Kei cars – Japonský fenomén

Pokud navštívíte Japonsko, uvidíte tam ve městech mnoho podivných malých autíček, která vypadají jako kdyby je někdo navrhoval pro trpaslíky, nebo se někomu snad srazila v myčce vlivem příliš horké vody.

Jedná se o ryze japonský a populární fenomén. Některá z těchto aut jsou také exportována a tak se s nimi můžete setkat i u nás. Je to svébytná kategorie městských úsporných automobilů. Tato auta podléhají v Japonsku přísným předpisům, které musí splňovat, aby mohla být zařazena do kategorie kei cars.

Parametry a výhody kei cars

• délka do 3,4 m
• šířka do 1,48 m
• výška max. 2 m
• objem motoru do 0,6 l

Pro tato auta platí i další měně podstatná omezení, ale nebudeme příliš zabrušovat, abychom pak nemuseli zase vybrušovat.

Japonští designéři, inženýři a miniaturisté však dokáží i na takto omezeném prostoru navrhnout všemožná auta a využít stanovené parametry na maximum. Ať už hovoříme o sportovním autě, náklaďáku, mikrobusu, nebo klasickém hatchbacku a výjimkou není ani kabriolet, nebo kupé kabriolet s pevnou skládací střechou.

Možná si říkáte proč Japonci takovou kategorii aut zavedli?

Důvod je zřejmý. Japonská města jsou přelidněná a prostor je v celém Japonsku značně omezený. A například v takovém Tokiu vám běžné auto ani neprodají, pokud neprokážete, že máte kde parkovat. A že parkovací místo stojí více než celé auto asi není třeba ani dodávat.

Ovšem pokud si chcete koupit kei car, toto omezení se na vás nevztahuje. A majitelé čerpají i další benefity v podobě nižšího zdanění i pojištění a dalších úlev u těchto aut.

A že jsou některá z těchto aut zjevně disproporční? To jen my v Evropě máme jiný vkus a jiné představy o tom co je hezké. A japonský design byl a stále je vždy svébytný.

Historie kei cars

Kategorie kei car byla vytvořena japonskou vládou v roce 1949 jako snaha o úspory, rozvoj ekonomiky a rychlou motorizaci po prohrané válce. Od té doby byly předpisy několikrát revidovány. Tyto předpisy určují maximální velikost vozidla, objem motoru a výkon, takže majitelé mohou využívat daňové i pojistné výhody. Ve většině oblastí jsou také osvobozeni od požadavku osvědčovat, že je pro vozidlo k dispozici odpovídající parkoviště.

Kei cars se v Japonsku staly velmi úspěšnými, přičemž v roce 2016 tvořily více než jednu třetinu domácích prodejů nových vozů, a to navzdory poklesu z rekordního 40% podílu na trhu v roce 2013 poté, co vláda v roce 2013 zvýšila daň z kei-car o 50 %. 2014.  Tato auta vyrábějí renomované japonské automobilky. V roce 2018 bylo sedm z 10 nejprodávanějších modelů kei cars, včetně čtyř nejlepších, všechny krabicové osobní dodávky: Honda N-Box , Suzuki Spacia , Nissan Dayz a Daihatsu Tanto.

Na exportních trzích je však žánr obecně příliš specializovaný a příliš malý na to, aby většina modelů byla zisková. Existují však významné výjimky, například Suzuki Alto a Daihatsu Cuore, které se důsledně vyvážely přibližně od roku 1980. Kei cars jsou oblíbené nejen u starších lidí, ale jsou také oblíbené u mládeže, zejména u mladších rodin kvůli jejich cenová dostupnost a snadnému použití.

Téměř všechny vozy kei byly navrženy a vyrobeny v Japonsku. Výjimkou je Smart a Caterham 7 160, které jsou v Japonsku oficiálně klasifikovány jako importované kei cars.

Závěr

Na těchto vozech je jasně vidět japonská filosofie a zcela jiný způsob myšlení.

Komu stačí v Japonsku malé auto je zvýhodněn, a to ještě nehovoříme ani o ekologických aspektech a fyzikálních zákonech, protože ty platí po celém světě úplně stejně.

Na výrobu malého auta musíte vytěžit a přetavit méně materiálu. Auta jsou to velmi lehká a tak jim stačí ke slušné dynamice i malý motor, který spaluje méně paliva a tím vzniká méně emisí. Také se méně opotřebovávají brzdy i pneumatiky. Životnost těchto autíček je při řádné péči i daleko přes 20 let.

A teď si to porovnejte s Evropou, kde malá auta s hmotností kolem 1 tuny až na výjimky automobilky téměř nevyrábějí ani neprodávají, protože by byla kvůli přísným předpisům a povinným podpůrným elektronickým systémům tak drahá, že by je za tu cenu nikdo nekupoval, protože o třídu větší auta stojí jen o málo více. Spotřebitelé tak jsou nuceni kupovat větší auta, aniž by je reálně vůbec potřebovali.

V Evropě je symbolem ekologie SUV elektromobil, který váží přes 2,5 tuny a jehož životnost je omezena použitelnou kapacitou baterií, protože nové baterie do starého auta nikdo kupovat nebude. Pak se těch 2,5 tuny materiálu sešrotuje, vše se přetaví, k čemuž je potřeba mnoho neekologické energie a vyrobí se nové auto, aby se cyklus mohl opakovat…..

V Jižní Evropě si vystačí se skútry, ovšem to je u v našem podnebí pouze sezonní řešení. Kei cars by tak snadno našla uplatnění i u nás. Jen by nesměla být stejně drahá jako auta velká.