Pařba ve Vegas
Občas je potřeba vyrazit za hranice všedních dnů na nějakou pařbu, nebo na party, kde můžete zapomenout alespoň na okamžik na běžné pracovní povinnosti a starosti všedního dne, trochu se odvázat, užít si zábavu a ochutnat alkohol.
Mnoho lidí si tak alespoň jednou za čas uvědomí, že život není jen práce a starosti a ti uvědomělejší z vás se pak snaží svůj život prožít intenzivněji a plnit si také svá přání.
Las Vegas
O tom že Las Vegas je světová párty destinace číslo 1 jste se již na těchto stránkách mohli dočíst.
Více zde – Párty destinace – Las Vegas – ALKOHOL DRINK
A právě zde se odehrává děj oddechové americké komedie Pařba ve Vegas (2009), v originále The Hangover (Kocovina). Tato komedie má výborné hodnocení – 81 % na filmovém serveru čsfd.
Možná vás shlédnutí filmu bude inspirovat k návštěvě města.
Později byla natočena ještě dvě pokračování a také parodie na tuto komedii, nic z toho však už kvalit první komedie nedosáhlo, přestože některé scény jsou opravdu vtipné.
- Pařba ve Vegas (2009) – 81 %
- Pařba v Bangkoku (2011) – 66 %
- Pařba na třetí (2013) – 61 %
- Pařba všech pařeb: Poslední kocovina (2014) – 26% – parodie, ale tohle se opravdu nedá, zastřízliva vůbec a ani když budete naloženi v lihu, nebude vám to připadat o moc vtipnější.
Stručný děj
Dva dny před svatbou odjíždí Doug se svými nejlepšími kamarády Philem a Stuem a budoucím švagrem Alanem do Las Vegas, kde se koná rozlučkový večírek se svobodou, na který nikdy nezapomenou.
Když se však tři svatebčané druhý den ráno probudí s příšernou bolestí hlavy, nemohou si na nic vzpomenout. Jejich luxusní hotelové apartmá je zdemolované a ženich není k nalezení. Trojice nemá ponětí o tom, co se stalo.
Protože jim zbývá jen málo času, musí se pokusit přijít na to, co předchozí noci prováděli, aby zjistili, kde se stala chyba, a doufat, že se jim podaří Douga najít a dostat ho zpět do L.A. včas na svatbu.
Čím víc toho však začínají odhalovat, tím víc si uvědomují, do jak velkých problémů se ve skutečnosti dostali.
Nezávislé hodnocení
V otázce „pít, či nepít“ mám na dalších pár měsíců jasno. Zůstávám abstinentem. Ono vážně není nic milého, když se probudíte s opicí, vedle slepice a s tygrem v koupelně, nemluvě o proměně interiéru luxusního hotelového pokoje ve skladiště nepříjemných skutečností. Touto sérii parádně rozvržených záběrů film po dlouhém jízdě po ranveji začíná konečně stoupat do komediálních výšin.
Eliminace hrdiny, od kterého na základě jistých dispozic čekáte, že bude tím hlavním, vede k přesunutí pozornosti na zbývající dvojici trotlů doplněných jedním magorem. Všichni tři dostávají náležitě do těla a jakýkoliv soucit s nimi je prakticky vyloučen. Chceme se těm blbečkům přece smát, ne jich litovat. Tvůrci si tohoto faktu zjevně byli vědomi a patetizování dokázali ve většině případů předejít parodováním (romantický song, kdy opačné pohlaví zastupuje jenom ona slípka).
Tradiční prohlubování homosociálních vztahů a náznak vztahu homosexuálního (Alanova záliba ve Philovi) jsou přesto přítomny a působí nepatřičně. Stejně tak „povinná“ proměna jedné z postav. Nikoliv té hlavní, jež vlastně ani neexistuje. Zamlouval se mi systematický výsměch všem „zakázaným“ tématům: 11. září, jiná barva pleti, policejní ochrana, holocaust, manželství, malé dítě, orální sex, anální sex, simulovaný anální sex se zvířetem (čtete dál, nebo jste už prchli do nejbližšího kina?).
Sbohem, politická korektnosti v amerických komediích. Popkulturních odkazů si užijete dosyta – Alan se slunečními brýlemi například připomíná poslední dostupnou verzi Joaquina Phoenixe a „rainmanovská“ scéna z kasina sice již byla parafrázována v Hrdinech, ale zde funguje také. To byly ty lepší vtipy, mnoho dalších je hodně předvídatelných, přestřelených či úplně pitomých. Zženštilého čínského padoucha omlouvá jenom to, že s nečekanou a nejspíše nezamýšlenou trefností zastupuje (pod)průměrného popcornového diváka, kterému skutečně přijde směšný hlavně ten „tlustoprd padající na hubu“.) Nejednou mohlo být z vytvořené situace vytřískán pár vtípků navíc (Alan v rezidenci Mika Tysona).
Co postrádám nejvíc, je scéna/hláška, při které publikum v sále mře smíchy. Ale jestli ne celý film, některé projekce by ve správném prostředí (na filmovém festivalu), ve správnou dobu (okolo půlnoci) a se správně (nejlépe v lihu) naloženým publikem do dějin vejít mohly. Je to sranda, nepopírám, ale spíše ptákovina na páteční večer pojatá ve stylu Zahulíme, uvidíme, nežli vyšperkovaná záležitost k opakovanému sledování jako Zbouchnutá Pro člověka netušícího, co znamená „být sťatý pod obraz“, i pro ty kdo se s alkoholem kamarádí a kterým „poselství“ filmu pravděpodobně nepřijde těžko akceptovatelné.
