Příběh vodky 1/4
Vodka je destilát, který obsahuje vysoké procento alkoholu, její kvalita je dána výrobcem, obsahem alkoholu, případně použitými ingrediencemi. Vodka se může vyrábět ze široké škály surovin. Většina vodek se vyrábí z obilovin, ale narazit můžete i na druhy vyráběné z brambor a dokonce i z ovoce. V současné době je vodka celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. Čistá vodka obsahuje většinou 40% alkoholu. Vyráběny jsou i vodky s vyšším obsahem (například Stalinovy slzy obsahují okolo 60%), ale i nižším, obsah alkoholu velmi oblíbených ochucených vodek se pohybuje okolo 20%.
Na první pohled nemá vodka žádné mimořádné vlastnosti, které by jí předem zajišťovaly širokou popularitu. Je bezbarvá, nemá výrazné aroma i chuťově je rovněž neutrální. Výborně se proto hodí jako základ nejrůznějších míchaných nápojů. Oblíbená je i vodka s příchutí ovoce. Jednotliví výrobci se předhánějí v nabídce aromatizovaných variant od broskve přes melouny a lesní plody až třeba po fíky. Tvrdé jádro příznivců vodky v Rusku a Polsku však nedá dopustit na chuť čirého nápoje, jehož konzumace je tu stejnou součástí historické tradice jako pití whisky a anglosaských zemích.
O původu tohoto jemného alkoholického nápoje existuje několik teorií. Jisté je, že jeho počátek je potřeba hledat na východě (severovýchodě) Evropy. Odtud si vodka později našla cestu do celého světa.
Historie vodky
Přesná historie výroby vodky není známa. Jasné je jen to, že pochází ze severovýchodní Evropy. Poláci tvrdí, že je to jejich vynález a jejich tradiční nápoj a Rusové říkají totéž.
První zmínka o destilování alkoholu pochází ze 13.století a ve svém prvopočátku se vodka využívala jako léčebný prostředek. V 15. století se proces výroby zdokonalil ochucováním pomocí medu a jiných látek. Kvalita vodky stoupla i v závislosti na pokusech výrobců s různými kombinacemi bylin a surovin, ze kterých nápoj destilovali. Nakonec se ukázalo, že mezi vodkami z brambor a obilovin jasně vyniká vodka žitná, a to především díky své lahodné chuti a vůni.
Současnost vodky
V současné době je vodka prakticky celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. V Rusku se vodka průmyslově vyrábí především ve velkých městech a hlavně v Moskvě. Výrobou se zabývá několik společností, například IDV, kteří vlastní značku Smirnoff. Další centrum výroby vodky naleznete ve Švédsku, kde je nejznámější společnost Absolut Drinks. Polsko má také svou velmi známou značku jménem Zubrowka, je to čistá 40% vodka, která se lehce aromatizuje extraktem z trávy jménem Tonkovice vonná. Mezi největší producenty vodky patří také Ukrajina a Finsko, vodku má ve svém sortimentu prakticky každý velký výrobce destilátů ve světě. V Čechách jsou to například společnosti: KB – Vodka 42 , Božkov – Vodka Božkov, Rudolf Jelínek – Plum vodka, Bohemia Sekt – Pražská vodka.
Země původu vodky
Rusové jsou skálopevně přesvědčeni, že vodka vznikla v jejich zemi a že to bylo právě před pěti sty lety. Vodku považují za typicky ruský nápoj, jedno z ruských přísloví tvrdí, že „vodka dělá ze všech lidí Rusy“. Podle některých historiků bylo předpokladem výroby vodky v Rusku zavedení trojpolního hospodářství, které zvýšilo produktivitu zemědělství a umožnilo vyšší přebytky obilí. Až do poslední třetiny devatenáctého století se jako suroviny k pálení vodky používalo v Rusku výhradně obilí, většinou žito.
Poláci mají na původ vodky vlastní názor a domnívají se, že její kolébku je nutno hledat u nich, podle některých náznaků dokonce již ve čtrnáctém století. Jejich wódka (vyslovuj „vudka“) je možná ve světě o něco méně známá, kvalitou a tradicí ovšem nijak nezaostává za ruskými (či exilovými ruskými) značkami. Prvním impulzem k pálení vlastního nápoje z obilí byl podle badatelů import francouzské vinné pálenky (aqua vitae) ve čtrnáctém století. Obyvatelé východní Evropy se tímto příkladem inspirovali, ovšem méně běžné víno nahradili domácí surovinou. Mnohem později se vedle obilí používaly k výrobě vodky i brambory, případně směs obojího.
