Řecká anýzovka – Ouzo

Ouzo je druh anýzového alkoholického nápoje, který vznikl v Malé Asii z tureckého raki a stal se řeckým národním nápojem. Svůj název pravděpodobně dostal podle nápisu Uso di Massiilia, jenž byl na prvních exportních bednách do Marseille. Zkomolením tak vzniklo pojmenování ouzo.

Historie

Začátky výroby tohoto nápoje spadají zřejmě do počátku devatenáctého století, někdy se dávají do souvislosti se získáním nezávislosti na Osmanské říši. Ve velkém byla jeho výroba spuštěna v roce 1922, kdy došlo k migraci Řeků z Turecka, právě ti si pravděpodobně přinesli recept na nápoj. 

Výroba

Výrobou ouza je proslulý hlavně ostrov Lesbos ležící u břehů Malé Asie. Na ostrově je mnoho výrobců. Ouzo je pálenka z matoliny (zbytků z vinných hroznů). Do destilátu se přidávají aromatické byliny a koření a především anýz. Kromě samotného anýzu se tak do pálenky přidávají třeba ještě semínka fenyklu, koriandr, lékořice, máta, skořice, lískové ořechy, hřebíček, citrusové květy apod., někde se přidávají i rozinky. Konkrétní složení už pak záleží na samotném výrobci, poměr je střeženým tajemstvím. Anýz se louhuje až 40 dnů. Některá ouza jsou více aromatická, některé méně a liší se také obsahem alkoholu, ten bývá 40 %.

Do měděné destilační nádoby se vlije 70. procentní líh, který se smíchá s bylinami a kořením. Tato směs se destiluje za vzniku takzvaného kvasu ouza. Kvas se opět míchá s lihem a oslazuje cukrem. Nakonec se ředí vodou s cílem oslabit nápoj na požadovaných čtyřicet procent alkoholu. Kvalitní a drahá ouza obsahují mnoho procent kvasu ouza.

Servírování a konzumace

Ouzo jeden čas dosáhlo takové obliby, že v každé vesnici v Řecku byl podnik specializovaný čistě na jeho podávání. Vždy bylo dobře vychlazené, ale nikdy ne vytažené z mrazáku! Má se „křtít“ vodou, což způsobí žádaný vizuální efekt, kdy rázem připomíná mléko. Tento proces se nezývá Ouzo efekt, který je způsoben přítomností esenciálních olejů v nápoji, které reagují na vodu. Typický poměr ředění vodou je 1:1 a přidávají se i kostky ledu.

V barech se také podává ouzo smíchané s citrónem, vodou a sirupem.

Neředěné se podává výjimečně, v takovém případě se pije na ex, jinak se naopak pomalu usrkává a vychutnává.

Popíjení ouza tvoří na Lesbu svou zvláštní kulturu stolování. „Obyvatelé ostrova neříkají, jdeme na večeři. Říkají jdeme na ouzo. Tím se rozumí, že si společnost vyjde do restaurace, dají si něco k jídlu a po celou dobu k tomu popíjejí ouzo,“ Na ostrově snad nenajdete nikoho z dospělých, kdo by tento nápoj nepil.

Závěr

Ouzo je dnes nejvýznamnějším a nejznámějším řeckým vývozním artiklem.

Až 80 % nápoje směřuje do Německa, kde je velmi oblíbený. Neotřesitelnou pozici má ve své domovině, kde mu může konkurovat jen další místní „vynález“ – Metaxa.

Na ostrorvě Lesbos, kde se nachází přes 60 lihovarů specializovaných na tuto lihovinu je i muzeum ouza.

Různé druhy ouzo
Ouzo a ouzo efekt