O šampaňském 10/10 – Zajímavosti o šampaňském

Publikováno: Autor:

V tomto, tedy posledním, díle našeho seriálu o šampaňském si uvedeme pár zajímavostí o šampaňském a také jeho úlohu v dějinách a ve společnosti, při pořádání různých společenských a sportovních akcí.

Zajímavosti o šampaňském

  • Šampaňské neperlí navěky. Čím starší víno a delší doba od degorzáže, tím menší perlení. Pokud si otevřete například patnáctiletou lahev šampaňského s odstřelem před deseti lety, budete možná popíjet šampaňské bez bublinek, což však rozhodně není důvod k reklamaci. Nejlepší kvalitu má šampaňské, až na vzácné výjimky u speciálních lahví, ihned po jeho zakoupení.
  • Tlak v láhvi šampaňského vína je třikrát větší než v pneumatice auta.
  • Pokud chcete již jednou otevřenou láhev šampaňského opět uzavřít, v žádném případě se vám nepodaří, na rozdíl od tichého vína, vrátit korek zpátky do lahve. A trik, že vložíte do láhve šampaňského lžičku proti unikání bublinek také nefunguje. Zde je jediným řešením speciální uzávěr – stopper a i tak vám šampaňské vydrží v lednici pouze několik dní.
  • V láhvi šampaňského se nachází průměrně 49 milionů bublinek. Pro srovnání – je to zhruba třikrát více než u piva. S časem však bublinek ubývá.
  • Říká se, že bubliny stoupají do hlavy. Ve skutečnosti nám samozřejmě nejdou do hlavy, ale do krevního oběhu, a když si nedáme pozor, zvládnou to hodně rychle. Proto u šampaňského platí dvojnásob klasická poučka, že šampaňské víno se nepije, ale upíjí.
  • Ze sklenice šampaňského vyšumí přibližně 30 bublinek za sekundu. A přesně díky tomu má šampaňské šumivost a charakteristickou texturu, kterou nelze nemilovat.
  • Vystřelení špuntu z láhve šampaňského je způsob velmi efektní, obřadní a velkolepý, ale šampaňské ho nemá rádo. Zbytečně se takto připravíte o bublinky, které jsou pro šumivé víno a jeho vůni důležité. Bublinky jsou právě ten hlavní důvod, proč lidé šampaňské vůbec pijí.
  • Pokud si ale bez vystřelení špuntu nedokážete láhev šampaňského představit, uvádíme dvě čísla. Nejdelší dostřel byl v roce 1998 naměřen v New Yorku a jednalo se o úctyhodných 54,18 metru. Špunt vystřelený z láhve pak může dosahovat i rychlosti kolem 40 km/h.
  • Populární technika otevírání šampaňského, která vyžaduje dostatek zručnosti, se nazývá sabráž. V podstatě se jedná o odseknutí konce hrdla šavlí. Za tuto efektivní podívanou můžeme poděkovat Napoleonovi. V době napoleonských válek a Velké francouzské revoluce totiž byla šavle běžně používaným nástrojem. Napoleonovi vojáci každé dílčí vítězství bouřlivě oslavovali a rádi ostatním předváděli, jak šavlemi otevírají láhve vína. Sabráž tedy známe už od 18. století. Více se dočtete zde:
  • Sabráž – Umění šavle – ALKOHOL DRINK.
  • Jak na sabráž – ALKOHOL DRINK.
  • Nejdražší lahev šampaňského byla vydražena za 2 miliony dolarů. Jednalo se o ručně vyráběné dílo Alexandra Amosu a Swarovski vyrobené z 18 karátového bílého zlata s 19 karátovým diamantem uprostřed. Nutno podotknout, že drtivou část ceny tak kupující zaplatil pouze za kuriozní obal.
  • Francie je největším trhem šampaňského, to ale asi není překvapením. Francouzi ale zkonzumují kolem 52% celkové produkce šampaňského, což je více než 160 milionů lahví ročně. Další země, kde se nejvíce konzumuje šampaňské, jsou:  Belgie, Švýcarsko a Velká Británie.
  • V Rusku platí zákon z roku 2021, podle kterého se název „šampaňské“ (v azbuce šampanskoje) smí používat pouze pro šumivá vína vyrobená v Rusku. Pravé francouzské šampaňské musí mít na ruském trhu na etiketě uvedeno označení „šumivé víno“.
  • Zajímavé chutě, co se šampaňského týče, měl pruský král Fridrich II. Veliký. Ten si podle několika historických dokumentů dopřával na uklidnění nervů šampaňské smíchané s kávou.
  • Cena za kilogram hroznů z vinic grand cru v oblasti Champagne je v průměru 2,5x dražší než kilo hroznů pěstovaných na italské prosecco a až 8x dražší než kilo hroznů pro výrobu španělské cavy. Už jen z těchto cen je zřejmé, že šampaňské ani nemůže být levné.
  • Mezi milovníky šampaňského patřila i Marilyn Monroe. Ráda ho měla natolik, že se v něm jednou dokonce i vykoupala. Na lázeň padlo podle jejího životopisu 350 lahví.
  • Pokud hodíte do sklenice se šampaňským rozinku bude neustále cestovat ve sklenici nahoru a dolů. K ničemu to sice není, ale může to pobavit jako party trik.
  • Známých milovníků šampaňského je mnoho. Patřil mezi ně například Winston Churchill, pro kterého vinaři z Pol Roger vyráběli speciální jedno pintové, tedy zhruba půllitrové lahve, které si britský státník dopřával každý den v 11 dopoledne ke svačině.
  • Různí výrobci vín se snaží šampaňské napodobit, ale tyto pokusy bývají neúspěšné a tato vína nedosahují kvalit šampaňských vín. Důvodem je terroir, tedy o souhrn půdy, klimatu, nadmořské výšky a lidské práce, který dává vínu nebo jiným plodinám nezaměnitelnou chuť, oblasti Champagne, který je zde zcela unikátní a pro kvalitu šampaňských vín rozhodující.
  • Ve Velké Británii našli pro šampaňské i jiné využití než jeho pití – výstřední britští gentlemani považovali v 19. století šampaňské za jedno z nejlepších leštidel na boty.
  • Kombinace šampaňského a jahod, která je známá z filmů s tím, že jahody podporují chuť šampaňského, je zcela mylná. Someliéři, tedy odborníci na víno ji považují za omyl. Kyselé jahody a suché šampaňské k sobě nehodí, protože kyselost ovoce přebije chuť vína. Pokud si tuto dvojici chcete užít správně, musíte vybrat správný typ vína, nikoliv šampaňské.
  • Na slavném tenisovém turnaji Wimbledon se každý rok vypije kolem 30.000 lahví šampaňského.
  • Po světě aktuálně koluje zhruba miliarda lahví šampaňského. Vzhledem k tomu, že všechny jsou sedmičky, tak teoreticky existuje dostatek vína – přesněji řečeno jedna deci – pro každého člověka na planetě.

