Latentní ženský alkoholismus

Pro mnoho žen je sklenička alkoholu něco, co je uvolňuje a zvyšuje jim sebevědomí.

Ale zároveň, je to i možná cesta do pekla, protože jedna nevinná sklenička vína denně už může vést k alkoholismu, zejména, pokud se vyskytnou další okolnosti. Ale ne každá žena má k alkoholismu sklony.

Každý, kdo si dá jednou začas skleničku, má vlastně stále jednou nohou nakročeno k tomu, stát se alkoholikem. Záleží pouze na tom, jestli tomu okolnosti napomohou, pak záleží na tom, zda v sobě žena najde dostatek síly, aby závislost na alkoholu porazila.

U žen závislost na alkoholu vzniká rychleji a jednodušeji. Muži jsou více racionální, jsou schopní na tom ratiu stát, ženy jsou více emotivní a při podléhání emocím je často zapíjí.

Ženy samy poznají, že mají s pitím problém

Mnoho žen je schopno na sobě vypozorovat, že mají s pitím problém.

Začátky jsou zcela nevinné – stačí si dát občas po práci třeba pár skleniček vína. Později už to není občas, ale třeba obden a není to už jen jedna sklenička, ale třeba dvě.

A když se pořád probouzíte s tím, že vám není dobře, začnete přemýšlet, co to vlastně děláte. Jenže pak se zase dostanete do prostředí, kde se dokážete uvolnit jedině se skleničkou. A tím se octnete v bludném kruhu.

Pak jde o to, jestli to dokážete zastavit, jestli to je skutečně jen jednou kapitolou ve vašem životě, anebo to zanechá tak hlubokou stopu, ze které se rozvine dlouhodobější problém.

Ženy tuší, že mají problém, vnitřně to vědí, ale snaží se si to nepřipouštět, a vůbec tu myšlenku od sebe všemožně odhánět.

Často po konzumaci alkoholu volají kamarádkám, který se svěřují. Není jim samotným se sebou dobře. Pak se nemohou ani sami sobě podívat do očí. Stojí před zrcadlem a říkají si, že večer si už další skleničku nedají.

Jenže druhý den ráno tam stojíte zase. S tím samým pocitem. Když to doma praskne, cítí pocit úlevy a podstupují léčbu. Mají rozporuplné povity, jsou plné směsi úzkosti a strachu, ale zároveň pociťují i úlevu, že už nemusí svůj alkoholismus skrývat a že to vše již konečně skončí.

Latentní ženský alkoholismus

To, že jeden z partnerů propadne alkoholismu, je vlastně jen důkaz, že ve vztahu něco nefunguje. Člověk nezačne pít jen tak, vždy tomu něco předchází. U někoho jsou to třeba úzkosti ze samoty, když partneři nežijí spolu, ale vedle sebe.

Na druhou stranu, mnoho žen dokáže své pití před okolím tajit i dlouhé roky. Pijí, aniž by okolí něco tušilo.

Spíš než že to člověk tají, je problém v tom, že ten druhý to nevidí. To souvisí s dnešní uspěchanou dobou, kdy lidé spolu příliš nekomunikují, nesdílejí základní věci. Pak si nevšimnou něčeho tak zásadního, jako je závislost.

Nejčastější spouštěče

Mnozí z nás v sobě mají nevyřešené záležitosti. Různé bolesti a trápení. Jsou to třeba problémy z dětství, často to může souviset s dominantním otcem nebo zase příliš pečovatelskou matkou. Může to vyvolat nějaká situace z minulosti, autonehoda nebo zneužívání.

Když si to člověk nese v sobě, tak se to v něm kumuluje a výsledkem může být nějaké psychosomatické onemocnění anebo právě podlehnutí alkoholu, případně jiným návykovým látkám.

Nejčastěji se jedná o:

• Osobní genetické dispozice (např. rodiče alkoholici)
• Výchova v dětství (alkohol běžnou součástí života rodiny)
• Sociální prostředí (časté domácí popíjení alkoholu)
• Nastavení organismu na alkohol (chutná/nechutná)

Submisivnost a podřízení

Alkoholismus je také o kontaktu a sdílení.

Muž je od rána do večera v práci a vytrácí se pouto a komunikace. Mnoho lidí také pije, protože žijí život někoho jiného a ne ten svůj. V dětství a v dospívání je okolí a nejbližší utvářejí podle toho svého a ony nemají šanci říct, co byste skutečně chtěly. Mnohé ženy ani nevědí, co to vlastní pocity jsou

Ženy racionálně vědí, co mají dělat, ale jen některé tuší, co by vlastně ony samy chtěly. V čem je jim dobře, pohodlně, co je baví.

