Chartreuse – Francouzský bylinný likér od roku 1605
Dnes vám představíme opravdovou legendu mezi bylinnými likéry.
Pokud máte rádi třeba naší Becherovku, tak Chartreuse budete přímo zbožňovat – je to asi to nejlepší a nejslavnější, co se dá v této kategorii likérů vůbec ochutnat.
Bylinný likér
Chartreuse je francouzský bylinný likér se silně kořeněnou chutí. Vyrábí se z 130 horských bylin a vínovice.
Recept na tento likér dostali roku 1605 mniši kartuziánského řádu od maršála Francoise ďEstrées; k rozluštění tohoto receptu potřebovali 150 let. Obsahuje 55 % alkoholu. Přezdívá se mu „zelený oheň“, jenž má zaručit dlouhý život. Likér existuje v zelené a slabší žluté variantě. Lidově se likér nazývá také šartrezka.
Chartreuse – slavné likéry ze stejnojmenného pohoří francouzských Alp jsou jednoznačnou legendou mezi likéry, které jsou celosvětově známé. Přes mnohá úskalí, která jim historie připravila, je dodnes vyrábějí kartuziánští mniši z francouzského kláštera Grande Chartreuse. Právě za jeho zdmi se připravuje mix 130 bylin, který tvoří bázi těchto světoznámých bylinných likérů, jejichž seznam dostal kartuziánský řád jako recept na elixír dlouhověkosti již v roce 1605.
Tento klášterní bylinný likér opravdu vyrábějí mniši ve svém klášteře. Není to žádný marketingový trik. Od jejich počátků až dodnes zná jejich přesnou recepturu tradičně pouze pár zasvěcených kartuziánských mnichů z kláštera Grande Chartreuse v podhůří francouzských Alp.
Příběh Chartreuse je jedním z nejslavnějších a nejznámějších ve světě alkoholu. Historie jeho vzniku se datuje do roku 1605, kdy předal François-Annibal d’Estrées, bývalý biskup z Noyonu (který se později stal maršálem Francie), kartuziánským mnichům ve Vauvert v Paříži tajemnou recepturu na elixír dlouhověkosti. Tehdy to bylo běžné – ve společnosti kolovaly knihy kouzel a všechny nabízely formulky na výrobu lektvarů slibující co největší oddálení smrti.
Receptura biskupa d’Estrées byla možná spolehlivá (sám se dožil téměř sta let), ale bylo prý těžké ji rozšifrovat: teprve v roce 1764 vznikl, tehdy už za zdmi kláštera Grande Chartreuse, elixír, mocné tonikum, které se ve Francii dodnes prodává v lékárnách a v malých dávkách má ulevit při žaludečních potížích či nachlazení. Známe ho pod názvem Elixir Végétal.
V současnosti nejpopulárnější produkt Chartreuse, zelený likér Chartreuse Verte, vznikl roku 1840. Jedná se o sladší verzi prvotního elixíru, která obsahuje také méně alkoholu. Všechny likéry Chartreuse jsou 100% přírodní, což platí i o jejich barvě – a zelený Chartreuse je dokonce jediným likérem na světě, který se může pyšnit zcela přírodní jasně zelenou barvou, jež je tak ikonická, že byl podle ní dokonce oficiálně pojmenován jeden z odstínů zelené (tzv. Chartreuse Green).
O pár měsíců později namíchali k Chartreuse Verte i další likér žluté barvy, Chartreuse Jaune, který má na rozdíl od něj jemnější a sladší chuť a ještě nižší procento alkoholu. Tehdy se kartuziánské likéry začaly objevovat i mimo svůj původní region – a svým hospodářským významem předčily i ostatní činnosti řádu.
A tak se od jedné staré francouzské rodiny postupně dostal tento likér podporující trávení až k prvním americkým barmanům, kteří jej již od 80. let 19. století začali přidávat do drinku Pousse-café. Všichni byli a jsou okouzleni velmi vysokou kvalitou výrobků: pečlivě vybrané a macerované byliny a rostliny, ušlechtilý destilát, který dlouho odpočívá v dubových sudech. Za vyrovnanou chutí likérů a jeho trvanlivostí cítíme odbornou práci založenou na umu celých generací. Bylinné likéry vydrží déle než ty ovocné. Chartreuse díky stupni alkoholu a vysoké jakosti získává působením času o to víc na kvalitě, a to dokonce i v lahvích – alkohol se zjemní, likér získá patinu, chuť se zaoblí. Likéry Chartreuse jsou totiž jedněmi z hrstky likérů, které zrají dál v láhvi.
Různá neštěstí kartuziánských mnichů také podpořila zájem o jejich výtvory. Řád byl opakovaně státem zrušen, nejdříve v roce 1793 – po Francouzské revoluci, ale především v roce 1903, kdy byl řád vypuzen z Francie a přišel o pozemky, palírnu i práva ke značce. Usadil se pak ve španělské Tarragoně, kde trochu odlišný likér vyráběl dál pod jiným názvem. V roce 1921 se kartuziáni vrátili do Francie – v Marseille vyráběli několik dalších let likér nazývaný „Tarragone“. Až teprve v roce 1930 mohli kartuziáni obnovit svá bývalá zařízení, když se jim podařilo získat svou historickou značku zpět.
Dvojí výroba, španělská a francouzská, přetrvávala až do roku 1989, kdy palírna v Tarragoně s konečnou platností uzavřela svůj provoz. V tomto roce se tak veškerá výroba likérů Chartreuse navrátila zpět na francouzskou půdu. Pokud se ale velké historii nepodařilo kartuziány zlikvidovat, málem se tak stalo z jiných důvodů – po sesuvu půdy byla v roce 1935 zničena historická palírna ve Fourvoirie. Po této neblahé události se kartuziáni soustředili ve Voiron, kde již měli své sklady. Právě takové historické milníky mají zásadní význam pro sběratele, kteří se snaží získat raritní likéry vzniklé v průběhu bohaté historie kartuziánského řádu.
