Koktejl Mojito 1/2 – Teorie

Mojito je v převážné většině svých alkoholických i nealkoholických mutací chutný a osvěžující míchaný nápoj – koktejl.

Současně je to i vděčný a věčný zdroj hádek odborníků i pseudoodborníků, ať už jde o výslovnost názvu, o používané suroviny nebo o technologii postupu. Dnes je to nápoj snad už trochu společensky dostatečně provařený, ale čas plyne a Mojito tu s námi zůstane dál.

V tomto článku se budeme snažit přispět trochu k teorii a v dalším díle k praxi přípravy Mojita.

Historie koktejlu Mojito

Většina odborníků nezapomene zdůraznit, že se jedná o oblíbený míšený nápoj z oblasti Karibiku a jeden z nejoblíbenějších nápojů spisovatele Ernsta Hemingwaye, který jej prý často popíjel v baru Bodequita del Medio ve Staré Havaně.

No, dobrá, pokročme v historii dále. Nápoje podobné Mojitu byly známy už ke konci 16. století.

Podle legendy byl vynálezcem předchůdce Mojita anglický korzár Richard Drake, který míchal aguardiente (nerafinovaný předchůdce rumu), cukr, limetkovou šťávu a mátu. Svůj drink nazýval „El Draque“ – Drak, podle přezdívky svého nadřízeného, Sira Francise Draka.

Základna korzárů byla na Kubě a při jejich výpravách se recept rychle šířil do dalších latinskoamerických zemí. V 19. století byl koktejl poměrně populární mezi chudšími Kubánci. Příkladně v knize Ramóna de Palma z roku 1838 pije „Draquecito“ jedna z hlavních postav, každý den, jako prevenci před epidemií cholery.

Skutečné Mojito vzniklo z El Draque, záměnou aguardiente za rum, na počátku 20. století na Kubě. Je možné, že na něj také měly vliv recepty na mátový julep či daiquiri. Jeden z nejstarších tištěných receptů na Mojito se objevuje v příručce pro barmany ve floridském baru Sloppy Joe’s z let 1931 a 1936.

Žádná z uvedených historických polopravd nápoji samotnému na chuti nepřidává, ale ani neubírá. Historie nápoje je nejméně rozporuplná a hádky pravděpodobně nevyvolá.

Výslovnost názvu koktejlu Mojito

Je tím prvním, ale ne nejdůležitějším sporným bodem.

Mnoho skutečných i samozvaných znalců se snaží své okolí přesvědčit o té své „nejsprávnější“ výslovnosti. Problém je jasný, nápoj si objednáváte většinou česky, kořeny názvu jsou španělské a móda velí přiklonit se k výslovnosti anglické.

Řešení je vlastně velmi jednoduché, pozorná obsluha vaší objednávce vždy porozumí, je to v jejím zájmu. Nerozumí-li, nebo se vás snad snaží za tvé peníze poučovat nebo peskovat, změňte lokál. Jste host a vaše výslovnost je jistě ta nejsprávnější.

Mojito (vyslovováno španělsky) – [mo’xito]
Mojito (vyslovováno anglicky) – [mo’hi.to]
Mojito (vyslovováno česky) – je s přikloněním k jedné z výše uvedených, nebo dle libosti.

Jinak slovo Mojito zřejmě pochází z označení pálivé omáčky mojo (ze španělského mojar, „navlhčit“). Alternativní etymologií je původ ze slova mojo, které v africké víře Hoodoo označuje kouzlo, kouzelný amulet.

Poznámka

Skutečně je zde uvedeno Hoodoo (nikoli Voodoo), dnes jakási americká lidová magie,  je v první řadě o čarodějnictví, práci s kořínky, kouzlech, lektvarech a zaklínání. Hoodoo přišlo do států z Afriky spolu s otroky, a pak se zde propletlo s botanickými znalostmi domorodců z New Orelans a s křesťanskými, židovskými a pohanskými zvyklostmi z Evropy. Je to slepenec mnoha různých druhů víry.

Suroviny pro přípravu koktejlu Mojito

Suroviny jsou definovány dost precizně, nápoj zpravidla obsahuje čerstvé lístky máty, bílý rum, surový třtinový cukr, limetky a perlivou vodu.

Tedy jinak řečeno obsahuje aromatickou složku (mátu), sladidlo (cukr), kyselinu (limetka), alkohol (světlý rum), mrazidlo (led) a ředidlo (voda s bublinkama).

Zde ale shoda většinou končí. Zkuste se podívat na možné zdroje hádek o suroviny, každá z uvedených možností má své horlivé zastánce i tvrdé kritiky.

Zdroje hádek o suroviny

  • Aromatikum – mátové lístky mražené nebo čerstvě trhané, jen čerstvé vrcholky stvolů, mátový sirup, výhradně máta Hierba Buena
  • Sladidlo – cukr řepný, cukr třtinový, sirup (guarapo), sušený třtinový sirup (melasa – rapadura)
  • Kyselina – limetkové segmenty, limetková šťáva, citronová šťáva, grapefruit

Technologie přípravy koktejlu Mojito

Také poskytuje poměrně velký prostor pro zastánce úporného nebo mírného vymačkání limetkových segmentů, počtu mátových lístků a jejich jemného či silnějšího promnutí prsty nebo snad lžičkou, mražení ledovou tříští či kostkami ledu.

Velký význam se přikládá pořadí vkládaných surovin a jejich zapracování do nápoje, u různých předpisů se ale liší. Většina autorů se shodne na tom, že použitá sklenice má být „namražená“, ale o její velikosti a tvaru už zase shoda neexistuje.

Zvláště zuřivě se pak diskutuje o správné barvě a počtu slámek vložených do hotového nápoje, což, jak uznáte, významně ovlivňuje jeho výslednou chuť. Inu zde především platí „co barman, to originál“.

K meritu věci

Mojito je tradiční kubánský koktejl.

Vychlazený nápoj obsahuje zpravidla pět složek, čerstvé lístky máty, surový třtinový cukr, limetky, bílý rum a perlivou vodu. Podává se ve vysokých sklenicích „collins“ se slámkou a míchátkem. Místo limetek se někdy používá limetková šťáva či místo cukru sirup (guarapo) nebo sušená třtinová melasa (rapadura). V některých verzích se do nápoje také přidává některý hořký likér (Angostura bitter).

V dalším článku se budeme věnovat praktické přípravě koktejlu a představíme si klasické i alternativní receptury a postupy.

Všechny díly