Regenerační Mexiko 3/3
Ve třetím a posledním díle tohoto cestopisu ze zaměříme na to, co se v Mexiku nejčastěji pije, jaké jsou pro Mexiko typické nápoje a koktejly.
Tequila a Mezcal
Mexiko si určitě každý spojí s těmito dvěma destiláty. Zná je asi každý a bývají typickým dárkem, nebo suvenýrem z Mexika. Pokud se na to ovšem podíváme z geografického hlediska, je to přibližně stejné, jak by si Američan odvážel z návštěvy České republiky jako typický dárek francouzský koňak. Myšleno je to tak, že tyto destiláty je povoleno vyrábět pouze v několika málo mexických státech a do ostatních se dovážejí. A vzdálenost je to mnohdy i větší než od nás do Francie.
Pokud to vztáhnu na Yucatán – vše je import. Navíc si myslím, že kupovat si zde nějakou ročníkovou tequilu je poměrně riskantní záležitost. Obchodníci sice budou tvrdit, že je vše zaručeně pravé, ale to vám řeknou i ve vedlejším obchodě s kabelkami Louis Vuitton a stačí se pak podívat na detaily provedení a švy a víte na čem jste.
Ceny jsou poměrně vysoké (tisíce peso) a troufám si na 100% říci, že u nás totožný produkt seženete výrazně levněji (ceny jsou nastaveny na americké a kanadské turisty). Druhá věc je, že obsah nebude pravděpodobně odpovídat etiketě. Je to poměrně drahé zboží, svádí to k podvodům a gangy to mají určitě pod palcem. V tom lepším případě bude uvnitř mnohem levnější destilát barvený třeba karamelem místo zrání v sudech a v tom horším případě může obchodník nebo distributor používat láhev místo pisoáru. Asi správně tušíte, že reklamovat jí zpět do Mexika určitě nepoletíte. Ale toto berte jen jako můj názor.
Také v letištních duty free shopech byly tequily předražené, oproti našemu trhu minimálně dvakrát.
Pokud budete kupovat tequilu k běžné konzumaci třeba v nějakém mexickém supermarketu, hlídejte dvě věci:
- NOM – jedná se číselný kód výrobce (palírny) – pokud není na lahvi uveden, produkt nesplňuje základní kvalitativní požadavky na to aby mohl být nazýván tequilou.
- Nápis 100% agáve, případně 100% blue agáve. Aby se tequila mohla tak nazývat, musí být destilát vyroben min z 51% právě z agáve. Ale co ten zbytek? To může být už cokoliv, nejčastěji to bývá nějaký zemědělský líh, případně destilát z cukrové třtiny. V tomto případě si tedy kupujete zhruba půl napůl směs tequily a něčeho jako rum. Právě výše uvedený nápis garantuje, že jde jen a pouze o tequilu (a vodu) bez dalších příměsí. A cena není určujícím faktorem, mnohdy je levnější neznačkový výrobek i kvalitnější, než dražší značkový.
Při konzumaci pak zapomeňte na sůl, citron, limetku, skořici i pomeranč – to je jen show a rituál pro turisty, kterému se Mexičané smějí, podobně jako my frontě na trdelníky v centru Prahy. Pije se při pokojové teplotě malými doušky a v další sklenici můžete mít nealko nápoj na zapíjení, pokud ho potřebujete.
Tequila versus Mezcal – ALKOHOL DRINK
Pulque
Tento kvašený nápoj z agáve jsem si moc přál ochutnat, ale jedná se zejména o regionální záležitost a na Yucatánu se mi ho nepodařilo sehnat. Nápoj je to podobný našemu burčáku a určen k rychlé konzumaci, proto není příliš rozšířený mimo místo výroby a je vyhledáván zejména mezi Mexičany, nikoliv turisty. Příště určitě ochutnám.
Pulque, nápoj mexických indiánů – ALKOHOL DRINK
Hard seltzer
Vyzkoušel jsem několik místních i globálních značek, ale mně osobně tento nápoj nic neříká. Přirovnal bych ho k Amarounům – moc si nepochutnáte. A alkohol asi ani nebude příliš kvalitní – ráno mě brněla hlava.
Hard Seltzer – Tvrdá soda – ALKOHOL DRINK
Mexičané pijí zejména pivo a pak zase pivo.
Mexičané vypijí v průměru 70 litrů piva na osobu za rok, tedy cca polovinu toho co Češi, což jim vyneslo pěkné 25. místo v žebříčku konzumace piva ve světě, které se však nedá ani zdaleka rovnat s naším prvenstvím.
Točené pivo je doménou dražších podniků a hotelových barů. Běžný Mexičan pije z plechovky, případně z láhve.
Důvod je zřejmý – pivo je dostupné za akční ceny naprosto všude, Na Yucatánu je horko celý rok a v řetězcích s potravinami pak mají celé sekce lednic s desítkami značek vychlazených piv. Z pláží to tam bývá jen kousek a tak si tam Mexičané i několikrát za hodinu pro vychlazené pivo chodí. Kdo nechce chodit, může si zaplatit donášku. Prázdné plechovky jsou vzácné zboží a sběrači si na ně ochotně počkají až dopijete. Škoda že to tam neplatí i o PET lahvích a skleněných láhvích – ty se válejí bez zájmu naprosto všude.
Všiml jsem si, že zde prakticky nejsou žebráci, je to obrovský rozdíl oproti USA, kde se to jimi jen hemží. Kdo potřebuje peníze sbírá na pláži plechovky, dělá poslíčka a nosí pivo z obchodu na pláž, případně otevírá dveře u obchodu v naději, že dostane vrácené drobné.
Mexické koktejly
Na koktejly jsem se těšil nejvíce. Očekával jsem, že dostanu koktejl v tradičním provedení z originálních surovin a bude to opravdový chuťový zážitek. To byla ovšem poněkud naivní představa.
Takový koktejl dostanete v hotelovém baru předního hotelového řetězce, jehož barman absolvoval barmanský kurz v Londýně a zaplatíte za něj cca 15-20 USD.
Pokud jde o místní bary (a teď nemyslím turistické podniky na hlavních třídách s četou naháněčů na ulici), ale běžné podniky kam jdete zcela dobrovolně protože se vám líbí a připadají vám zajímavé a které nejsou určeny jen pro turisty, tak počítejte s tím, že Mexičané si snaží práci ulehčit. U Margarity neočekávejte likér Cointreau (to je na Mexiko příliš drahá záležitost), neočekávejte ani nějaký levnější pomerančový likér, mexický barman použije zpravidla simple sirup (cukr). V jednom podniku jsem dostal první Margaritu se slanou krustou a druhou bez. Nevím zda se zrovna měnily směny, ale bez pomerančového likéru a jeho hořkosladké chuti a slané krusty vás tak připraví u tohoto koktejlu hned o dvě spektra jeho chuti. Paradoxem tak je, že tento koktejl je v současné době populární a v originálním složení dostupný zejména v USA a Mexičan si dá raději to své pivo.
Koktejly jsou zpravidla výrazně sladší než by být měly. Toto platí i o ostatních koktejlech jako je Paloma, Michelada, Batanga, Jalisco express, apod. U koktejlů, kde má být slaná krusta s chilli očekávejte pouze sůl a to ještě v tom lepším případě. V některých podnicích však byla kvalita koktejlů přijatelnější.
Zkoušel jsem i vychlazené mixdrinky (již namíchané koktejly v plechovkách s tequilou a chilli) a chuťově mi přišly výrazně lepší, už jen proto, že kvalita byla konzistentní a nebyly až tak sladké.
Všechny díly
