Winston Churchill u jedné sklenky nikdy nezůstával

Winson Churchill patřil k pozoruhodným osobnostem světového významu. Ovšem některé aspekty jeho života, a zejména ty, týkající se jeho konzumace alkoholu jsou až šokující. Winston Churchill pil alkohol opravdu ve velkém a u jedné sklenky rozhodně nikdy nezůstával.

Pravidelné konzumaci alkoholu se Winston Churchill naučil jako voják, během své vojenském služby v Jižní Africe, protože, jak sám uváděl, tamní voda prý nebyla bez whisky pitelná. Během své kariéry byl opakovaně obviňován z alkoholismu a nacisté se tuto skutečnost během druhé světové války snažili použít k jeho diskreditaci.

Denní pitný režim

Denní spotřeba alkoholu Winstona Churchilla byla opravdu závratná.

• Hned ránu po probuzení si dával tři sklenky whisky se sodou.
• Během dopoledne popíjel sklenky suchého sherry
• K obědu vypil mimo jiného celou láhev šampaňského.
• Po obědě si dával koňak na trávení.
• Odpoledne opět následovala smršť koktejlů whisky soda.
• K večeři to byla opět láhev šampaňského.
• A po večeři již tradiční koňak na trávení.
• Večer poté pak popíjel vše možné, dokud se neodebral ke spánku. Nejčastěji to byla whisky se sodou, či jeho oblíbené sherry.

Úctyhodná celoživotní konzumace alkoholu

Společnost Winstona Churchilla popisuje svého hlavního hrdinu jako závislého na alkoholu. Historici se dnes nemohou shodnout, zda byl Churchill tzv. vysoce funkčním alkoholikem, který navzdory své závislosti spolehlivě odváděl enormní pracovní zátěž, nebo zda závislost pramenila z jeho depresí, které Churchill vždy popisoval jako svého „černého psa“, který mu byl neustále v patách.

Churchill se vyznačoval neuvěřitelnou konzumací alkoholu, přesto se jen výjimečně opíjel. Do jisté míry za to mohla jeho zavalitá postava, která prostě alkohol snesla, a tak ani po značné konzumaci alkoholu nepůsobil opile.

Zdůvodňoval to následovně: „Dobrou řeč nedáte dohromady z ledové vody.“

Patřil k nejlepším znalcům šampaňského na světě a staří francouzští přátelé mu je dávali zpravidla darem. Pro ně totiž bylo nejlepší reklamou, že je vychutnává Churchill. Stejně tak zpopularizoval arménskou brandy. Když mu ji nabídl Stalin, zachutnala mu natolik, že si v letech studené války nechal posílat celé kartóny.

Churchill se také vyznačoval osobní statečností, a kuráž mu bezesporu dodávaly i pravidelné dávky alkoholu.

Tělem i duší byl oddán velikosti Britského impéria, jeho slávě a rozšiřování. Jako mladík se zúčastnil tažení proti mahdistům v Súdánu, poté búrské války v Jižní Africe, během níž padl do zajetí, z něhož uprchl. Za první světové války se nerozpakoval okusit na vlastní kůži, jak to vypadá na frontě, a v letech 1915 až 1917 sloužil v důstojnické hodnosti ve Francii a v Belgii.

Při jedné ze svých cest z kasáren na frontovou linii si přibalil 36 láhví vína, 18 láhví staré whisky a šest láhví brandy.  

Churchillův zvyk lít do sebe neuvěřitelné množství alkoholu uváděl v údiv už jeho současníky. V pozdějším věku prý upustil od pravidla „nikdy nepiju před obědem“ a přesunul se k „nikdy nepiju před snídaní“.

Byl to samozřejmě vtip, protože k snídani si dával několik sklenek whisky, kterou označoval za „ranní výplach úst“. Pití měl po ruce neustále – například oběd a večeře se nemohly konat bez láhve šampaňského. Podle jednoho z odhadů vypil za život 42 tisíc láhví kvalitních francouzských „bublinek“ Pol Roger.  

Winston Churchill si poradil i s prohibicí v USA

Když jel v roce 1931 Winston Churchill na přednáškové turné po USA, platila tam prohibice. To pro něj, jako notorického alkoholika byla docela nepříjemná skutečnost, se kterou si ale dokázal poradit.

Na Páté Avenue v New Yorku se chtěl setkat s potenciálními obchodními partnery. Když vystoupil z taxíku, zapomněl že není v Anglii a podíval se po anglicku doleva, kde přehlédl vůz taxi, který ho srazil.

Vláčel ho několik metrů na silnici, měl modřiny, vymknuté rameno a odřeniny. Tato autonehoda v New Yorku mu ale poskytla nečekanou úlevu a přístup k alkoholu.

I lékaři si při prohibici přišli na své. Každých deset dní mohli pacientům, kteří byli ochotni zaplatit asi 3 dolary za předpis a další 3 nebo 4 dolary v lékárně, předepsat půl litru alkoholu. V případě licence Winstona Churchilla to byl velmi pravděpodobně tentýž případ. V té době lékaři inzerovali, že každodenní konzumace alkoholu je prospěšná proti rakovině, poruchám trávení a depresím, nebo právě při zotavování z nehod.

Ještě v nemocnici pak dostal licenci na každodenní konzumaci alkoholu, protože je to „nezbytné pro zotavení z nehody“. Dostal předepsáno neomezené množství, ale nejméně 250 mililitrů alkoholu denně s jídlem.

Když však Churchill dostal v USA povolení k pití, byla válka je ještě daleko a prohibice téměř u konce. Tento zákon, který byl zaveden v roce 1920, je součástí delší tradice některých států, které zakazovali alkohol z náboženských a sociálních důvodů. S 18. dodatkem se tento zákaz dokonce stal součástí Ústavy Spojených států.

Ve skutečnosti však tento zákaz způsobil nárůst násilí a zločinnosti. Výroba a obchod s alkoholem se přesunula na černý trh. Lihovary nelegálně destilovaly vysokoprocentní lihoviny a bujely nelegální hospody a bary. Organizovaný zločin doslova vzkvétal.

Protože již v roce 1931 Churchill předpokládal, že prohibice nebude trvat dlouho, rozšířil Churchill v následujících letech své kontakty s americkými podnikateli. Jeho pravděpodobně nejslavnějším obchodním partnerem byl Joe Kennedy, zakladatel klanu Kennedyů a otec Johna F. Kennedyho.

Kennedy cestoval do Londýna v září 1933. Churchill investoval do dvou jeho společností, Brooklyn Manhattan Transit a National Distillers Products Corp. O pouhé dva měsíce později padla prohibice a vývoz alkoholu do USA přinesl Churchillovým investicím bohaté výnosy. Poté své akcie prodal s pěkným ziskem. Dokonce ve stáří napsal: „Mohu prohlásit, že jsem od alkoholu získal více, než o kolik mě alkohol připravil.“