Krátce z dějin ruské vodky
Už v roce 1474 ruský car Ioann III založil první monopol na výrobu a prodej chlebového vína – tak se tehdy nazývala vodka. V roce 1533 car Ivan Hrozný otevírá v Moskvě první „carský výčep“.
Koncem šestnáctého století byla produkce ruské vodky již tak vysoká, že umožňovala rozsáhlý export do Skandinávie, aniž by se musel domácí trh nějak omezovat. Vysoké zisky výrobců a kupců vedly brzy k zakládání státních krčem, z jejichž provozu měla státní pokladna vydatné zdroje příjmů. V roce 1681 vyhlásil panovník dokonce státní monopol na veškerou výrobu vodky.
Do historie vodky patří i ty méně slavné události, jako například zákaz prodeje destilátu s obsahem alkoholu nad 20 procent v Rusku. Důvodem tohoto zákazu byly problémy s vysokým počtem alkoholiků a častá opilost lidí na různých pozicích a dokonce i ve vládě. Tento problém v Rusku bohužel přetrval dlouhá léta. Gorbačov se pokusil dostat opilost a obchod s vodkou pod svou kontrolu pomocí zvýšení ceny alkoholu. Bohužel to mělo pouze jeden jediný výsledek a to domácí výrobu a prodej levné a nekvalitní vodky na černém trhu.
Car Petr I (Veliký) za účelem získání prostředků na vedení „severní války“ zavedl první zdanění vodky a získal tak značné prostředky. Následně zavedl svobodné lihovarnictví se spotřební daní (systémem zdaněných licencí). Pití vodky se tehdy také stalo na carském dvoře také jedním z užívaných trestů. Provinilec musel před shromážděnou dvorskou společností vypít najednou velkou nádobu vodky (asi jeden litr). V některých případech skončilo takové představení i smrtí postiženého.
XVIII. století je právem považováno za „zlaté období“ v dějinách ruské vodky. Carevna Kateřina Veliká postavila výrobu vodky na dvojí základ. Na jedné straně nechala zřídit nové státní palírny určené především pro městské obyvatelstvo, na druhé straně udělovala venkovské šlechtě podle polského příkladu privilegium pálit vodku pro vlastní potřebu. Velkostatkáři tak byli přímo zainteresováni na vlastnostech nápoje, který také sami konzumovali, a kvalita produkce výrazně vzrostla. Tehdy se také objevily aromatizované druhy vodky vyráběné vkládáním plodů ovoce, jalovcových bobulí nebo máty do alkoholu. Po několika dnech vstřebal nápoj aroma a získal novou kvalitu.
Vodka se postupně stala součástí rodinných i veřejných oslav a tuto roli si mnohde podržela dodnes. Na Rusi také pili vodku „na ruský způsob“ po kalíšcích s obsahem 150 gramů – a naráz (na ex). Deset kalíšků se rovnalo stopě. V XVIII. století byla stopa nahrazena štofem (1,23 litru). Od půlštofu vznikl současný klasický půllitr.
Pokud se voda a líh smíchají, jejich celkový objem se zmenšuje působením stlačení směsi (kontrakcí) jak to bylo zaznamenáno již velikým ruským učencem D. I. Mendělejevem. Byl to on kdo vypočítal ideální koncentraci směsi: obilný líh zředěný do váhy přesně do 40o. Při takovém vzájemném vztahu lihu a vody je nápoj nejvíce sourodý. 40o – takovou se stala vodka už více než před sto lety, kdy vynikající ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev našel ideální proporci vody a lihu v tomto nápoji. Tomuto tématu věnoval i svoji doktorandskou práci.
Je vidět, že dějiny vodky jsou neoddělitelně spojeny s dějinami Ruska. Ne náhodně bylo na konci roku 2006 otevřeno v Moskvě Muzeum ruské vodky. Jak řekl primátor (bývalý) Moskvy Lužkov „Ruská vodka – to je nejenom znamenitý alkoholický nápoj. Ale i část velikých ruských dějin, kterou je nutné studovat“. V dnešní době existuje již více takových unikátních muzeí, první však vzniklo v Petrohradě. V tomto muzeu vodky naleznete nespočet velice zajímavých exponátů (například březová, koprovou, pistáciovou nebo dokonce křenovou vodku). Dozvíte se zde i něco více z historie výroby, pití a také i likvidace tohoto nápoje.
Všechny díly
