Amišové 1/3 – Co jsou vlastně zač
Amišové (česky též amité či amenité) jsou křesťanská náboženská komunita představující jednu z větví novokřtěnců (reformní radikální křesťanské hnutí vzniklé v 16. století). Její členové jsou soustředěni zejména v Kanadě a USA (konkrétně hlavně v Pensylvánii, Ohiu a Indianě).
Amišové se jim začalo říkat jakožto následovníkům Jakoba Ammanna (což byl švýcarský kazatel). Amišové starého řádu (Old Order Amish) jsou známi především přísnými zákazy používání techniky (nesmějí používat auta a podobné dopravní prostředky, telefon, elektřinu), uniformními starosvětskými oděvy a dalšími zvláštnostmi.
Odmítají militarismus a násilí a zastávají ideu, že žena je podřízena muži. Existuje i řada tzv. modernějších směrů hnutí, které restrikce vůči používání techniky do určité míry omezily. Většina z nich mluví německým dialektem, tzv. pensylvánskou němčinou.
Organizace amišů
Amišové žijí na venkově, živí se zemědělstvím či malým obchodováním a výrobou nábytku. Kolem 25 rodin tvoří církevní okrsek (průměrně to znamená asi 75 dospělých). Každý okrsek má svého biskupa, dva kazatele, jednoho diakona a svou soukromou školu.
Bohoslužby slouží každých čtrnáct dní v domech členů. Amišové odmítají vládní pomoc, jakožto i pojištění; o své členy se společenství stará po celý život. Amišové platí federální, státní i místní daně s výjimkou starobního pojištění.
Každý okrsek má vlastní samosprávu podle nepsaného tradičního Řádu (Ordnung) a inklinací místního biskupa. Jednou za rok má každý okrsek shromáždění všech členů, kde se diskutují problémy a možné změny.
Ženy i muži mají hlas v rozhodování. Ježto neexistuje žádná centrální byrokracie, každý okrsek má poněkud rozdílné zvyky a pravidla. Noví kazatelé jsou vyvoleni prostřednictvím loterie z několika doporučených kandidátů. (Loterie je brána jako boží vůle.) Biskupa či kazatele také může členstvo exkomunikovat.
Demografie amišů
Populace amišů vykazuje znaky exponenciálního růstu.
V roce 2010 žilo v USA asi 249 tisíc amišů, což představuje dvojnásobný počet oproti roku 1992, kdy jich bylo 125 tisíc. Pro srovnání, v roce 1920 jich bylo pouhých 5000. Průměrný přírůstek přívrženců hnutí v posledních letech činil 4 % ročně, což způsobuje kombinace velmi vysoké porodnosti (průměrně 6,8 dětí na rodinu) a nižší dětská úmrtnost oproti průměru americké společnosti.
Zvyky amišů
Amišové jsou pacifistickým náboženským směrem, který vychází z Bible. Svou víru nikomu nevnucují. Izolují se od mainstreamové společnosti, avšak často mají běžné sousedy z většinové společnosti. Žijí v okrscích, kde každá rodina vlastní hospodářství.
Provozují a spravují vlastní osmileté základní školy; většina amišů má pouze základní vzdělání. Vynikají zejména v zemědělství, svá pole amišové obdělávají koňmi. Jelikož nepřipouštějí volný technický rozvoj, traktor používají jen omezeně. Některé okrsky dovolují stroje, pokud jsou poháněny místní energií (většinou dieselovým generátorem).
Nemohou vlastnit telefon, ale v případě nouze mohou zavolat z telefonní budky. Místo aut používají bryčku, nebo vůz tažený koňmi, v zadní části vozu však musejí mít umístěný výstražný trojúhelník, aby směli jezdit po silnicích.
Ženy nosí jednoduché dlouhé šaty, kterých mohou vlastnit pouze čtyři kusy (na praní, běžné nošení, bohoslužby a jedny jsou rezervní). Součástí oděvu ženy je vždy pokrývka hlavy ve formě čepce nebo šátku. Muži nosí černé kalhoty, jednobarevnou košili, vestu a na hlavě klobouk – v létě slaměný, v zimě z černé látky. Oděv je bez límečků a knoflíků.
Zakazuje se jakákoli tělesná úprava vzhledu, jakou je např. tetování, piercing, apod. Amišové také nenosí náramky, hodinky a podobné doplňky. Výjimkou je jakákoli úprava vzhledu nebo nošení předmětů z praktických nebo zdravotních důvodů (např. stříhání vlasů). Svobodní muži si holí tvář do hladka, ženatí muži nosí plnovous.
V domě žijí děti s rodiči a prarodiči. Rodina mívá obvykle 5–8 dětí a o jejich výchovu se starají oba rodiče. Mužskou práci představuje péče o rodinné hospodářství či obchod, žena se pak stará o chod domácnosti, velkou zahradu a malá zvířata. Děti pomáhají s prací od útlého věku. Amišové striktně odmítají nábožensky smíšená manželství a za jejich uzavření své stoupence exkomunikují.
Rumspriga – možnost poznat okolní svět
Podle tradice rumspringa mohou mladí lidé (od šestnáctých narozenin) „ochutnat svět“, tedy život v okolní společnosti. Slovo rumspringa patrně pochází z německého herumspringen, do češtiny přeložitelné jako „toulání.“ Během rumspringy může mládež nosit oblečení, jaké nosí majoritní společnost, chodit do školy, mít i auto, držet se s přáteli mimo komunitu atp.
Rodiče doufají, že jejich děti si nakonec „vyberou správně“ a že okolní svět je přestane lákat a děti se navrátí k životu ve společenství amišů. Tento zvyk umožňuje relativně svobodné rozhodnutí nechat se pokřtít a věnovat se komunitě. Velká většina mladých lidí se nakonec rozhodne zůstat. Avšak pokud člověk jednou projde křtem, musí se podrobit Řádu a pokud se nepodrobí, riskuje ostrakismus (stranění).
Amišové versus mennonité
Většina mennonitů je dnes do velké míry moderní, kdežto většina amišů udržuje tradiční život (plnovous, starobylé, jednoduché šaty, koňské potahy, zákaz elektřiny atp.). Ale existují i velmi tradiční mennonité. Obě dvě sekty na sebe mají vzájemný vliv a někdy splývají dohromady.
Amišové nestaví kostely (bohoslužby se slouží v domech členů), slaví večeři Páně dvakrát do roka a důsledně dbají na separaci od světa. Mají většinou přísnější církevní kázeň.
V dalším díle se podíváme na tuto náboženskou komunitu podrobněji.
Všechny díly
