Vinařské oblasti ve světě 4/4

Amerika, to je Chardonnay a pak zase Chardonnay. Ovšem vyslov po americku, hezky smyslně s lehkým a slastným nádechem „Šardoneéj“. Víno to bylo těžké, aromatické, přetížené mladým dubovým sudem, zkrátka barrique. Bylo tam spousta vanilky, kouře a dubu, jen to víno se z toho poněkud vytrácelo. O něco lepší to ovšem bylo s červenými víny z Kalifornie, což je zase všechno Cabernet.

Vítejte v Kalifornii

Spojené státy jsou pozoruhodná země. Co ta země neumí, velmi rychle se naučí a brzo díky brilantnímu marketingu začne dělat konkurenční potíže svým učitelům. Začátkem devadesátých let se káva v Americe nedala pít. „American coffee“ byla průměrná evropská káva naředěná v poměru jedna ku čtyřem. Stačilo pět let a v New Yorku a Bostonu servírovali jednu z nejlepších káv. Totéž lze říci o vínu. Amerika se rychle učí, rychle se profesionalizuje a oproti původnímu zdroji má vždy výhodu drtivého marketingu. A ještě jednu velkou výhodu má. Není v Evropské unii, může si rozvíjet své vinařství, jak je libo, rozšiřovat výměru vinic, jak je libo. Navíc nemá žádné přívlastky, žádné apelace, žádné regulace. A má ke všemu velmi profesionální přístup.

Dovolte nám, abych zde zcela pominuli vinařské státy Washington i Oregon i malou oblast na severovýchodě Spojených států hned u niagarských vodopádů. Pojeďme rovnou do Kalifornie. Díky ní jsou dnes totiž Spojené státy čtvrtým největším výrobcem vína na světě. Kalifornie, to je spousta slunce, takže žádné kyselinky, kde by je tu vzaly, přezrálé hrozny, vysoký cukr, tedy vysoký alkohol. Všechny tyto problémy ovšem obratně a také bezohledně zahlazeny dubovým aroma s vanilkou a kouřem, a to u červených i bílých vín. Ceny jsou vysoké. Kalifornská vína na konci osmdesátých let a v devadesátých letech, to bylo ve vůni i chuti více mladého dubového dřeva než vína. Johnson je případně nazval „dubová monstra“.

Věrna své marketingové tradici se Amerika pokusila přesvědčit zbytek světa, že tak mají vína vypadat. Samozřejmě, že se tu našly i skvosty, ale ceny byly vysoko nad špičkovým bordeaux. Ostatně bordeaux tady opsali se vším všudy, je to ona známá trojice Cabernet, Merlot a Cabernet frank. Do příznivého hodnocení vín se zapojil i papež sommelierů a degustátorů Parker (a mnozí odborníci mu to dodnes mají za zlé). Fakt je, že špičková vína od Mondaviho z Napa Valley nejsou špatná. Naopak. Nesmíte se ale dívat na ceník. Za cenu absolutní špičky, což je Opus 1 – víno, které Mondavi produkuje společně s Rothschildem, dostanete dnes tři lahve skvělého „grand cru classe bordeaux“. Volíme jednoznačně ty tři lahve.

Mondavino – šokující dokument

S kalifornským vínem souvisí jeden z největších dokumentárních filmových hitů poslední doby. Na filmovém festivalu v Cannes se hned za známým dokumentem Fahrenheit 9/11, který zesměšňoval prezidenta Bushe, umístil další americký celovečerní dokument Mondovino. Vlastně je to zkratka Mondaviho víno. Autorem je Jonathan Nossiter a při vyslovení toho jména si dnes zřejmě velcí američtí producenti vína se vztekem odplivnou. Evropané se pobaveně a potěšeně usmívají: „My jsme to vždycky říkali.“

Nossiter je americký sommelier, který se naštval. A protože byl shodou okolností současně filmař, vyřídil si účty s americkými producenty vína po svém. Natočil zničující dokument, ve kterém s brutální otevřeností odhalil aroganci a nepoctivost amerického vinařského průmyslu. Podle jeho názoru kalifornská uniformita vína, kterou globalizovaně vtiskují ostatním vinařským oblastem světa američtí producenti pomocí nelítostného marketingu i ne příliš čistých metod, ohrožuje základní půvab vína. Jeho pestrost chutí a výrazu, odlišnost odrůd a odlišnost geografickou. Za hlavního padoucha považuje legendárního producenta, právě Roberta Mondaviho z Napa Valley (kterého si, jak už víte, pro svoji americkou produkci vybrali jako partnera Rotschildové, společně produkují to již zmiňované slavné i zatracované Opus 1). Jeho fenomenální úspěch s těžkými hodně uniformními, ale atraktivními a efektními víny spustil podle Nossitera vlnu „napafikace“ světového vinařství. Mimochodem i my se „napafikujeme“. Docela úspěšné je jedno vinařství na Znojemsku, které celou svojí produkci, ať jsou to i místní odrůdy, barikuje a nezapře inspiraci v Napa Valley. Jeden kladný efekt to otevřené pojmenování charakteru kalifornských vín mělo. Přijďte do Napa Valley nebo i do sousední Sonoma Valley. Uvidíte, jak se má dělat marketing a jak organizovat ochutnávky vína. V tom jsou Američané nepřekonatelní.

Ale i Američané začali zjišťovat, že příliš mnoho dubu a vanilky není víno. A také, že Kalifornie není jen Napa Valley a Sonoma Valley. Začínají objevovat jiná svěžejší vína z okrajových oblastí. Objevují opět Merlot a zejména Pinot noir. Tak uvidíme, třeba nás za pár let Amerika, velmi jemně vnímající módní trendy, překvapí naopak svěžími víny. Ale obecně už dnes za vidění vinařská Kalifornie, zejména ta pomlouvaná Napa, určitě stojí.

Všechny díly