Tuzemák, tuzemský konzumní i rum – Česká specialita

Poláci a Rusové mají vodku, Mexiko má tequilu, Skotsko svou whisky a Česku kraluje tuzemák. Alkoholický nápoj, známý dříve jako tuzemský rum, vyrábí několik likérek v republice. Tuzemák je v Česku opravdovou klasikou a patří k nejoblíbenějším alkoholickým nápojům, už od těch dob, kdy se mu říkalo rum, či tuzemský konzumní.

O tuzemáku

Tuzemák je česká specialita, likér, jehož kořeny sahají hluboko do české historie. Jeho výroba a konzumace jsou pevně zakotveny v české kultuře, což činí tuzemák jedinečným nejen svou chutí, ale i tradicí. Původně byl znám pod názvem tuzemský rum. Tuzemák je vyráběn z řepné melasy, která prochází procesem fermentace a následné destilace, výsledný líh je ochucen rumovou trestí a aromaty, následně naředěn na požadovanou lihovitost a stáčen do lahví.

U nás se tradičně konzumuje ve formě panáků, je také oblíbenou ingrediencí tradičních, zimních, horkých koktejlů koktejlů je punč nebo grog. Je častou přísadou při výrobě domácího vaječného likéru a také se používá k míchání oblíbeného českého koktejlu Kuba z Libně, tedy jakousi českou verzi světového koktejlu Cuba Libre, která se skládá právě z tuzemáku a Kofoly. Za uplynulá léta se tuzemák stal neodmyslitelnou součástí české gastronomie i mixologie. 

Tuzemský konzumní rum se také dříve míchal s griotkou v poměru 1:1 a prodával v láhvi jako likér, pod označením Čert.

Tuzemák je tradiční středoevropský alkoholický nápoj. Jde o náhražku pravého rumu dříve z názvu český rum. Tuzemák se vyrábí dochucením zředěného potravinářského lihu rumovou trestí. Kvůli vyhovění pravidlům Evropské unie, která umožňují použít název „rum“ jen pro nápoje z destilátu z cukrové třtiny, je od 1. ledna 2003 nahrazeno původní oficiální druhové označení rum tuzemský označením český. Minimální obsah alkoholu je dán legislativou na 37,5%.

Tuzemák je tradiční český alkoholický nápoj. K jeho výrobě se používá zředěný jemný potravinářský líh, který je ochucen rumovou esencí. Historie sahá až do 19. století, kdy se v našem regionu začal vyrábět jako levnější náhražka v té době velmi drahého kubánského rumu.

Rum až do konce roku 2002

Tuzemák se tradičně v našich zemích nazýval rum. Někteří jeho příznivci dokonce žertovali, že se jedná o zkratku slov „Rozumně Uložená Měna“ Nápoj to byl vždy velmi oblíbený, s naší republikou spjatý po mnoho let. Stopku tomuto názvu vystavila Evropská unie v roce 2003, kdy se rum musel prostě přejmenovat.

Toto přejmenování bylo jeho příznivci vnímáno velmi negativně, bylo obestřeno mnoha mýty a mylnými informacemi. Ve stylu evropská unie nám rum zakazuje a podobně. Pravda byla ovšem úplně jinde. S legislativou Evropské unie v roce 2003 přišla změna názvu, protože tento „tuzemský rum“ nebyl vyroben z cukrové třtiny ani melasy a proto se tak nemůže již nadále nazývat. Tuzemák, ačkoliv může mít podobné vlastnosti a chuťový profil jako některé druhy rumu, je vyráběn z řepné melasy, což je podstatný rozdíl. Česká republika se snažila získat výjimku, ale neuspěla, od ledna 2003 se tak lze setkat pouze s označením tuzemák. Ovšem jde pouze o změnu názvu, nikoliv složení obsahu láhve.

Tato specifika vedla k tomu, že tuzemák musel být v EU redefinován a odlišen od tradičního rumu. Přestože se tato změna setkala s určitým odmítnutím ze strany tradičních konzumentů, otevřela také prostor pro nové možnosti v marketingu a branding. Tuzemák si tak udržuje svou jedinečnost a rozpoznatelnost na trhu s alkoholickými nápoji.

Samotná historie tzv. tuzemského rumu sahá až do dob Rakouska-Uherska. Hovoříme o první polovině 19. století, kdy byl nedostatek dovozového pravého karibského rumu. Proto se přikročilo k výrobě ochuceného dostupného lihu, který bude chutí i vůní připomínat nedostatkový rum pravý. Původně byl náhražkový rum označován jako „čajový rum“, „rum na vaření“, později jako „tuzemský rum“ podle přívlastku inlander v německém jazyce. Jako jednu z prvních zmínek lze vzít rok 1832 kdy Sebastian Stroh zakládá v Rakousku výrobu a do své nabídky zařazuje i inlander rum.

