Stručná historie vína
Vinné réva provází člověka odnepaměti. Podle nálezů fosilií, z nichž jsou některé staré více než 40 milionů let, se lze domnívat, že je to právě vinná réva, z níž již v mladší době kamenné sbíral člověk její plané plody. Usuzujeme, že okusil opojné účinky zkvašené šťávy z těchto bobulí.
Další potvrzené nálezy z Iránu a Afghánistánu jsou staré asi 6000 let. Záznamy o pěstování révy a lisování šťávy z jejích hroznů byly nalezeny v egyptských hieroglyfech s daty okolo roku 2400 před naším letopočtem. Z hieroglyfů se též zjistilo, že pěstovali již asi 6–8 vinných odrůd. Semena vinné révy byla dokonce nalezena v egyptských hrobkách starých okolo 5000 let. Z Kréty a starého Řecka se vinařství rozšířilo do Itálie, Španělska i Černomoří. Féničané zakládali rozsáhlé vinice v severní Africe, Římané pak šířili víno dále po Evropě.
Podle biblické pověsti vysadil první vinici Noe. Po sedmi měsících a sedmnácti dnech plavby na arše přistál se svou ženou a syny u hory Ararat. Jednoho dne našel mezi kmeny, ze kterých byla postavena archa, pnoucí rostlinu. Zasadil ji do země a po čase rostlina vydala první plody. Noe tyto plody uložil do džberu. Za několik dnů ho čekalo velké překvapení. Místo hroznů ve džberu našel lahodný mok, po němž mu bylo příjemně na těle i na duši.
V řecké mytologii se hroznová šťávy používala při obřadech a za jeho objevitele byl považován bůh Dionýsos. V jiných zemích byl známý jako Bakchus, Lyanos, Bassareus. Legenda praví, že syn boha Dia, Dionýsos, měl přítele Ampela. Ten zemřel po pádu ze splašeného býka. Dionýsos pro svého druha velmi truchlil. Otec Zeus se nad ním slitoval a proměnil Ampela v keřík vinné révy.
Ve starověkém Římě se malovaly révové hrozny na zdi zahrad jako symbol úrody a plodnosti. Konzumace hroznů a šťávy z nich se tam pokládala za důležitou pro ženskou i mužskou plodnost a taky pro stimulaci duševních sil.
A jak vlastně vznikl název „víno“? Pravděpodobně z latinského „vine“, které je odvozeno od „viere“, což znamená vinout se.
I nádoby na popíjení vína mají svojí historii
V dávných dobách se víno popíjelo z dřevěných vydutých nádob, z vydlabaného kamene, poté z hliněných číší a pohárů, z kožených vaků, zvířecích rohů a také kovových nádob.
Nejstarší skleněné nádoby byly v době egyptských faraónů, neměly však čirost, lesk a tvar číší z dnešních dob. Sklenice byly ze silného neprůhledného a barevného skla. Díky benátských sklářům se výroba skla dočkala rozmachu ve 13. století, v českých zemích následoval tento rozmach ve 14. století.
Soupravy skleněných nádob se v Čechách poprvé objevují ve století šestnáctém. V 18. stol. přicházejí dva typy sklenic, malé na destiláty a větší na víno. V první polovině 19. stol. nastupují na trh sklenice na různé nápoje včetně vína.
Historie vína v Česku
Asi nikoho nepřekvapí, že je historie vína na území Moravy a Čech opravdu dlouhá, opředená nějakou tou pověstí a také trochu spletitá.
Pokud bychom měli pátrat po první vinné révě, která se na našem území pěstovala, museli bychom se podívat do velmi hluboké historie. Už keltové si tento lahodný nápoj dovedli vychutnat a velký rozmach zažily vinice v oblasti Pálavy a Pavlova v letech 166 až 180 př. n. l.
V roce 91 našeho letopočtu Římský císař Domitianus vydal zákaz vysazování vinic v římských koloniích za hranicí Alp, takže v tomto období tu jakékoliv vinařství skončilo. Tento zákaz trval přibližně do roku 276, kdy ho zrušil císař Probus a přesně tou dobou se na Pálavě objevily první vinice vysazené římskou posádkou.
Pěstování vinné révy má na území Česka má také dlouhou historii. Předpokládá se, že révu k nám přinesli ve 3. stol. n. l. Římané. Dosvědčují to nalezené vinařské nože v budově vojenské stanice, kterou postavili římští vojáci.
Základ k rozšiřování révy v Čechách položila kněžna Ludmila. Podle pověsti zaslal roku 892 moravský kníže Svatopluk Ludmile darem víno k oslavě narození jejího syna. Obětování tohoto vína zachránilo úrodu před suchem.
