Václav Havel jako opilec

V souvislosti s Václavem Havlem se objevilo až neuvěřitelné množství článků a informací, ze kterých vyplývá, že to byl vlastně notorický alkoholik, který si kvůli své lásce k alkoholu našel práci v pivovaru, aby mohl být permanentně pod jeho vlivem.

Mnoho různých autorů se ve svých článcích nezávisle na sobě shoduje, že Václav Havel chlastal první ligu, ovšem mnozí z nich také dodávají, že se ale ani zdaleka nepřiblížil k tomu, co dokázal vypít Miloš Zeman, protože to nebyla první liga, ale rovnou Premier league.

Prezident Havel také bývá, od svých názorových oponentů, často titulován přezdívkou Venca-flaška.

Existuje mnoho článků, ve kterých se vyprávějí až neuvěřitelné historky o tom, kolik toho dokázal Václav Havel vypít. Jedna z nich mimo jiné vypráví, jak si Havel po propuštění z vězení schovával pod nemocniční postelí lahve s tvrdým alkoholem. Václav Havel je také nazýván podprůměrným dramatikem a ještě z dob disentu velmi kvalitním alkoholikem.

Ostatně posuďte sami:

Fake news

Opilec Václav Havel
Jiří Wolf

Když byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, že to bylo v roce 1983, tedy v
roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu), pracoval jsem u Dopravního podniku Metro a to
na stanici Kačerov. Měl jsem krásnou a slušivou uniformu dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu,
měl jsem s ní u ženských úspěchy. Takhle jednou po práci, míním, že to bylo na jaře, jsem s velkou
námahou nakoupil nedostatkové ovoce a šel za Václavem Havlem na internu do nemocnice Pod
Petřínem. Prý už mu je po tom zápalu plic lépe a může přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel.
To jsem se dozvěděl od Aničky Šabatové.

Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel a rodinou na bílé
lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o všem možném, anžto v nemocničním
županu obejdovali na chodbě dva „důkladně zamaskovaní“ tajní. Já marodovi předal ovoce, však
Václavovi to radost neudělalo. Olga mne poprosila, abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho stolek a
lůžko od alkoholu. Podala mi velkou igelitovou tašku a řekla: „Jiří, hlavně se tam dostaň nenápadně, ať
nemá Vašek žádné podezření.“ S tím, že si musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho
pokoje a začal důkladně očisťovat jeho nemocniční lůžko od pekelného zlořádu.

Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich bylo napěchováno pět a
noční stolek byl nacpán chlastem, že mi ta igelitka od Olgy nestačila. Nakonec jsem ty l „vitamínové“
dárečky od jeho přátel musel cpát do služebního kabátu. Už jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na
chodbu ku přátelům, když tu znenadání stál u mne Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho ženou upekl za
lumpárnu! Řekl jsem mu: „Vašku, Václave, to Tvoje dušinka Olga nařídila, já za nic nemohu, s ní si to
vyřiď. Uznej, ten chlast Tě zničí, a potom, vždyť jsi vážně nemocen a potřebuješ se především uzdravit.
Havel na mne vrhl prosebné oči: „Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím, chceš, abych
Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou“. Těm jeho smutným kukadlům alkoholika se prostě
nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem mu strčil pod polštář.

Proč to píši. Nedokáži si představit, kolik tvrdé měny, našich peněz atd.. se vydalo na mejdany, kdy chlast
v bytech lepších disidentů tekl doslova proudem, kdy se platilo za narvané hospody, kdy si šlechta Charty
užívala peněz a vyloženě rozkrádala a rozhazovala peníze o které venku žádala pro naše rodiny, balíčky
do kriminálů atd. Své o tom ví i Petr Cibulka a další vězni svědomí, kteří se dostávali do vězení. Nebylo
nás po těch kriminálech mnoho, ale peněz na nás se posílalo z celého západního demokratického světa a
to hodně. Jednalo se o velké finanční částky, o které se disent dělil dokonce s režimem pěkně na půl! Do
dnešního dne nedokázal Havel odpovědět prof. Janouchovi na otázku: Kam, že se poděly všechny
peníze, které ze zahraničí posílal do tehdejšího Československa? To by především zajímalo bývalé
politické vězně. A nešlo jen o peníze od profesora Janoucha, ale i od křesťanských organizacích atd.