Chuť tuzemáku

Chuť tuzemáku je opravdu specifická a odlišuje se od většiny ostatních lihovin.

Lze ji charakterizovat svojí jemností, sladkostí a výrazným aroma, které může připomínat vanilku, karamel nebo dokonce kořeněné tóny. Tato kombinace činí tuzemák velmi oblíbeným jak pro samostatnou konzumaci, tak jako základ pro různé koktejly.

Chuť tuzemáku lze považovat za jedinečnou. Je to nápoj, který může překvapit svou komplexností a hloubkou, přičemž každý doušek odhaluje nové vrstvy chutí a aroma. V české kultuře se často podává jako digestiv po jídle, ale jeho použití je mnohem širší, od horkých nápojů až po sofistikované koktejly.

Důležitým aspektem tuzemáku je jeho aroma, které je dosaženo přidáním specifických éterických olejů do lihu z něhož je vyroben. Tyto oleje mu dodávají výraznou vůni, která je často přirovnávána k vanilce nebo koření.

Tuzemák tedy představuje fascinující kapitolu v knize lihovin, nabízející unikátní chuť a historii, která je pevně spojena s českou kulturou a tradicí. Jeho specifický charakter a výrobní proces z něj dělají nápoj, který stojí za to objevit a zařadit mezi oblíbené.

Obsah alkoholu v tuzemáku

Obsah alkoholu v tuzemáku se může mírně lišit v závislosti na výrobci a konkrétním produktu, ale obvykle se pohybuje mezi 35 % a 40 % objemových procent. Tento poměr umožňuje, aby se plně rozvinula chuť a aroma destilátu, aniž by byl alkohol příliš dominantní.

Tuzemák s obsahem alkoholu na nižším konci tohoto spektra je často příjemnější na pití a umožňuje lépe ocenit jeho jemné nuance. Ovšem takový tuzemák už se nesmí nazývat tuzemák.

Obsah alkoholu před rokem 1989 býval 40 procent. Po privatizaci a decentralizaci výroby lihovin, na něž se přestaly vztahovat oborové normy, bylo nejpozději vyhláškou č. 335/1997 Sb. stanoveno minimum pouze 37,5 % , stejně tak platí pro pravý rum, vodku, gin a další podobné lihoviny. Díky tomuto zákonu řada výrobců obsah alkoholu snížila na 38, resp. 37,5 %. V některých případech i níže, pak tedy se výrobek nesmí označovat jako tuzemák, ale opět pouze jako rumový likér.

Důvodem snižování obsahu alkoholu byl tvrdý konkurenční boj, kdy spotřebitelé a konzumenti nejčastěji kupovali právě tuzemák nejlevnější, co byl zrovna v akci a tak každé procento alkoholu nad zákonem stanovené minimum znamená na saturovaném trhu vyšší výrobní náklady a tedy konkurenční nevýhodu.

Výroba tuzemáku

Nejslavnější český tuzemák je z likérky Božkov, kde se vyrábí již od roku 1948 a jedná se o jeden z nejprodávanější alkoholů u nás. Málo která značka tuzemáku by se mohla v prodejích srovnávat.

Jednou z nejznámějších je likérek je také Fruko-Schulz v Jindřichově Hradci. Charakteristická etiketa s plachetnicí, která láhve s tuzemákem zdobí, se od počátku tamní výroby téměř nezměnila. Jindřichohradecká likérka Fruko je po likérce Božkov druhým největším výrobcem tuzemáku v republice. Počátky výroby tohoto pití tam sahají do období po konci druhé světové války. Pro likérku Fruko-Schulz je tuzemák dlouhodobě nejprodávanější lihovina.

Původně se rum vyráběl z lihu, který vznikal destilací brambor, to už ale desítky let neplatí. V dnešní době se používá pouze obilný líh nebo melasový líh z cukrové řepy. Všichni výrobci používají téměř stejnou recepturu, která se liší pouze některými ingrediencemi. Základ je ale líh, rumové aroma, cukr, kulér, vanilka a následně se to všechno smíchá dohromady.

Technicky se jednalo o likér s rumovou příchutí, který se vyráběl z lihu, do kterého se přidávala aromata, barvivo, cukr a další látky. Na výrobu je takový druh likéru velmi jednoduchý. Nemusíte nic nechat zrát v sudu ani redestilovat. prostě se jednotlivé složky smíchají a rovnou se může stáčet do lahví.

Pravý rum je nezaměnitelně spojen s námořníky a to je důvod, proč lahve s tuzemákem už desítky let zdobí v podstatě původní etiketa s plachetnicí. I když možná už vypadá zastarale, je to tradice a likérky ji chtějí v nezměněné podobě držet dále. Fruta České Budějovice a také Fruko-Schulz byly vůbec první likérky, které plachetnici na etiketu použili.