Příběh whisky 5/7 – Regiony

Publikováno: Autor:

Skotská whisky

Skotsko je tradičně rozdělováno do 6 regionů vyrábějících whisky:

  • Speyside
  • Vysočina (Highlands)
  • Nížina (Lowlands)
  • Campbeltown
  • Ostrovy (Islands)
  • Islay

Někdy je Speyside považována za součást Vysočiny, jinde je Vysočina dále rozdělována na západní, východní a severní nebo jednotlivě ostrovy či souostroví v skupině ostrovy jsou považovány za samostatné regiony. Přestože je každá whisky unikátní, druhy z dané oblasti mají společnou charakteristiku, která je odlišuje od whisky ostatních výrobních oblastí. Tyto rozdíly jsou výsledkem několika různých faktorů, jako např. použití odlišných surovin, klimatické podmínky a speciální výrobní techniky.

Speyside

Více než polovina palíren ve Skotsku se nachází právě v tomto regionu. Oblast získala své jméno podle řeky Spey, která jí protéká. Mnoho zdejších palíren používá při výrobním procesu whisky vodu přímo z řeky Spey. Centrem tohoto výrobního regionu je město Elgin.
Pokud chcete zasvětit některého ze svých přátel do tajů whisky, Speyside, se svou bohatou chutí, komplexním a relativně jemným charakterem bude výbornou volbou.

Vysočina (Highlands)

Skotská vysočina je největší z výrobních regionů whisky ve Skotsku. Zdejší whisky mají často mohutné, bohaté a docela kouřové chutě, i když ne tak výrazné jako whisky ze Skotských ostrovů. V porovnání s whisky ze Skotské nížiny, whisky z Vysočiny často chutnají velmi odlišně jedna od druhé. Částečně je to dáno velikostí regionu, která má za následek větší variabilitu mikroklimatu, ale svou roli hrají i odlišné suroviny a výrobní procesy. V názvech palíren jak Skotské vysočiny, tak oblasti Speyside se často vyskytuje slůvko „glen“, které znamená „údolí“.

Nížina (Lowlands)

Nížina je nejjižnější částí Skotska. Whisky ze skotské nížiny jsou hladké a mírně ohnivé. Na rozdíl od ostatních whisky je v nich také velmi málo slanosti, rašelinatosti a kouřové příchutě. Kterákoli whisky z Nížiny je výborným aperitivem.
V této oblasti Skotska je soustředěna výroba obilné whisky, z palíren sladové whisky jsou v současnosti v provozu pouze tři.

Campbeltown

Region Campbeltown byl kdysi vzkvétající výrobní oblastí whisky a město Campbeltown se pokládalo za hlavní město whisky ve Skotsku. V r. 1886 se ve městě a jeho okolí nacházelo až 21 palíren, do dnešní doby zůstaly funkční pouze dvě. Campbeltown je dodnes vzpomínaný jako oddělený region pro výrobu whisky, ale důvod je spíše historický. 

Skotské ostrovy (Islands)

Tato oblast se skládá z ostrovů Mull, Jura, Arran, Skye a Shetlandského a Orkneyského souostroví. Ostrov Islay byl odjakživa chápán jako samostatný region, přestože leží v těsném sousedství ostrova Jura. Někdy se diskutuje o zařazení Orkney ostrovů, zda by z hlediska whisky neměly být  připojeny k výrobnímu regionu Skotské vysočiny. Whisky z ostrovů by se mohla popsat jako mírnější verze whisky z Islay, a často je ceněna těmi, kdo jsou milovníky tohoto nápoje už delší dobu. Skotskou rodinu palíren by brzy měla rozmnožit nová palírna Blackwood stavěná na jednom ze shetlandských ostrovů.

Islay

Islay je malým ostrůvkem západně od kontinentálního Skotska a je domovem mnoha známých sladových whisky. I když existuje několik jemných variant, whisky z Islay je obyčejně silně kouřová, rašelinovitá, slaná a vyniká pikantní a dehtovou příchutí. V minulosti měl tento ostrov až 23 palíren pracujících současně, ale dnes jejich počet klesl na osm.

Irská whiskey

Irská whiskey se liší od skotské whisky svojí výrobou. Ječmen používaný pro skotskou whisky je sušen nad otevřeným rašelinovým ohněm. Naproti tomu slad pro irské whiskey se suší v těsně uzavřených pecích, čímž se zachová pouze čistá sladová chuť bez kouře a rašeliny. (Výjimkou je whiskey Connemara Peated Malt). Poté se irská whiskey destiluje třikrát (na rozdíl od dvojí destilace v případě skotské whisky), což jí dává hladší chuť.

K tomu, aby se whiskey právem mohla nazývat irskou, musí být destilovaná výlučně z ječmene rostoucího v Irsku a skladovaná v dřevěných sudech minimálně 3 roky. Výrobci whiskey se vyhýbají použití nových dubových sudů, protože mají za to, že čerstvé dřevo předává whiskey drsnou chuť. Místo toho mnohé palírny irské whiskey upřednostňují použité sudy po jiných druzích tvrdého alkoholu, jako např. rumu nebo bourbonu. Tato praxe má za následek jemné rozdíly v chutích whiskey ze stejné palírny.

Irská whiskey se stala populární od 16. století. Velká obliba vedla k zavedení daní v r. 1661 a v roce 1815 daň vyrostla až na 6 liber za gallon (4,546 litrů) whiskey. Paradoxně bylo toto období dobou největšího rozmachu výroby irské whiskey. Předpokládá se, že v této době v Irsku existovalo více než 2000 palíren, většinou ale černých.

Později došlo k dramatickému úpadku výroby irské whiskey. Stejně jako dávný původ whiskey, i proč k tomu došlo zůstane záhadou. Pravděpodobně se jednalo o souhru řady faktorů. Tíživá ekonomická situace nové nezávislé republiky, ztráta trhu v zemích britského impéria a po zavedení prohibice i v USA a v neposlední řadě také monopolizace vedly k tomu, že v chodu zůstaly pouze dvě z původních palíren Irska, a další tři, které slouží už pouze jako muzea. Průmysl výroby whiskey se ale v Irsku v současnosti obnovuje, čehož je důkazem otevření nové palírny Cooley v 80. letech 20 století a plány na otevření další.

Všechny díly