Příběhy alkoholismu 1/2 – Ona
Závislost na alkohol přišla velice rychle a zastihla mě úplně nepřipravenou. Zcela jsem se jí poddala alkohol se pro mě stal na dlouho dobu jediným smyslem života.
Už jako dítě jsem hodně trpěla, ve škole se mi moc nedařilo, stěží jsem prolézala se čtyřkami, neměla jsem moc kamarádů. Pak přišlo sebepoškozování. Později na učňáku jsem zažila šikanu a alkohol mi v patnácti nabídl jistou úlevu a únik od všech psychických obtíží.
Bohužel, tehdy jsem netušila, že z dlouhodobého hlediska alkohol ještě vše mnohem více zhoršuje. Vše to začalo sladkými likéry a jejich hřejivým pocitem tepla, který se mi v těle rozlil, kdykoli jsem se napila, s tím přišlo i uvolnění stresu a já se hned cítila lépe. To byl kámen úrazu a já už se od té doby od alkoholu nedokázala odtrhnout.
Proč také opouštět něco, co vám pomáhá? Z krátkodobého úniku z reality při kterém mi alkohol pomáhal se stal nezdravý návyk, který vyústil až v alkoholismus.
Ale po pití sladkých likérů jsem začala hodně přibírat na váze a také jsem měla problémy s penězi. A tak jsem je začala krást v samoobsluhách. Většinou mi to prošlo, ale párkrát mě chytli. Byla z toho ostuda, ale nic víc.
Z likérů jsem přešla na víno a důvod je zřejmý – je levné. Víno je vlastně nejlevnější alkohol, protože za co nejméně peněz dostanete největší množství alkoholu a tak jsem ho už nemusela krást a vždy jsem si peníze na pár krabic nějak sehnala. Ne že bych se živila zrovna prostitucí, ale byla jsem šikovná a vždy si dokázala na víno vydělat. Nejsem na to dnes zrovna hrdá.
Poslední dva roky mého pití jsem byla už pouze doma. Neměla jsem žádnou stálou práci a do toho všeho jsem zažila i syndrom vyhoření. Nebyla jsem ráno vůbec schopná vstát z postele. A bez litru vína k snídani jsem nemohla vůbec fungovat, třásla jsem se a bylo mi zle.
Nejhorší období bylo právě v těch dvou posledních letech. Alkohol prakticky ovládal můj život až do té míry, že jsem rezignovala absolutně na vše. Na jídlo, domácnost, finance i na sebe samu. Celý byt se nacházel v katastrofálním stavu, všude pytle s odpadky, hmyz a zápach. Byt jsem zaplnila odpadem, který nikdo nevynášel do popelnice.
Myslela jsem hlavně na to, jak hrozný je můj život, jak zoufalá jsem já a nevěděla jsem, jak z toho ven. Čím dál častěji jsem myslela jen na to abych měla doma dost alkoholu a také na sebevraždu a byla jsem rozhodnuta to udělat. Neviděla jsem jinou možnost, jak ten kolotoč, který ovládal můj život, zastavit.
Nakonec jsem nakoupila žiletky, vypila krabici vína, napustila si vanu a pokusila se o sebevraždu a podřezala si zápěstí. Naštěstí mě zachránili sousedi, protože jsem ztratila vědomí, vana přetékala a sousedy pod sebou jsem vytopila.
S alkoholismem se to má tak, že pokud člověk sám nechce, tak ho k léčbě nic nepřiměje a pokud ano, tak stejně nebude abstinovat. Závislý člověk musí chtít léčbu podstoupit sám a musí být sám rozhodnutý s tím problémem bojovat. Tehdejší přátelé asi o mém problému věděli, ale nikdy nenabídli pomoct. Zpětně vím, že jsem pravé přátele v té době neměla. A před rodinou jsem svůj problém dokázala celou dobu skrývat.
Po pokusu o sebevraždu jsem se rozhodla léčit. Nechala jsem se zavřít do léčebny. Ambulantně bych to vůbec nezvládla, tak silnou vůli jsem neměla.
Byla jsem svým způsobem magor.
Bez alkoholu se mi po léčbě otevřel celý svět, já jsem poprvé v životě měla pocit, že žiju. Bylo to hodně intenzivní. Bylo to, jako bych konečně procitla a mohla svět vnímat takový, jaký skutečně je. A za to jsem vděčná.