Premiéry šampaňského

  • První oficiálně založený šampaňský dům byl Ruin art, který vznikl v roce 1729. Nicméně jako první dokumentovaný vinař vyrábějící šampaňské se označuje šampaňské Gosset. Oba tyto šampaňské domy dodnes vyrábějí šampaňské.
  • První růžové šampaňské je přisuzováno značce Veuve Clicquot Ponsardin, které přišlo s růžovým šampaňským v roce 1775.
  • První zero dosage. Šampaňské bylo kdysi opravdu mnohem sladší, než jsme zvyklí dnes. A roku 1846 představil dům Perrier Jouët šampaňské bez přidaného cukru. Ohlasy nebyly nejlepší, bylo označováno jako drsné až neohrabané. Trvalo to, ale lidé si tento styl později oblíbili a dnes zero-dosage zažívá svou renesanci.
  • Dnes je brut nečastější kategorií šampaňského, ale nebylo tomu tak vždy. První brut vznikl pod taktovkou domu Pommery kolem roku 1860. Madame Pommery byla v té době v produkci šampaňského nováček a zkusila implementovat trend nižšího obsahu cukru, který viděla v Anglii, i do šampaňského. Volila při výrobě vyzrálejší hrozny a nižší dosáž. Výsledek se zprvu opět nesetkal s valným pochopením, ale ročník Pommery Brut 1874 vše změnil a brut obecně se od té doby těší velké oblibě.
  • Dnes si stupeň vítězů Formule 1 či lecjakou oslavu sportovního úspěchu neumíme bez závěrečného stříkání šampaňským po sobě ani představit. Tahle tradice ale vznikla v roce 1967 při oslavách vítězství závodu 24 hodin Le Mans. Hlavním aktérem byl Dan Gurney, který v zápalu radosti z vítězství postříkal šampaňským od hlavy až k patě slavného Henryho Forda II.
  • První šampaňský dům, který začal na lahvích běžně uvádět datum disgorgementu, byl Bruno Paillard, a to v roce 1983. Tehdy to byl poměrně kontroverzní krok, ale značka chtěla, aby měl zákazník k dispozici všechny důležité informace.
  • První obraz, kde se objevila šampaňského, byl namlován v roce 1735 malířem Jean Francois de Troys. Obraz byl vytvořen jako ozdoba jedné z jídelen Versailleského paláce a nese jméno Le Déjeuner d’Huîtres neboli ústřice k obědu. Není se tedy čemu divit, že u toho šampaňské nechybělo.
  • První korek s agrafou. Toto prvenství se přisuzuje mnichovi z opatství Hautvillers, Dom Pérignonovi. Ten v 17. století, aby předešel tehdy častému vybuchování lahví, použil poprvé korkové zátky, které přidržoval konopnými šňůrkami. Ty se později začaly dělat z drátků až do podoby, kterou známe dnes jako agrafu.
  • Prestige Cuvée je považováno za to nejlepší z nabídky dané značky, mimo ročníková šampaňská. Prvenství se připisuje značce Louis Roederer, která svůj Cristal vyrábí už od roku 1876. Ten byl ale určen pouze pro ruského cara a veřejnosti byl představen až v roce 1945. Pak následovaly značky Taittinger s jejich Comtes de Champagne v roce 1952, Laurent Perrier a jejich Grand Siècle ‚La Cuvée‘ v roce 1960. Oba šampaňské domy tyto prestige cuvée produkují dodnes.
  • První pupitr vznikl na popud madam Clicquot, která zaúkolovala svého sklepmistra Antiona Mullera, aby do jídelního stolu vyvrtal díry tak, aby tam bylo možné šampaňské pod úhlem uložit. Do té doby se lahve strkaly do krabic s pískem nebo se zavěšovaly. Ale otáčení lahví a setřásání kalu tak bylo časově a prostorově dosti náročné. Tento děravý stůl umožnil lahve otáčet a naklánět jednoduchým pohybem bez neustálého stěhování lahví.

