Opilecké legendy – Miloš Zeman

Dnes zde máme další příspěvek do naší edice o opileckých legendách.

Miloš Zeman je svým celoživotním pozitivním vztahem k alkoholu pověstný, což občas vyjádří i veřejně, svými činy, tedy opileckými incidenty.

Mládí Miloše Zemana

Už v mládí Miloš hodně kalil. Zatímco jeho vrstevnice v biografech obdivovaly Alaina Delona a chodily na tancovačky, Miloš jen ležel doma v knihách, kouřil, popíjel alkohol a četl díla Karla Marxe a Friedricha (Bedřicha) Egelse. Třeba takový Kapitál, nebo Manifest uměl téměř zpaměti a to i pozpátku.

Miloš vypadal vždy trochu divně, jakoby byl permanentně pod vlivem. Vrávoral, nosil hlavu podivně na stranu (vždy pouze nalevo), vyzařoval z něj odér směsi alkoholu a tabákového dýmu. Jeho hřmotná postava, oděná do obřího saka s vytahanými kapsami plnými cigaret a placatek s alkoholem, nevypadala vůbec sexy, nikdy to také nebyl žádný playboy. Dívky o něj nejevily zájem. Citování z Kapitálu ani Manifestu je nezajímalo a to ani pozpátku a tak pokud chtěl Miloš nějakou dívku získat, musel jí předem opít.

Ale příliš se mu nedařilo a dívky ho i v opilosti často odmítaly. Nezřídka se chytil až na desátý pokus za večer. A aby byl v takovém stavu ještě schopen „akce“ nezbylo mu, než si vytvořit na alkohol značnou rezistenci.

Dospělost Miloše Zemana

V dospělosti pak díky své, v mládí vytvořené, značné rezistenci na alkohol dokázal přepít kdekoho. Dokonce i známý opilec Miroslav Kalousek se ve slabé chvilce přiznal, že před Milošem musel kapitulovat, protože mu v pití nestačil, což se mu jinak nikdy nestává.

Svědectví číšníka z 90. let

V revolučním období dokázal Miloš mnohé svými výkony ohromit:

„Znal jsem ho matně z demonstrací, kde mluvil spatra, takže jsem poprosil vedoucího směny, abych ho mohl obsluhovat. Seděl tam ještě s několika lidmi, mluvili, bavili se. Slyšel jsem pár sprostých vtipů, doteď si je pamatuji, protože to pro mě byla šíleně poučná konfrontace s realitou. Neznal jsem moc slavných lidí, každopádně jsem byl panem Zemanem okouzlen. Byl čistě oblečený, měl sice takové podivně rozcuchané vlasy, byl ale majestátné postavy. Myslím, že kouřil, ale to si nepamatuji přesně, protože personál kouřit nesměl, ani v kuchyni“.

„Do té doby, a od té doby, jsem nic podobného nezažil. Pan Zeman si poručil becherovky. Spíše bych řekl, že si je poroučel. Prostě jsem běhal s tácem pořád tam a zpět, hrozně mě to bavilo. Když jsem šel asi poosmé, už mi i kluci říkali, co s tím dělám? Upozornil jsem je na pana Zemana, někteří ho vůbec neznali, a dokonce jsme se sázeli, kolik toho vypije. A taky nás zajímalo, jak dopadne. Asi to může někomu připadat divné, ale já si ještě dnes pamatuji, že si pan Zeman dal za ten večer čtrnáct panáků a prokládal to vínem,“

„Trochu jsem myslel, že to někam lije na zem, protože kdykoli po mně něco chtěl, vůbec nekoktal. Prostě nebyl opilý. Tak jsem tam párkrát zůstal, ale on to skutečně vypil. Nakonec jsme stáli s klukama ze školy za plentou a čekali, co bude. A on to celé vypil, snědl večeři, vstal, rozloučil se a odpochodoval středem. Absolutně jako carský důstojník. Nebyla na něm vidět stopa alkoholu, nemotal se, ani nevrávoral. Dodnes vidím ten tác, dodnes nechápu, jak udělal, co udělal. Rekordman!“

Tato Milošova záliba vyústila nejen ve značnou rezistenci na alkohol, ale také se rozvinula v těžkou závislost a způsobila, že se z někdejšího bryskně uvažujícího levicového intelektuála proměnil v nerudného alkoholika, který nejde pro sprosté slovo daleko a který mívá v alkoholovém opojení živá vidění. Milošovy alkoholové eskapády a excesy se tak počítaly na desítky.