Chcípali jsme ve vazbách, co hladu jsme tam zažili, do pracovních táborů jsme šli zesláblí s podváhou a
nemohli řádně plnit tvrdé výkonové normy, rozesílali jsme na všechny strany žádosti o nějaké peníze na
nákup jídla, rozesílali jsme balíčenky s prosbou o zaslání dvukilového potravinového balíčku s nějakým
jídlem, že máme hlad. Jídla ve vězení bylo málo a věru špatné. Polovina zubů se mi v puse rozsypala,
hlady jsem šílel. A kdo si vzpomněl? Dostal jsem za dva roky vazby jen jeden balíček od Aničky Šabatové!
Havel mi mohl poslat do vazby v Ruzyň na mé konto peníze – i další z té šlechty! Mohli zfalšovat
odesílatele a peníze bych na vazbě dostal, ale nikdo mi nic neposlal. Ani ubohou jednu korunu!

V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Každý svátek v těchto rodinách,
narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných žranicích a chlastu! Přístup k penězům z
venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a
jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, že peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty žádala –
povětšinou jsme měli ex offo – na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata žila tahle parta,
šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali
peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převážně o peníze, které měli končit v rodinách
politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manželství z finančních důvodů.

Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta. Skuteční bojovníci
proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu vážná obava, že by tito militantní antikomunisté požadovali
legálního zrušení KSČ a to podle dokumentu OSN z roku 1948, že by požadovali potrestání zločinců,
odebrání jejich nakradených majetků, zákaz práce komunistů v justici, policii, atd. A pan V. Havel se přece
na své tajné návštěvě v Moskvě – ještě před 17. listopadem 1989 – dohodl s tamní mocí, že k něčemu
takovému nedojde. Proto si Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je ochoten
ke „kompromisům“, tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana, schopného podvádět, lhát a
zapírat. K této morální deformaci inklinují především opilci! Pamatuji si, jak za totality objížděli kriminály
záhadní mužíci v drahých oblecích s ruským přízvukem a prováděli s námi pohovory na téma: „Kdyby v
této zemi došlo ke změně režimu..“ Jen sondovali, jak jsme na tom s morálkou, jestli jsme ochotni zradit
své ideály.

L.P. 199O. Psal mi z USA spoluautor připravované knížky k vydání „Dobrý voják Wolf“ Stuart Rawlings, že
by nutně potřeboval fotku pana prezidenta a moji maličkosti do knížečky, která má již vyjíti a že kvůli tomu
musí urychleně letecky do Prahy. Já z toho nadšený zrovna moc nebyl, arciž knížečka měla být o mně a
ne o V. H., ale Stuart mne ku focení nakonec v Praze přemluvil.

Setkání s bývalým panem prezidentem se uskutečnilo ve velmi krátké době v Rybárně. Jak ješita zjistil, že
se bude fotit do USA, schůzku značně urychlil. Rybárna je, čtenáři, malá restaurace přímo pod okny domu
Václava Havla hned u břehu královského vodotoče Vltavského. V restauraci, která byla vyhrazena jen pro
pana prezidenta , tam již seděl pan kancléř, osobní miláček Sašenka, který se po bývalé člence KSČ paní
R. Klímové stal velvyslancem v USA. Dále u stolu bylo několik přátel pana Havla a pár goril (StB) z jeho
doprovodu.

Václav se u stolu líbezně usmíval a decentně lžičkou ujídal ze zmrzlinového poháru. Bylo na něm vidět, že
mu chutná. Mr. Stuart udělal rychle pár snímků a objednal si kávu. Já peníze neměl a proto jsem vedle
Havla seděl na suchu. Přítomná Olga, tedy jeho manželka, byla nadmíru spokojená, že manžílek není
zase ožratý jako dělo a tudíž mají v rodině velký svátek. Aby ne, když si svého opilce dobře hlídala, aby
se jako ničeho, co zavánělo alkoholem nenapil. Václav si objednal už třetí zmrzku a opět na něm bylo
vidět, že mu pohár s jahůdkou chutná. „No vidíš, Václave, že to jde i bez toho chlastu“, chválila svého
abstinujícího manžílka Oluška.

