Koktejl a likér čert 

Tuhle hospodskou klasiku zná, předpokládám, asi úplně každý, včetně abstinentů.

Čert je nahořklý likér a také stejnojmenný koktejl tmavé hnědočervené barvy. Obsah alkoholu se zpravidla pohybuje kolem 30 %. Obsahuje také až 40 % cukru, přesto jeho sladkost není příliš výrazná. Převažuje zde nahořklá a řízná, až pálivá, chuť. Dříve se používal jako žaludeční likér a patřil mezi tradiční lihoviny podávané v českých hospodách. Nově se opět objevuje v nabídkách lihovarů a likérek.

O koktejlu a likéru čert

Čert je alkohol, který je s českými hostinci a hospodami spojen už od dob Rakouska-Uherska. Dříve si ho hospodští dokonce sami připravovali smícháním jeho složek. Dnes je ho možné koupit jako již hotový lahvovaný likér tmavě hnědočervené barvy s obsahem alkoholu cca 30%.

V tomto likéru a nakonec i koktejlu se snoubí základní charakter obou jeho složek, tedy sladkokyselá višeň a karamelová kulatost tuzemáku a ostrý, skoro pepřový dozvuk v závěru. A právě ta až pekelná ostrost a temně rudá barva daly nápoji jméno.

Čert je český nahořklý likér a zároveň hospodská míchačka z tuzemáku a griotky. Klasický základní poměr obou složek je 1 : 1. Ale existují i další varianty míchání – 2 : 1 ve prospěch tuzemáku. Hotový lahvový čert má typicky cca 30 % alkoholu, tmavou hnědočervenou barvu a až 40 % cukru, přesto nechutná výrazně sladce – převládá nahořklá, ostrá až pepřová chuť.

Nejznámější značky jsou Bartida Čert a Frederic Kafka Čert (obě 30 %) a Božkov Čert (25 %). Nápoj se objevuje v českých hospodách už od dob Rakouska-Uherska, kdy tehdejší rum, dnes již tuzemák míchá s gritkou.

Vznik čerta je typickým příkladem improvizace z nedostatku, která se proměnila v tradici. Pravý rum z cukrové třtiny nebyl v českých zemích běžně dostupný ani cenově dosažitelný, a tak ho plně nahradil tuzemák. Griotka byla naopak surovina domácí a levná, protože višní se v Čechách i na Moravě urodilo dost. Spojení obou tedy nebylo výsledkem barmanské kreativity, ale praktického uvažování hostinského.

Skutečný rozkvět zažil čert spolu s ostatními českými míchačkami v druhé polovině 20. století. Nabídka lihovin byla omezená, o dovozových koktejlových surovinách si mohl barman nechat jen zdát – a tak se z pár dostupných lahví míchalo, co to šlo. Vznikly nápoje s nezaměnitelnými jmény, které dnes tvoří samostatnou kapitolu české gastronomické paměti. Čert mezi nimi patřil k těm mála, které přežily i změnu režimu a dodnes se objevují v nápojových lístcích. V posledních letech čert zažívá návrat i v podobě lahvových likérů z moderních palíren.

Pije se při pokojové teplotě, někdy také vychlazený jako digestiv, s kolou nebo Kofolou, případně v long drincích typu Devil Fizz. Jméno má po ostré chuti a pekelně rudé barvě, ne po žádné konkrétní pověsti.

Obsah alkoholu v koktejlu a likéru čert

• Griotka má 18 % alkoholu.
• Tuzemák má 37,5 % alkoholu.
• Klasická varianta 1 : 1 tedy obsahuje cca 28 % alkoholu.
• Posílená varianta 1: 2 ve prospěch tuzemáku pak obsahuje 31 % alkoholu.
• Sladší varianta 2 : 1 ve prospěch grioty pak obsahuje cca 25 % alkoholu

Proč se tomuto alkoholu říká čert

Jméno nápoje nemá původ v žádné konkrétní pověsti ani v tom, že by ho vymyslel pekelník z pohádky.

Vzniklo ze dvou smyslových dojmů:

• Prvním je barva: hustá, temně rudá až granátová tekutina v panáku skutečně připomíná pekelné výjevy, jak je znají barokní malby a lidové vyprávění.

• Druhým, a možná důležitějším, je chuťový „kop“: kombinace vysokoprocentního tuzemáku a kyselé višně vytvoří v ústech ostrý, pálivý dozvuk, kterému čeští hosté odjakživa říkali pekelný.

U některých značek se pálivost neodvozuje jen od alkoholu. Například Frederic Kafka Čert míchá lihovinu s griotkou a zázvorem – a právě zázvor dodá tu palčivost, po níž nápoj své jméno dostal. Jde tedy o klasické lidové pojmenování podle smyslového zážitku, podobné jako u dalších hospodských míchaček typu „mozek“ nebo „žabí hlen“.

Různá jména pro jeden likér a koktejl

Když si v hospodě objednáte čerta, můžete dostat ho dostat jako již namíchaný přímo z jedné láhve, popřípadě ho barman či hospodský namíchá z obou likérů.

Zajímavé je, kolik jmen ten samý nápoj v Česku nasbíral. Kromě čerta se mu říká šavle meče, táta s mámou (protože se „spojí dva“), vrtule nebo dokonce bramboračka. Regionální přezdívky jsou pro české hospodské míchačky typické.

Čert jako digestiv

Původní a stále nejvěrnější podoba je čert v malé sklence, podávaný po jídle. Nahořklý závěr napomáhá trávení a vysoký obsah cukru dodá pocit uzavření chodu. Podobně se ostatně tradičně podávaly i další bylinné a ovocné likéry české provenience.

Tip na servírování: čert je opticky velmi vděčný nápoj. V tenkostěnném skle vypadá jeho barva jako broušený kámen – nejeden barman ho proto podává na světle prostřeném ubrousku, aby rudý tón vynikl.

Čert je nápoj, který se pije snadněji, než by odpovídalo jeho síle – sladkost griotky maskuje 30 % alkoholu v nápoji překvapivě dobře.

Poměry podle chuti

Varianta	Tuzemák	Griotka	Výsledná chuť
Klasický čert	3 cl	3 cl	vyvážená, ovocná, výrazně sladší
Silnější verze	4 cl	2 cl	ostřejší, méně sladká, více karamelu
Sladší verze	2 cl	4 cl	višňová, likérová, mírnější
Lahvový likér čert	již namícháno výrobcem		kulatá, karamelová, stabilní

Griotka – višňový likér, který barví do červena

Griotka je likér z višní, jehož název pochází z francouzského griotte, tedy višeň. Právě ona dodává čertovi jeho charakteristickou tmavě rudou barvu i sladkokyselý tón, který se od klasické třešně liší výraznější kyselinkou. Griotka je zároveň základ hned několika dalších českých míchaček, takže bez ní by česká hospodská kultura vypadala výrazně jinak.

Dnes tuzemák – dříve český rum

Tuzemák vznikl v 19. století v Rakousku-Uhersku jako náhrada za drahý dovážený rum z cukrové třtiny. Vyrábí se z ředěného lihu ochuceného rumovým aromatem nebo esencí a barveného karamelem – dnes se používá především líh z melasy. Původně měl 40 %, po roce 1997 se minimum snížilo na 37,5 % kvůli sladění s evropskými normami a řada výrobců pak šla i výrazně níže.

Vanilko-karamelová stopa, kterou tuzemák do čerta přináší, je mimochodem přesně tím, co odlišuje český nápoj od západních třešňových koktejlů. Vůni vanilky v čertovi ucítíte hned při prvním přiblížení sklenky.