Do určitého věku ženy žijí život, který po nich chtějí jiní, nejprve rodiče, potom přítel, nebo manžel. Při léčbě alkoholismu pak dochází ke zlomu a ženy začínají vnímat samy sebe. Tedy pocity, které do té doby nepoznaly.

Léčba probíhá individuálně

Člověk, který se přijde léčit, musí být rozhodnut, že už nechce dál žít ten život, jaký doposud žil. Pak se pracuje na osobnostní změně člověka. S každým klientem je potřeba dnat individuálně, aby byl schopen pojmenovat problém a odcházel s tím, že už nechce pít. To je ale jen krok jedna.

Pak musí ještě docházet na doléčování, na ambulantní péči. To trvá ještě další rok.

Ten správný čas na léčbu nastává, když člověk dojde do dna, kde si řekne, že to už takhle dál nejde. Že buď umře, anebo se půjde léčit. Když v sobě pocítí problém, má obrovskou motivaci a není ponižující si říct o pomoc.

Ale pokud jsou ti lidé uzavření a ten problém neslyší, tak ještě asi není jejich čas. Je to sázka do loterie. Ale od toho je okolí, které by mu to mělo zrcadlit. Nakonec ale člověk musí přijít sám. Anebo nepřijde a umře.

Dost záleží na tom, jakou má ten daný člověk emoční inteligenci. A také jak je zralý, jak má nastavenou morálku a charakter. Také jak je na tom se svědomím. Když hodně piju, tak přece nežiju podle nejlepšího svědomí. To by přece člověka mělo trápit. A pak je schopen přijít si pro pomoc. Člověk, kterému je všechno jedno, si pro pomoc nepřijde. Neslyší ani na okolí, takový člověk prostě chce pít. Nechce v životě nic řešit.

Jak pomoci alkoholikovi

Rozhodně to nepřehlížejte. Naopak alkoholika konfrontujte, povídejte si s ním a směřujte ho k tomu, aby chtěl pomoc. Primární je, aby věděl, že vám na něm záleží a že víte, že má problém.

Záleží na tom, jak moc je u něj alkoholismus rozjetý. Všechno, co člověk pro toho druhého udělá v souvislosti s tím, aby nepil, je samozřejmě bohulibý počin. Když to nepomůže, pak je třeba dalších kroků. Důležité je, aby člověk, co se léčí, měl suchý dům. Tedy domácnost, kde se nenachází ani kapka alkoholu.

Je důležité všímat si vlastního partnera nebo i dítěte. Jestli se chová normálně. Jestli se neobjevují výkyvy chování, nechodí domů každý den s alkoholem v dechu. Když si denně nalévá u televize skleničku, musím zbystřit. Schovávání alkoholu, o kterém se mluví, bývá až v pozdějších stadiích.

Ve chvíli, kdy alkohol začne někomu vadit ve zdravotní sféře, sociální, finanční, partnerské. Je potřeba zrcadlit problém, doktor mu třeba pití zakáže a on to neuposlechnete, je to průšvih a je třeba to řešit. Okolí může napomoci tím, že si toho všimne a bude s člověkem mluvit tak, aby ho to motivovalo se sebou něco dělat. Když to nepomůže, pak ho nechat padnout.

Alkoholismus a společnost

Ženy jsou více pečující, ty se snaží s tím chlapem držet a pomoci mu – a to i přesto, že projde třeba pěti léčebnami. Pak je otázka, proč s ním pořád drží? To nedokáže odejít? Když zjistí chlap, že je jeho žena alkoholička, přistupuje k tomu stylem: „Tak to zkusíme a uvidíme. Když to nevyjde, tak si najdu jinou ženskou.“ Pro chlapa je jednodušší ze vztahu odejít. Samozřejmě jsou i výjimky. Vždycky záleží na tom, jestli má v sobě více ženského, nebo mužského principu.

Když pije muž, bývá to spíše tolerováno. Když ale pije žena, je to strašná ostuda. Hodně lidí na ni kouká jako na slabocha, to se u chlapů neděje. O alkoholismu se stále moc nemluví a informovanost a prevence tu nejsou vůbec dobře dělané. Je ale důležité říct, že jakmile do vztahu vstoupí alkohol, je to známka, že je něco špatně. Krom léčby alkoholismu je nasnadě i rodinná nebo partnerská terapie. Vztah bude muset pravděpodobně začít fungovat na jiných hodnotách než dosud.