Václav se mne ptal, co dělám a jak se vůbec mám. „Díky tvému nařízení, Vašku, že Wolf nesmí dostat
žádnou práci v KC OF, ani jinou funkci, se mám fakt blbě. Ale to asi víš, ne? Bydlím dál v přístřešku za
Jedličkárnou, v jedné malinké hygienicky závadné místnosti, a dál hážu lopatou uhlí do kotle.“ Tak jsem
mu řekl popravdě, jak si náramně žiji. „Chceš snad, Vašku, popřít, že jsi nevydal ten příkaz o mé osobě a
o dalších, jako je Petr Cibulka, Ruda Battěk… abys jen ty vynikl, likvidovals kolem sebe, megalomane,
nejlepší lidi a ještě máš tu drzost se mne ptát, jak já se mám?“ Byl jsem pěkně naštván. „Jdu pryč! Nebýt
tady Stuarta, tak jsem k tomu focení nesvolil! Doprdele, co tu vůbec dělám! Jdu domů!“

Václav Havel a alkohol

A jak to tedy bylo ve skutečnosti?

Václav Havel pocházel z buržoazní rodiny a byl zvyklý pít zejména kvalitní tvrdý alkohol, oblíbil si koňak a pak také pil víno.

Havel se naučil pít pivo až ve svých 37 letech. Když pracoval osm měsíců v trutnovském pivovaru, kde mu vysvětlili, že jako zaměstnanec pivovaru nemůže přece pít víno. Od té doby tak pil i pivo. „Cucal tady víno a řekli jsme mu, že tohle nejde, že se musí naučit pít pivo. A to se podařilo, tehdy jsme ho pivo opravdu pít naučili.“ – uvedl jeho bývalý kolega.

Není žádným tajemstvím, že mezi chartisty byl alkoholik minimálně každý druhý a mnoho z nich položilo svá játra na oltář demokracie. Třeba takového Pavla Landovského snad nikdo nikdy střízlivého ani neviděl. Chartisté se často setkávali po hospodách a alkohol tehdy prostě byl nedílnou součástí těchto setkání, stejně jako dnes již nemyslitelné cigarety.

Václav Havel rozhodně nebyl světec, ale zároveň mu nelze vytýkal lásku k alkoholu a k ženám. Jsou to sice věci, které vyplynuly na povrch až časem, ale uvědomme si, že v disentu se pohybovali lidé z uměleckého prostředí, což byli často bohémové, ale zároveň to byli muži a ženy, kteří hodně riskovali a také hodně trpěli u výslechů. A když si tímto procházíte, pak si jistě dovedete představit i to, že některé společenské zábrany praskají. Prostě lidé, kteří hodně riskují a jsou ve stresové situaci, si to pak něčím jiným kompenzují.

Alkohol rozhodně nelze zrovna Havlovi vytýkat. Když vezmeme v potaz to jeho disidentské období, tak je jasné, že to prostě byl bohém, byl relativně mladý, byl bezdětný, takže tam nebylo ani riziko toho, že by špatně vychovával své děti. Procházel si určitě velikými stresy a složitými událostmi, takže jsou u něj reakce výše popsané pochopitelné. Nedělejme z něj ani morální modlu, ale ani nějakého extra zvrhlíka a alkoholika. To, že se na nějakém mejdanu spustíte s nějakou ženou, tak to se stává spoustě lidem, ale když nejsou na tak exponovaném postavení.

Vtipná historka z prezidentského období

Traduje se historka, že při návštěvě amerického kongresu se ho ptali co si dá k pití a on si vybral „malé pivo“, což byl problém, protože nikdo nepředpokládal, že by si objednal alkohol a bylo to v rozporu se všemi tamními pravidly a zvyklostmi.

Vyřešili to tak, že se dotazovali po kancelářích zaměstnanců administrativy kongresu, až se jeden z nich přiznal, že má v lednici na pracovišti pivo, které mu následně zabavili, právě pro Václava Havla.

Závěr

Opilecké příběhy o alkoholismu Václava Havla tak lze chápat pouze jako fake news. Nebyl to žádný abstinent, ale bohém a člověk, co si uměl alkohol vždy vychutnat. a pokud byl někdy opilý, bylo to vždy v soukromí a nedělal tak nikdy veřejně ostudu jako třeba Miloš Zeman.