Jak si vychutnat Brazílii 1/5
Aby si člověk mohl Brazílii vůbec vychutnat, musí se do ní nejdříve dostat. Doba Covidu a lockdownů cestování příliš nepřeje. Letenky do Vietnamu mi letecká společnost zrušila, letenky do Mexika na letošní květen také a tak jsem zakoupil společně s kamarády letenky do Kapského města, i když jsem tam už byl, protože alespoň něco je lepší, než vůbec nic….netrvalo dlouho a letenky do JAR byly aerolinkou zrušeny také. Po několika telefonátech s leteckou společností se mi podařilo změnit cílovou destinaci na Brazílii, kam už jsem se chtěl stejně už dlouho podívat, ostatní to vidí stejně.
A protože nepatřím k těm co rádi tráví dovolenou jen na plážích, nebo v all inclusive resortech, bylo potřeba naplánovat trasu a také rezervovat auto v půjčovně. A protože je Covid, tak s možností bezplatného zrušení.
Plánování nebylo až tak složité, protože highlighty jihu Brazílie jsou všeobecné známé. A i když byly jednotlivé cíle od sebe poměrně dost vzdáleny, nákup dalších, tentokrát vnitrostátních letenek jsem už nechtěl riskovat, protože s ohledem na Covid nebylo jisté, zda vůbec návštěva Brazílie vyjde, už jen kvůli brazilské mutaci, a vnitrostátní letenky už mi jednou kvůli epidemii propadly – právě ve Vietnamu.
Brazílie ač jinak turisticky velmi přívětivá země má pro turisty dvě nepříjemná překvapení.
Prvním z nich je, že zde nejde koupit klasickou SIM kartu s předplacenými daty tak, jak je to běžné snad s výjimkou Severní Koreje prakticky po celém světě. Pro získání je nutné vlastnit brazilské doklady a číslo sociálního pojištění. Tuto nepříjemnost lze neoficiálně obejít nákupem elektronické SIM karty přes internet, ale pak zase potřebujete vlastnit telefon který elektronickou SIM podporuje.
Druhou nepříjemností je absence znalosti angličtiny mezi místní populací. Anglicky se nedomluvíte ani v mezinárodní autopůjčovně, v luxusních hotelech je angličtina také spíše výjimkou. Naopak prostitutky ovládají angličtinu obstojně, ovšem zase pouze v rozsahu potřebném pro své řemeslo a považují nás, bílé turisty, za gringos Americanos, ale o tom až později.
Pro návštěvu Brazílie je tedy vhodné naučit se alespoň pár základních portugalských výrazů, abyste si uměli v baru alespoň objednat drink.
Dále bylo také nutné vyplnit několik webových formulářů a to i pro tranzit a také absolvovat PCR test, bez něhož vás nepustí ani do letadla.
Vše se povedlo a krátce po příletu do Ria končíme v autopůjčovně, kde panuje poměr zaměstnanců vůči klientům cca 3:1. Servis zde probíhá formou maňana a tak čekáme unaveni po letu na auto velmi dlouho – přes 90 minut. Domluva pouze přes překladač je složitá, připadáme si jako atrakce a místní děvčata s námi žertují. I když přistavené auto neodpovídá objednávce, rezignujeme, protože další domluva už nedává smysl a odjíždíme směr plážové letovisko a historické koloniální městečko Paraty.
Náš okruh zahrnuje cestu z Ria na jih podél pobřeží, kde si chceme užít moře, poté plánujeme prohlídku vodopádů Iguazu falls na hranicích s Argentinou, dále máme v plánu vidět hydroelektrárnu Itaipu na řece Paraná mezi Brazílií a Paraguay. Pokud to půjde, rádi bychom překročili hranice do Argentiny a Paraguy, už jen kvůli razítku do pasu. Pak chceme pár dní strávit na brazilských plážích a nakonec na nás čeká prohlídka hlavních atrakcí v Rio de Janeiru. Po cestě chceme vychutnávat a ochutnávat vše co půjde a nemáme příliš času nazbyt. Na náš našlapaný itinerář máme jen 16 dní a to i s cestou, a trasa má podle plánovače přes 3.500 km to je více než dva dny nonstop jízdy.
Zajímavostí je, že brazilské silnice jsou poměrně řídké a tak si nemůžeme příliš vybírat kudy pojedeme, protože alternativní trasy znamenají další stovky kilometrů navíc. Kvalita cest je kolísavá a zpomalovací prahy jsou i na hlavních tazích časté a jezdí se pomaleji než u nás. Silnice jsou zpravidla placené, neplatí se sice moc, ale zato často, někdy projíždíme mýtnicemi i 8x denně.
Všechny díly