Ludmila společně s knížetem Bořivojem založili první vinice krátce po přijetí křesťanství. První vinná réva v Čechách prý rostla poblíž Mělníka, konkrétně mezi obcemi Nedomice a Dřísy.
Svatováclavská vinice poblíž Pražského hradu patří k jedněm nejstarším v Čechách. A právě svatý Václav byl jedním z prvních českých vinařů, na jehož počest se dodnes v Mělníku rok, co rok koná vinařská pouť a velmi dlouho byl malými vinaři uctívám jako nejvyšší perkmistr vinic (lat. supremus magister vinearum).
Během dalších století prošlo české vinařství, podobně jako vinařství v okolních zemích, mnoha významnými proměnami.
V raném středověku měly velký vliv kláštery, které vedly lidi k výsadbě vinic do větších viničních celků na úrodných místech. To usnadňovalo ochranu vinic před zvěří a krádežemi hroznů.
K největšímu rozkvětu vinařství v Čechách a na Moravě však došlo ve středověku. V 7. – 12. století docházelo k rozvoji vinařství především zásluhou církevních řádů, především Cisterciáců, Premonstrátů, Dominikánů a Benediktinů.
Stejně jako dnes se vinné révě nejvíce dařilo na jižní Moravě, ale také na Mělnicku a Litoměřicku. Na jižní Moravě slavilo vinařství takové úspěchy, že většina obyvatel z těchto oblastí pracovala právě na vinohradech. Největší rozkvět jihomoravského vína nastal v první čtvrtině 13. století, kdy se známé Mikulovsko a Valticko stalo součástí Lichtenštejnského panství.
Taková vinice měla v té době větší hodnotu než měšťanský dům, takže většina bohatých lidí investovala své finance právě do vinohradů.
Městské vinařství zaznamenalo mohutný rozvoj ve 13. století. Začala se formovat největší vinařská centra na Moravě i v Čechách: Mikulov, Znojmo, Strážnice, Hustopeče, Židlochovice, Praha, Litoměřice, Louny, Most, Mělník.
V roce 1309 byl právě z těchto důvodů vydán první vinařský zákon, konkrétně Falkenštejnské viniční právo. Tento zákon ukládal povinnost rozhodovat veškeré spory v souvislosti s vinicemi rozhodovat výkonným orgánem v Hustopečích.
V roce 1355 došlo k vydání tzv. viničního řádu markrabětem Janem Jindřichem. Ten reguloval dovoz vína na Moravu.
O rozvoj moravského vinařství se prosadil také Karel IV., který se prosadil o ustálení vinařských zákonů jasným vinařským právním systémem a stejně jako v ostatních oblastech i v oblasti vína prosazoval nové trendy a rozvoj, například i dovozem nových odrůd vinné révy z Francie.
Také panovníci pečovali o vinařskou kulturu. Císař Karel IV. vydal nařízení o zakládání vinic a jejich osvobození od daní. Vladislav II. zavedl v roce 1497 povinnou degustační kontrolu jakosti mladých vín prováděnou před uvolněním vína do prodeje. Císař Rudolf II. omezil dovoz zahraničních vín, upřednostňoval vína domácí.
Za Husitských válek dochází k likvidaci vinic a úpadku vinařství.
V 16. století vyšel první spis o vinařství: Vinice, v jakém položení býti má a jakým způsobem člověk má jí dělati, aby toho hojný oužitek mohl míti, který sepsal kantor Jan Had.
Další velký úpadek nastal v 17. století už před třicetiletou válkou, která zkázu vinařů dokončila.
V 19. století, na našem území začalo docházet k rozvoji pivovarnictví, které však pro vinaře nebylo jedinou ránou. O neblahé chvilky se postaral také révokaz.
Ve chvílích, kdy už by se zase mohlo vše obracet k lepšímu nastalo opět období světových válek a poté komunismu, kdy se víno produkovalo v uniformních továrnách, pro které byla kvalita nápoje na posledním místě.
Dnešnímu stavu vinařství v Česku vděčíme zákonu 115/1995 Sb. o vinohradnictví a vinařství z roku 1995, díky kterému se vinařství na našem území opět začalo rozvíjet, a tento rozvoj trvá dodnes.
Dnešní plocha vinic dosahuje na našem území 18 70017 000 ha. Pro srovnání s historickým vývojem. Ve 30. letech 20. století byla plocha 4 000 ha. V 18. století, konkrétně v roce 1748 dosahovala rozloha vinic 16 000 ha a v 16. století (období kdy Jan Had vydal svou publikaci) byla rozloha vinic v Česku dokonce 20 000 hektarů.
