda s takovým širokým výběrem piva to může marketingově pojmout a propagovat jako konkurenční výhodu a na degustace se tam mohou scházet i přespolní. Je to jen otázka zvyku, stejně jako si většina z nás neuměla představit, že se v hospodách nebude kouřit. A dnes je to považováno za samozřejmost a těch, kterým to vadí je naprosté minimum.

Na malých vesnicích nejde ani tak o nějakou pivní kulturu, jako o institut hospody, jako takové. Tedy podniku, kam bude moci každý místním obyvatel zajít bez obav na pivo, aniž by musel počítat, kdy mu vyplatí důchod. Protože pokud taková vesnická hospoda jednou zanikne, lidé budou pít stejně lahvové pivo, ale většinou už jen každý u sebe doma, bez společenského kontaktu. Pro mnoho štamgastů je stejně důležitější než točené pivo atmosféra hospody a možnost popovídat si u piva s partou přátel na neutrální půdě.

Negativní alkoholické trendy

Cena piva ležáku se už i na venkově pohybuje od 55 Kč, v Praze až na výjimky od 70 Kč. Ceny piva jsou základem hospodského byznysu, na který nyní doléhají negativní trendy.

Restauratéři tvrdí, že propady souvisí se zvýšením DPH u čepovaného piva a nealkoholických nápojů od ledna. Cena piva v různých regionech bořila „psychologické hranice“ a část hostů mohla odradit. V pražských hospodách se cena ležáku za rok zvýšila na 70 Kč za půllitr. Ve vesnických hospodách pivo zdražilo v průměru na 55 korun.

Čepované pivo se přesunulo z desetiprocentní sazby DPH do základní sazby 21 procent. Je přitom zjevné, že hospodští nezdražili rázem o 11 procentních bodů. Někteří vyčkávají a cenu budou upravovat až v následujících týdnech nebo měsících.

Propad tržeb u hospod je i tam, kde pivo ani nealko nápoje zatím nezdražili. Oproti loňsku je vidět trochu skepse, zákazníci tolik hospody nenavštěvují. Kdyby zdražilo jen pivo, asi to by to nebyl zase tak velký problém, ale zdražily i nealkoholické nápoje a to už hospodští řešit musí.

Je tedy možné, že inflaci u čepovaného piva, přenesou gastropodniky na své zákazníky postupně v několika vlnách.

Zajímavé je, že kromě piva ještě razantněji propadly příjmy z tvrdého alkoholu, kde je pokles o 15 procent. Především kvůli spotřební dani, která ho od ledna zdražila o 10 procent. Největší ránu v gastro byznysu dostaly pak noční podniky, kde je spotřeba lihovin největší. Je potřeba také dodat, že spotřeba takzvaného tvrdého alkoholu, tedy likérů a destilátů, v Česku již několik let kontinuálně klesá a tento trend bude pokračovat i nadále.