Šampaňské a motorsport

Záběry z Formule 1, kdy po sobě vítězové stříkají napěněné šampaňské zná asi každý. Sprcha bublinkami je zkrátka ikonickou podívanou. A ačkoli forma oslavy zůstává, obsah láhví se mění.

Akt stříkání šampaňského na stupně vítězů poprvé spatřil svělo světa při závodě 24 hodin Le Mans v roce 1966, kdy vítěz závodu Jo Siffert postříkal slavného Henriho Forda II. Údajně to celé byla ale nechtěná náhoda. Špunt mu totiž vyskočil z láhve a on je využil situace. Následující rok, opět při Le Mans, stříkal Dan Gurney šampaňské z pódia na oslavu svého prvního a jediného celkového vítězství v závodě. Oslava upoutala pozornost ostatních jezdců a tradice byla na světě.

Tradice šampaňského na stupních vítězů Formule 1 začala při Velké ceně Francie v roce 1950. Místní francouzské vinařství Moët & Chandon věnovalo láhev šampaňského vítězi závodu Juanu Manuelu Fangiovi. V roce 1966 Moët & Chandon se stal prvním oficiálním dodavatelem šampaňského pro Formuli 1.

Od roku 1966 až do roku 1999 dodával šampaňské pro oslavu na pódiích Formule 1 slavný šampaňský dům Moët & Chandon. Za těch 24 let s ním dostal sprchu třeba Ayrton Senna, Nikki Lauda či Emerson Fittipaldi. V roce 2000 ho vystřídal dům G. H. MUMM a tento harmonický vztah vydržel až do roku 2015. Jeho ikonické etikety s červeným diagonálním pruhem si asi většina lidí spojí s érou vítězství Michaela Schumachera. Tím se ale linie šampaňského přerušila.

V roce 2016 převzala tuto úlohu Chandon – společnost spadající pod hlavičku LVMH – Louis Vuitton Moet Hennesy, vyrábějící převážně šumivé víno z Kalifornie či Argentiny. Takže šampaňské nahradil sekt. Ale pouze na chvíli.

V roce 2017 se totiž dodávání lahví chopil šampaňský dům Carbon. Opět pouze na dva roky. Z jejich lahví pily takové hvězdy jako je třeba Lewis Hamilton, Sebastian Vettel i Max Verstappen.

V roce 2020 byl na pódiích vidět opět Moët & Chandon, ale značka bublinek se na další sezónu opět změnila.

Od roku 2021 se oslav chopila značka Ferrari Trento a jejich šumivá vína můžeme vidět na pódiích do teď. Název možná může naznačovat spojitost se slavnou červenou stájí Scuderia Ferrari, ale je to pouze souhra náhod a jmen. Vinařství Ferrari Trento bylo založeno Giuliem Ferrari, který chtěl vyrábět tak velké víno, jako je šampaňské. Vzhledem k tomu, že šampaňské nahradilo, alespoň na oslavách vítězství Grand Prix F1, tak může být Giulie spokojený.

A jak velkou láhev jezdci dostanou? Jedná o láhev o velikosti 3 litry, která se nazývá Jéroboam. Zajímavostí je, že plná láhev váží 5 kg. Stříkání z láhve už ale není nic těžkého, stačí s ní prostě jen třást a prstem usměrňovat proud šampaňského.

Těžko říct, jak dlouho vítězství okruhů Formule 1 oslavována sektem, zda se na pódia zase vrátí šampaňské a jestli nás čeká další spojení bublin a F1 trvající desítky let. Ale výroba šampaňského je byznys jako každý jiný a tak zde rozhoduje přínos a vynaložené náklady na marketing. Snad po sobě jednoho dne nebudou jezdci stříkat Red bull.

Všechny díly