Začala jsem si vážit sama sebe a být sama k sobě upřímná a moje upřímnost mi otevřela oči a pomohla mi pochopit, co se v hlavě závislého člověka odehrává.
Brzo oslavím druhý rok abstinence a jsem na sebe hrdá. Není to jednoduché držet se dál od alkoholu, obzvláště ve vypjatých situacích či pod vlivem nadměrném stresu. Je to každodenní boj, ale mám naštěstí silnou motivaci to vše zvládnout. Mou motivací je totiž žít normální život jako ostatní, a to je hodně silný důvod k abstinenci.
Alkohol vám totiž sebere úplně vše. dnes se mi daří už relativně dobře. Mám stabilní zaměstnání, partnera a ráda bych měla rodinu. Ale vím, že se musím celý život hlídat. Alkohol je navždy tabu. Jediné, co neustále trápí mou mysl, je neselhat.
S alkoholem je to těžké, nelze říci, že když vydržím abstinovat, třeba to potrvá pár let, a já pak budu moci volně dýchat a říkat si, že to mám za sebou. Tak to není. Ono vlastně nic takového jako vyléčený alkoholik neexistuje. Existuje jen abstinující alkoholik, u kterého je permanentní riziko, že se k pití kdykoliv vrátí. Jen ti úspěšní vydrží abstinovat do konce života.
Všechno je to v hlavě. Všechno má řešení, i když to tak nevypadá. Abstinence není jednoduchá, ale je to skvělý pocit a přála bych ho všem. Nedovolte, aby vás ovlivňovala závislost. Bojujte, vyhledejte lékaře, odborníky, terapeuty a začněte nový život. Opravdu to stojí za to.
U nás je všeobecně velká spotřeba alkoholu. Ve městech jsou hospody a bary na každém rohu. Alkohol je snadno dostupný a i relativně levný. To vše přispívá ke vzniku návyku na alkohol, alkoholové závislosti – alkoholismu.
Potřeba o alkoholismu a závislostech mluvit je u nás velká. Je to totiž stále podceňované téma. Už rodiče nás učí k určité toleranci alkoholu, který se pije při rodinných oslavách takzvaně na zdraví,
Mladí lidé u nás tak získávají k alkoholu pozitivní vztah a to rozhodně není v pořádku. I z tohoto důvodu je v České republice nadměrná spotřeba alkoholu nejen oproti okolním zemím, ale celosvětově.
Pokud máte pocit, že se dokážete dostat do nálady jen prostřednictvím několika skleniček, pravděpodobně už máte náběh na alkoholismus. Někdo třeba nepije alkohol každý den, ale i tak se u něj může rozvinout fyzická závislost na alkoholu, což je stejně nebezpečné.
Specifika ženského alkoholismu
- Ženy upadají snáz do závislostí a hůř se jich zbavují.
- Ženy se oddávají pití alkoholu nejčastěji tajně, není pro ně typické jít ho baru, vinárny nebo hospody a tam se veřejně opíjet. Proto typická alkoholička pije obvykle sama doma, což může prohloubit její psychické potíže a přispět k tomu, že rychleji sklouzne do závislosti.
- Jedním s klasických příznaků ženského alkoholismu je potřeba schovávat otevřené ale i zavřené láhve s alkoholem. Dalším je pak například to, že si alkohol nalévají například do hrnečku místo klasické skleničky se stopkou v domnění, že to okolí nepozná.
- Ženy se diskusi o jejich alkoholismu vyhýbají a problémy s pitím popírají. Dokáží v tom být velmi přesvědčivé.
- Ženy mají také větší sklon k úzkostem a k depresím kvůli hormonálním výkyvům v určitých fázích svého života nebo během přirozených cyklů. Třeba kvůli menstruaci, těhotenství, šestinedělí nebo klimakteriu. Mnoho z nich to pak řeší alkoholem.
- Rizikovým obdobím pro vznik závislosti bývá pro některé ženy mateřská dovolená nebo okamžiky, kdy se jejich děti osamostatňují a odcházejí z rodiny. Řada z nich se s tím vyrovnává obtížně.
Všechny díly