Alkoholické excesy Miloše Zemana

Pouze namátkou vzhledem k omezenému prostoru článku.

Už v období sametové revoluce, když Miloš pod vlivem alkoholu řečnil spatra, si obsah svých projevů zpravidla vymýšlel a mnohdy vykládal úplné nesmysly. Sám to později, když měl světlejší chvilku, přiznal.

Také tvrdil, že četl článek „Hitler je gentleman“, který byl údajně vlevo dole v časopise Přítomnost a který nikdo jiný neviděl a ani přes slíbenou odměnu dodnes nenašel. Zde je především na místě zkoumat, kolik měl vlastně Miloš v žíle (a to nejen při údajném čtení údajného článku, ale zejména při zveřejňování odměny za jeho nalezení), a zda nešlo o výše uvedené alkoholové živé vidění.

V květnu 2013 se Miloš zřídil jako ruský mužik vodkou na recepci na ruské ambasádě. Následující den při otevírání místnosti s korunovačními klenoty jevil známky značné virózy. Tento výraz zlidověl a je dodnes synonymem pro těžkou opilost.

Někteří politici se později nechali slyšet, že nechybělo moc a ke korunovačním klenotům, tedy žezlu, jablku a koruně přibyla ještě šavle. Video s tímto incidentem můžete shlédnout níže.

Milošův přípitek na setkání vinařů na hradě v roce 2015 zněl: „Smrt vegetariánům a abstinentům“.

Na tiskové konferenci 6. 11. 2017 prohlásil, že mu „cukrovka odešla“. Reakce politických oponentů na sebe nenechala dlouho čekat a někteří se vyjádřili v tom smyslu, že nejen cukrovka, ale i játra a ledviny. Někteří ještě doplnili, že také mozek.

V roce 2017 také Miloš prohlásil: „Nestal jsem se abstinentem. Piji dál s neutuchající chutí“. A tímto pravidlem se řídí dodnes.

Miloš také rád nálepkoval své odpůrce pojmem „pražská kavárna“, čímž dával najevo, že se jedná pouze o úzkou a nevýznamnou skupinku městských intelektuálů. Ti si to nenechali líbit a trvali na tom, že pokud chce Miloš používat termín „pražská kavárna“, oni zase mohou používat termín „hradní lihovar“.

Citát Miloše Zemana

„Šíří se fámy, že mám velmi rád becherovku a pivo. Obě jsou pravdivé.“

Miloš Zeman si také vysloužil svou alkoholickou přezdívku vyjadřující jeho oblibu v alkoholu. Bývá tak nazýván jako Lihoš Zeman.

Současnost Miloše Zemana

V současnosti Miloš na veřejnost příliš nechodí a své celoživotní zálibě a vášni se věnuje zejména v soukromí, v LDN zámku Lány. Také vrávorání už ustalo, neboť se pohybuje výhradně na vozíku a tak není poznat, zda už je namol opilý, nebo zda si jen v pauze mezi dvěma skleničkami zdříml. Hlavu, tu má stále trochu na stranu (a stále nalevo).

Miloš nás v budoucnu ještě překvapí, protože rozhodně dosud nevypil svou poslední sklenku. A jakožto celoživotní zastánce teorie, že tělo má jít do hrobu zhuntovaný, protože jinak je to plýtvání potenciálem, se v tomto směru snaží, aby nevyplýtval ani jedinou kapku nazmar a svůj biologický potenciál využil tak zcela, tedy až do nuly. Řídí se tak heslem: Co můžeš vypít dnes, neodkládej na zítra. Což lze zároveň považovat za jeho největší státnické moudro a odkaz